Podivuhodné příběhy jednoho lipana

Ze Zoo až do dáli

"Jste připraveni?" Spustil jsem, a snažil se s rodinou procpat filtrací. Celá naše rodina byla docela malá, jen rodiče měli trochu potíže se dostat ven. Ani jsem si neuvědomil že na nás všichni zmateně koukají. Naši rodiče se snažili dostat na svobodu, až nakonec se unavili, a smířili se s tím. "Ne! Nemůžete tu zůstat!" Vykřikl jsem se smutkem. "Jdi na svobodu, nemusíš se o nás starat, byl to náš osud. Ty jsi ale ještě mladý, procestuj svět, už jsi na svobodě!" Zvolali na mě rodiče, když najednou jsem ucítil velkou bolest na zádech. Najednou jsem byl na zemi. "Zatracený lipan! Ty mi neutečeš!" Zařval vedle mě nějaký pán. Nevím kdo to byl, ale když jsem si potom všiml oblečení, tak jsem usoudil že to asi byl majitel zoo. Viděl jsem jak v akváriu ty ryby lapaly po dechu. Na zemi byla louže vody, takže jsem sebou cákal co nejvíc to šlo. Snažil jsem utéct od toho pána, protože se mě snažil chytit, ale potom se stalo něco super. "Au, jau, moje záda!" Ano, začaly ho bolet záda. Konečně jsem měl možnost utéct. Zkusil jsem plavat v té kaluži, a dostal jsem se ze zoo. Nějakou dobu to trvalo, ale šlo to. Koukal jsem na silnici, až jsem si všiml přijíždějícího kamiónu. "Hele, skočíme dozadu!" Řekl jsem bráchovi, a připravoval se na velký skok. "Jak to chceš udělat?" Zeptal se, a já skočil. "Rychle!" Vykřikl jsem, a brácha skočil. Vítr vlál velmi silně, ale my se pořád drželi. "gblblgblgbl" Řekl jsem, protože jsem neměl vodu. Můj brácha hledal místo jak se dostat dovnitř, aby jsme a) se nemuseli držet, a b) abych měl vodu a přežil. "Pojď! Musíme rychle do toho kamiónu, bude tam voda!" Řekl mi brácha, a uviděl díru tam nahoře. "Hele, mám cestu! Drž se mě! Musíme sem!" Brácha mě chytil a rychle skočil na stranu kamiónu. Byl to velmi nadaný sportovec, ve škole ho máma přihlásila do několika kroužků. Chodí na atletiku, na florbal a na míčové hry. Stejně jako já, vždycky přemýšlel co je pryč od našeho dosahu, ačkoli je o rok mladší, a pořád je takový dětinský. Má ale sílu, to mi věřte! Vlastně mě právě drží a skáče zároveň. No, zpátky k příběhu. Můj brácha se už dostal do díry, haha, a hledal vodu. Naštěstí to byl kamión převážející vodu Rajce-Vajce (Jakákoli spojitost s reálnými značky vody je čistě náhodná.) a tak jsme se rychle dostali do vody. "Áh, díky brácho, seš nejlepší." Řekl jsem udýchaně, zatímco brácha běžel taky do lahve. To znělo divně. Každopádně, nevěděli jsme kam ten kamión míří, nevěděli jsme jak dlouho pojedeme, ale věděli jsme jednu věc:

Čeká na nás velké dobrodružství.