𝐋𝐞𝐭 𝐦𝐞 𝐥𝐨𝐯𝐞 𝐘𝐨𝐮. (𝐓𝐨𝐝𝐨𝐫𝐨𝐤𝐢 𝐱 𝐫𝐞𝐚𝐝𝐞𝐫)

Část 1.

(Chci jen upozornit, že v tomto příběhu se nevyskytují lidi s quriky. V tomto světě nic jako qurik neexistuje❤btw, tento příběh je dost inspirován anime, jménem: Orange. Taky budu psát příběh z první osoby, ale příběh je o tobě ✌❤.)

Něco o tobě:
Jsi 16ti letá dívka, která miluje anime, a je vášnivý otaku. Máš ráda romantiku, ale co miluješ nejvíc? Je to tvoje tajemství... MILUJEŠ TOTIŽ BL A YAOI. Ví o tom jen tvoje nejlepší kamarádka, jménem Mina, a tvůj nejlepší kamarád Bakugo.
     

                       NEDĚLE 13.9.

Když jsem se ráno probudila, slyšela jsem venkovní zvuky města.
Posledních pár dní jsem nebyla ve škole, protože jsem byla nemocná. A to zrovna začal nový školní rok. Mám vážně smůlu. Nic méně, zítra je pondělí, a "konečně" půjdu do školy. Je pravda, že se tam docela těším, ale to jen kvůli tomu, že potkám své kamarády, i když jich nemám moc. Jsem totiž hrozně tichá, ale to jen ze začátku, když mě někdo pozná. Pak, když už se s tím člověkem víc znám, chovám se úplně jinak.

Ahh, měla bych vstát z postele, připravit si věci na zítra do školy, a možná se jít provětrat ven.

Připravila jsem si tedy věci do školy, udělala jsem si nějaký úkoly, pak jsem se nalíčila, upravila, oblékla, a šla jsem ven.
Dnes venku sice není zrovna nejlíp, snad nezačne pršet.

Vyšla jsem ven, a vydala se do mé oblíbené kavárny. Když jsem tam došla, byla tam celkem fronta. Stoupla jsem si tedy do fronty, a vyčkala, dokud na mě nepřijde řada. Když na mě konečně přišla řada, u pultu stál mladý kluk, řekla bych, že asi tak v mém věku.

Kluk u pultu: Zdravím, copak si dáte, mladá slečno?

Ozval se, a mile se usmal. Úsměv jsem mu opětovala, a řekla...

Y/n: Dobrý den, ummm... Vlastně ani nevím, co bych si dnes měla dát... Mohl by jste mi něco doporučit?

Kluk u pultu: Noooo, můžu vám doporučit dnešní naší speciální nabídku. Ledovou kávu s vanilkovou zmrzlinou.

Řekl, a opět se mile usmál.

Y/n: Dobrá tedy, dám na vaše doporučení.
Usmála jsem se, a ten kluk jen kývl.

Pak jsem si tam sedla ke stolku, a po chvíli, jsem měla ledovou kávu s vanilkovou zmrzlinou na stole.
Když jsem kávu ochutnala, byla opravdu výborná.
Dopila jsem, zaplatila, a pak vyšla ven z kavárny.
Když jsem vyšla, v ten moment začalo totálně pršet.

Y/n: To snad ne...

Bohužel jsem s sebou neměla deštník. Vzdechla jsem, a rozhodla jsem se, že přes ten déšť nějak proběhnu. Jenže v tu chvíli, na mě přestalo pršet. Udivilo mě to, podívala jsem se nad sebe, a nade mnou, se objevil černý deštník. Otočila jsem pohled na člověka, který ten deštník držel. Když jsem si uvědomila, kdo to je, zčervenala jsem, byla jsem vážně překvapená.
Ten, kdo ten deštník držel, byl ten kluk od pultu z kavárny. Měl totiž půlku vlasů bílou, a druhou červenou. Také měl jedno oko modré, a druhé spíš takové hnědé.

Y/n: Huh?...

Kluk: Promiňte, ale byla by škoda, kdyby tak pěkná dívka jako vy, zmokla.

Řekl, a zasmál se.
Já jsem zčervenala, a usmála jsem se.

Y/n: D-děkuji. Mimochodem, ta káva co jste mi doporučil, byla vážně výborná!

Kluk: Opravdu? To mě těší. Jo a... Myslím že jsme tak ve stejném věku, nemohli by jsme si spíš tykat?

Řekl, a mile se usmál.

Y/n: Jistě, jmenuji se Y/n.

Kluk: Já jsem Todoroki, těší mě.

Najednou přestalo pršet, a vyšlo slunce.
Rozhodla jsem se, že tedy půjdu domů.

Y/n: No... Já už asi půjdu domů.

Todoroki: Dobře, tak se někdy zase stav, a můžeme znovu pokecat.

Kývla jsem, usmáli jsme se, zamavali jsme na sebe, a já se vydala domů.
Když jsem dorazila domů, plácla jsem sebou na postel, a začala jsem myslet na Todorokiho. Něco jsem si uvědomila...

Nedali jsme si telefoní číslo! Doufam že až ho příště potkám, vyměníme si telefonní čísla.
Najednou mi někdo napsal, byla to Mina.

M

ina za vším hledá vždy něco víc... Ale to na ni mám ráda. Vždy je pozitivní.

Po zbytek dne, jsem se dívala na anime, a četla jsem mangu. Když už byl večer, šla jsem se odlíčit, vysprchovat, a převléct do pyžama. Pak jsem si jen lehla do postele, napsala jsem mamce jak ji to jde v práci (Mimochodem, mám jen mamku. Táta se od nás odstěhoval, když mi byly 4 roky. Mamka má docela dobrou práci, a dobrý plat, ale bohužel se s ní kvůli práci moc nevídám, protože pracuje v cestovní kanceláři, a pořád létá a jezdí do jiných zemí. Proto, se o sebe musím starat sama).
Napsala jsem tedy mamce, a pak jsem usnula.

                       PONDĚLÍ 14.9.

Když jsem se ráno vzbudila, vůbec se mi nechtělo vstávat, bohužel jsem musela. Chtěla jsem tedy vstát, jenže najednou... mi na obličeji přistál nějaký dopis...

Ahooooj, tak je to tu 😂❤. Jak jsem slíbila, začínám psát nový příběh, tentokrát Todoroki x reader. Doufám, že se vám můj příběh bude líbit ❤. Budu ráda za každou podporu❤. Jelikož jsem teď doma v karanténě, mohl by tento příběh, snad vycházet víc často, alespoň se o to budu snažit ❤😂. Tak zase zítra!!! (Snad😂❤)

-Vaše V. 💗