Bigger Styles

Porod (bonus)

Takže vám to řeknu asi takhle: s touto části jsem se babrala 6hodin v kuse a pak mi to wattpad neuložil takže jsem to musela napsat znovu a povedlo se mi to za 2hodiny takže asi pravdepodobně víte jak tato část vypadá-.- totálně jsem ji pokazila, jsem na sebe dost naštvaná, ale věděla jsem že bych později už tuhle scénku nechtěla psát znovu a vykašlala bych se na to, takže přidávám tuhle slátaninu-.- byla jsem nadšená z původního textu, ale neuložil se:'( chvíli jsem i brečela, protože jsem dostala šílené nervy, no prostě.. ugh

Svíjela jsem se v křečích na zadním sedadle taxíku za což jsem si od Darcy vysloužila vyděšený pohled. Bylo mi ji líto, musela být velmi zmatená. Sama jsem netušila co se děje. Sice jsem už jednou porodila, ale podle toho co jsi pamatuju to takovéhla bolest nebyla.
Myslela jsem si, že mi praskla voda, no, byl to jen planý poplach. Avšak ta muka neustupovala, ba dokonce intenzivněla.

"Jsme před nemocnicí, slečno." pohlédl na mě řidič, ale vzápětí se zhrozil a vystoupil z vozu. Rychle mi přispěchal otevřít dveře zatímco na rukou nesl na malou. Laskavě mi pomohl se dostat z taxíku při čemž mě opatrně podpíral, aby se mi ne podlomila kolena.

Nějakým způsobem jsem se dostali až do útrob nemocnice, kde se o mě už postarala recepční.

***

Už dobrou hodinu jsem křičela bolestí, která se zdála být nesnesitelná. Tělo se mi pod náporem tlaku všemožně kroutilo a já se jen modlila, aby tahle bolest zmizela. Už ani nevím, kam odešla sestřička s Darcy a upřímně, v téhle chvíli to bylo to poslední co mi tížilo mysli.

Nevnímala jsem nic jiného než tu příšernou bolest, která převzala nad mým tělem naprostou kontrolu.

Nepříjemný pocit nabíral na neuvěřitelné síle a já měla co dělat, abych jsem se udržela při vědomí.

Z úst se mi vydral další hrdelný řev, když mnou zalomcovala opětovná vlna palčivé bolesti. Dlaněmi jsem se přidržovala křehkého okraje lůžka a za doprovodu svých hlubokých stenů, jsem se pokusila s tím poprat, jenže to bylo ještě předtím, než jsem zjistila, že ta bolest muže být ještě hroznější.

Do pokoje okamžitě přišla sestřička a už mě vezla někam do neznáma.

***

"Má kontrakce! Bude rodit!" zaječela, když se se mnou přiřítila do místnosti plné lékařů.

Všichni se seběhli kolem mě a začali mě různě kontrolovat.

Chtěla jsme jim říct 'epidurálně', ale bohužel ze mě nevyšla ani hláska. V píše jsme měla neskutečné sucho a celá jsem se třásla.

"Uklidněte se. Zhluboka dýchejte." pokoušela se mě uklidnit blondýna v bílé uniformě, avšak marně.

"Jak se mám zatraceně uklidnit, když ze mě lezou dvě hlavy o velikosti zeměkoule?!" ohradila jsem se na ni, na což ona jen zvedla ruce v obranném gestu a ustoupila o pár kroku dozadu. Nikdo mě nechápal.

Nepotřebovala jsem se uklidnit. Jediné po čem jsem toužila byl on.

Harry.

Jako vždy jsem ho potřebovala.

A jako vždy tu pro mě nebyl.

***

"Tlačte slečno-" dával mi instrukce ošetřující, ale dřív než to vůbec stihl doříct se dovnitř dostavil celý udýchaný Harry.

"Zastavte! Zkřižte ji nohy! Nesmí porodit! Počkejte na mě!" vyhrkl, lapajíc po dechu. Hruď se mu zběsile zvedala a následně klesala, připadalo mi, že pravé uběhl maraton.