Harry Potter's sister (Fred Weasley, ff....POZASTAVENO)

●6●

Nechápala jsem co to dělá, ale když se před námi začal otevírat průchod ve zdi, pochopila jsem.

○●○●○●○●○●○●○●○●○●○●○●

Před námi byl průchod, dost velký i pro Hagrida, který vedl na dlouhou klikatou ulici, která byla lemovaná různými obchody. ,,Vítejte na Příčný ulici." řekl Hagrid a když spatřil naše výrazy zakřenil se. Když jsem uviděla kolik je tam těch obchůdků, tak mi čelist poklesla až na zem. Rychle jsem pusu zavřela, aby si ti kouzelníci nemysleli kdo ví co. 

Prošli jsme tedy otvorem ve zdi a ten se za námi hned proměnil opět v zeď. Před nejbližším krámem se blyštila hromada kotlíků. Na tabulce stálo: Kotlíky všech velikostí - měděné, mosazné, cínové, stříbrné - samomíchací - skládací. ,,Jo tady ten jeden budete taky potřebovat, ale nejdřív vám musíme vyzvednout peníze v támhletý bance." ukázal Hagrid na velkou bílou budovu, a když myslím velkou tak opravdu velkou, která dominovala téhle ulici. Měla spoustu oken a obří dveře. Nad druhými dveřmi kterými jsme vcházeli dovnitř byl vytesán nápis:

Vstup cizinče, leč pamatuj:
poklad, jenž nikdy nebyl tvůj,
hledáš-li v našich sklepeních,
životem odpykáš svůj hřích.
Koho by zlákal cizí skvost,
zaplatí za svou hrabivost.
Zloději, viz ty pevné zdi:
najdeš tam víc než poklady.

,,Říkám vám, museli byste být na hlavu kdyby jste to tu chtěli vykrást." řekl Hagrid, když se nám uklonili dva skřeti. Pak už jsme stáli v obrovské místnosti z mramoru. Po stranách u dlouhých pultů seděli další skřeti a dělali svoji práci. My však zamířili k pultu, který byl na konci vydlážděné uličky.

,,Brýtro." pozdravil Hagrid skřeta co seděl za pultem. ,,Přišli jsme si vyzvednout nějaký peníze z trezoru sourozenců Potterových." skřet si posunul brýle na nose a podíval se na Hagrida. ,,Máte jejich klíč, pane?" ,,Jo někde bych ho měl mít." začal Hagrid prohledávat své kapsy dokud nevytáhl malý zlatý klíček. Skřet si ho důkladně prohlédl. ,,Zdá se být v pořádku." ,,A tady eště mám dopis vod profesora Brumbála." vytáhl Hagrid trošku pomačkaný dopis a podal ho skřetovi. ,,Týká se Vy-víte-čeho v trezoru sedm set třináct." skřet si dopis pečlivě přečetl. ,,Dobrá." vrátil skřet dopis zpět Hagridovi, ,,Pošlu někoho, aby s vámi sjel dolů do obou trezorů. Griphooku!" zavolal a vedle nás se objevil další skřet. 

My se tedy vydali za ním pryč z této místnosti. ,,Co je to Vy-víte-co v trezoru sedm set třináct?" zeptala jsem se Hagrida. ,,To ti říct nemůžu." prohlásil Hagrid tajuplně, ,,Je to pro Bradavice, a je to přísně tajný. Pověřil mě tím Brumbál. Kdybych ti to řek, moh bych taky přijít vo místo." vysvětlil mi Hagrid. Ten skřet, myslím že se jmenoval Griphook nám přidržel dveře, my prošli a ocitli jsme se v úzké kamenné chodbičce osvětlené pochodněmi. Svažovala se strmě dolů a na podlaze byly malé kolejnice. Griphook hvízdl a po kolejích k nám okamžitě přijel malý vozík. Nasedli jsme do něj, i když Hagrid se tam málem nevlezl, a vyjeli.

Řítili jsme se bludištěm klikatých chodbiček a já si to nesmírně užívala. Dívala jsem se všude kolem a když jsme projížděli jednou zatáčkou zdálo se mi, že vidím plameny a tak jsem se otočila. A opravdu, velkýma zelenýma očima se na mě díval okovy připoutaný drak v jednom z trezorů. Navázal se mnou oční kontakt a uklidnil se, ale já rychle odtrhla pohled od jeho očí a otočila se se zděšeným výrazem zpět dopředu.

Jeli jsme hlouběji a hlouběji a projeli jsme při tom kolem podzemního jezera, kde všude ze stropu i z podlahy vyrůstaly obrovské krápníky. ,,Nikdy jsem si nezapamatoval, jaký je rozdíl mezi stalagmitem a stalaktitem." ozval se Harry. ,,V jednom je m a v druhém je t." odpověděl Hagrid. ,,A teď se mě na nic nevyptávejte, poněvadž já asi brzo budu zvracet." byl v obličeji celý zelený. ,,Nejsi sám." ozvala jsem se po dlouhé době zase já s pohledem připnutým na Harrym, ale to už vozík začal zpomalovat dokud se nezastavil úplně před malými, no na můj poměr ani ne, dvířky.

Hagrid vystoupil a Harry hned vyběhl za ním, pokud se tomu dal říkat běh. ,,Je ti špatně Harry?" snažila jsem se zadržet smích. Harry mě jen spražil pohledem a dál se vydýchával. Griphook přistoupil k dvířkám, zasunul klíček do klíčové dírky a dveře otevřel. Na nás se vyvalil oblak zeleného dýmu a když zmizel vyvalila jsem oči a zalapala po dechu.

Uvnitř byly hromady zlatých, stříbrných a bronzových mincí. ,,To všecko je vaše." usmál se Hagrid a pomohl Harrymu dát pár mincí do váčku. Já si mezitím vzala dva plný váčky mincí, ale hlavně to neříkejte Harrymu. ,,Ty zlatý jsou galeony." začal vysvětlovat Hagrid. ,,Jeden galeon je sedmnáct stříbrnejch srpců a jeden srpec dvacet devět svrčků, to je docela jednoduchý. Tak tohle by vám mělo na první pololetí stačit, zbytek si necháte tady v bezpečí." řekl Hagrid a otočil se na Griphooka. ,,Teď eště do trezoru sedm set třináct prosím a mohli bysme ject pomalejc?" ,,Máme jen jednu rychlost." vysvětlil Griphook a všichni jsme opět nastoupili do vozíku.

Vozík teď jel mnohem rychleji a vzduch kolem byl čím dál tím studenější. Přejeli jsme přes podzemní propast a já se vyklonila abych viděla dolů. Najednou mě však někdo zatáhl zpět do vozíku a když jsem se otočila díval se na mě naštvaný, ale opět zelený Hagrid.

Když jsme dojeli před trezor sedm set třináct neměl klíčovou dírku. Griphook přistoupil ke dveřím a přiložil tam ruku, dveře se začali s rachotem otvírat. ,,Kdyby se o to pokusil kdokoliv jiný než skřet od Gringottových, vsála by ho dvířka dovnitř a uvěznila ho tam." řekl Griphook. ,,Jak často si ověřujete, jestli tam uvnitř někdo není?" zeptala jsem se. ,,Přibližně každých deset let." odpověděl Griphook s podivným úšklebkem. 

Podívala jsem se do trezoru a kromě nějakého ušmudlaného balíčku na zemi tam nic nebylo. Hagrid přistoupil vzal ten balíček ze země a strčil si ho hluboko do kapsy. ,,Tak pojďte, vrátíme se do toho zatracenýho vozejku a cestou zpátky na mě ani jeden z vás nemluvte, ať nemusím vodvírat pusu." vyzval nás Hagrid. Užili jsme si ještě jednu divokou jízdu vozíkem a pak jsme odešli od Gringottových. Teď když jsme měli plný vak peněz mohli jsme už konečně nakupovat, ale já absolutně netušila kam dřív.

○●○●○●○●○●○●○●○●○●○●○●

Takže jak jsem slíbila je tu další kapitola a je v úterý. Pro těch pár fanoušků co se těšili tak je tady.

Chci vám říct že ve čtvrtek toho mám fakt hodně tak nevím jak to budu stíhat, ale ponasnažím se.

Jinak pro ty co šly jako já po fakt dlouhé době do školy, jaké to bylo? Je podle vás lepší online nebo normální výuka? Podle mě online, aspoň se nemusím vidět s těma debilama z naší třídy.

No dost kecání a vidíme se u další kapitoly kde by se mělo konečně něco dít. Papa

Kapitola má 1006 slov.