Tajemství George Graye

Dům hrůzy

Když jsme dojeli taťka s náma nemohl čerstvě prozkoumávat dům. Spěchal totiž na meeting s Evan Meridou, mají spolu nějaký projekt či co. Dům vypadá prostorně a luxusně, ale je oranžovej a to vůbec není emo barva tak váhám, že uteču do nějakého emo paneláku. Se Zdeny odemykáme mohutné dřevěné dveře kartou, jako co jsem nosila na obědy do Eurestu, a vcházíme do světle zelené haly. Ó né pokud to takhle bude pokračovat tak se emo barev nikdy nedočkám. Ten šunt určitě vybírala matka. Všechno se mísí do moderna a do pestrosi. To se mi vůbec nelíbí. Opravdu strašidelný dům. ,,Jdu vybalit a uklidit krabice, co nám už sem nanosili stěhováci. Ty si mazej uspořádat pokoj, ju? Kluci šikovní ti je tam donesli.'' zaúkolovala mě moje dominantní matka a já šla splnit její trapné non-emo rozkazy.

Svoje doupě už hledám asi twl deset minut, hrůza. Yes tady je. Jako štěstí, že fotr vydělává tučnou korunu, jinak bych si tu kupu harampádí tahala sama. No, prostor se tu zdá dostatečný, ale ocenila bych černé zdi. Nikdo tu neakceptuje moji sad emo uměleckou duši. No, pustim si nějakou sad teen emo music a vrhnu se raději do práce.

,,Listen to your hear, when he's calling for you!!'' jedu si depresivní romance muziku a zpívám si nahlas, když v tom mi do pokoje vtrhne mamina a já prodělám menší infarkt. ,,Co tu děláš, mámo?'' nepříjemně zasyčím. ,,No..no..Uklidníme se, ty puberťačko!! Mám pro tebe skvělou zprávu!!!'' zajásá s nadšením. Neznačím obočí, že chci odpověď. ,,Přihlásila jsem tě na lekce poldancu!! Učit bude Lucas Poldance a bude to každý den od pěti ráno! Luky to totiž rád nalačno!!!'' neústupně oznámí. ,,Já nikam nebudu chodit!,, štěknu. ,,Už se nemůžeš odhlásit. Lucas se na tebe těším!'' To néé, já se svojí submisivní povahou ji nedokážu přemoci. Sad life začíná. Už to asi nezvládnu. Máma odchází se spokojeným výrazem a já jdu své loser emotions utápět ve twitteru a psát sad smutné emo citáty ze života. #specialsnowflake