Supernatural Love

15. Uninvited

 ,,Snad  z toho vyjdeme jako vítězové a ty vlky porazíme! Jdeme na to!"

-Kristen-

Po dlouhý bitvě jsme oprvadu vyšli jako vítězové! K mému překvapení nezemřelo tolik upírů kolik jsem čekala. Jsem ráda, že jsme vyjráli. Kdyby jsme nevyjráli musela bych tu zůstat a pomoct Mikaelsnovým a upírům. Teď jediný co chci je to, že se chci vrátit i s Lucasem domů a domů zpátky za Tashou, protože od tý doby co jsem jí řekla ono tajemství, myslím si, že nás to zblížilo a jsme... No kamarádky.

 ******

,,Opravdu nechcete ještě zůstat?" Přemlouval mě  a Lucase Klaus. Jen jsem se smíchem zakroutila hlavou a ucítila Lucasovu ruku na mém pase. Musela jsem se pro sebe pousmát. 

,,No budeš mi chybět Kristen." Pousmál se Klaus a objal mě. ,,Ale to ty mně taky." Řekla jsem a objala ho nazpátek. ,,A hlavně se můžeme zase někdy vidět." Ujistila jsem ho. On si jen povzdychla přikývl.

,,Kristen."  Povzdychl si Elijah. Smutně jsem se na něj podívala a pak se na něj usmála. 

,,Elijahu." Povzdychla jsem si nazpět a okamžitě ho objala. Elijah neváhal a objal mě nazpět. Okamžitě jsem cítila pocit bezpečí. Ne že bych ho u Lucase necítitla, ale i Elijaha to je jiné. Bude se mi po něm stáskat.

,,Bude se mi stýskat. Moc." Zašeptala jsem mu do jeho čistě bílé košile. ,,Mně taky. Moc." Zašeptal nazpět. Když jsme se odtáhli na řadu přišla Beka, která na nic nečekala a hned si mě vtáhla do medvědího objetí.

,,Musíme se někdy zase sejít a zajít na nákupy nebo něco. Prostě sed musíme vidět." Usmála se a já se usmála nazpět a přikývla jsem.  Když jsem se odtáhla podívala jsem se na Finna a nebyla si jistá co bych měla dělat. Nemusela jsem čekat dlouho a už jsem měla Finnovu ruku kolem ramen.

,,No nezačali jsme nejlíp, tak bysme měli začít znova. Někdy. Co myslíš?" Usmál se na mě Finn a já jen nejistě přikývla, ale pak se usmála a dala mu ruku kolem pasu a usmála se na něj. Pak byl jen Marcel se, kterým jsem se rozloučila objetím.

Lucas to celý nějak s rodinou Mikaelsnových urovnal, za čež jsem ráda.

******

Už jsme doma u Lucase a je tu i Tasha a dohromady si povídáme o různých věcech. Sem tam se zmíníme o těch "upířích" věcech, ale převážně o normálních věcech. Líbí se mi tenhle život. Tenhle normální život. S emocemi a skvělou kamarádkou a přítelem.

*Crrr*

Ozval se zvonkem a všechny naše pohledy se obrátily ke dveřím. Pak jsme se podívali zase na sebe a očima se ptali kdo půjde otevřít. Nakonec jsem se neochotně zvedla já a šla otevřít. 

Přišla jsem ke dveřím a otevřela. Naskytl se mi pohled na tmavovlasýho kluka, středního vzrůstu s čistě modrýma očima. NA tváři měl lehký úsměv, ze kterého šlo i něco jiného než milost. Nevěděla jsem, ale co.

,,Ehm můžu ti pomoct?"  Zeptala jsem se a podívala se na něj.

,,Vlastně jo" pousmál se ,,hledám tu Lucase. Lucase McCulleba." Podezíravě jsem se na něj podívala a pak pomalu přikývla.

,,Jo a jméno? Ať mu můžu říct Lucasovi." Zeptala jsem se a čekala až odpoví.

,,David. Už bude vědět." Mrkl na mě a zasmál se. Jen jsem přikývla a zavřela, abych mohla jít za Lucasem.

,,Lucasi máš návštěvu! Jistý David. Takovej tmavovlasej." Křikla jsem a mezitím šla do obýváku.

,,Počkat! Jsi si jistá, že to je David a že má černý vlasy?" zeptal se s nadzvednutým obočím. Jen jsem přikývla. 

,,Pak tam nejedu. Ani ty ani Tasha." Rozkázal. Podívala jsem se na něj s pozdviženým obočím.

,,Proč?" Zeptala jsem se. ,,Protože je to můj bratr a není ten nejlepší."

► Další, sice kratší část, ale přece část! :D

► Příjde mi o ničem, ale doufám, že vám se o ničem nezdá! :)

► VOTE a KOMENT mě MOOOOOC potěší :3 Takže votujte a komentujte! :) :D

                              -Teres