𝐋𝐞𝐭 𝐦𝐞 𝐥𝐨𝐯𝐞 𝐘𝐨𝐮. (𝐓𝐨𝐝𝐨𝐫𝐨𝐤𝐢 𝐱 𝐫𝐞𝐚𝐝𝐞𝐫)

Část 2.

Když jsem se vzbudila, přistál mi na obličej nějaký dopis.

Huh? Co to má znamenat?

Byla jsem hrozně rozespalá, a absolutně jsem nechápala, co se to děje. Když jsem si "mnula" oči, přestala jsem vidět rozmazaně, sedla jsem si na postel, a podívala jsem se na ten dopis.

Huh? Dopis? Ale... Kde se tu vzal?

Podívala jsem se z okna, které mám nad postelí, ale za oknem nikdo nebyl. Jenže teď jsem si něco uvědomila... Nezvonil mi budík... Počkat... Nezvonil mi budiiiik... Ale... To znamená... KOLIK JE?!!!!

Vyjekla jsem, a hned jsem se podívala na mobil, kolik je hodin.
Právě bylo 8:56.

NEEE!!!! TO SNAD NE!!!!!!! PŘED HODINOU MI ZAČLA PRVNÍ HODINA!

Hned jsem se rychle upravila, oblékla, a na snídani jsem se vykašlala.

Ten dopis si přečtu až po škole.

Řekla jsem si, odhodila jsem dopis, jenže v tom spěchu, dopadl dopis do koše. Rychle jsem běžela ke škole, protože další autobus mi jede až za hodinu.

Po 10ti minutách, jsem přiběhla před školu.

Konečně! To bude ale trapas...

Rychle jsem přiběhla ke třídě, jenže právě probíhala další hodina. Zaklepala jsem, a jakmile se ozvalo ,,Dále", tak jsem vešla. Byla jsem celá nervózní, a myslím, že to na mně bylo i poznat.

Y/n: D-dobrý den, strašně moc se omlouvám, že jsem přišla pozdě! Nezvonil mi budík, a tak jsem zaspala...

Učitel: Dobře, v pořádku. Posaď se tedy prosím na své místo.

Mina se na mě usmála, a zamávala mi. Já jsem si sedla na svoje místo, a zamávala jsem jí zpátky. Jenže najednou na mě ukázala, ať se podívám, kdo sedí za mnou. Podívala jsem se, a nemohla jsem uvěřit svým očím... BYL TO TODOROKI!!!
Ale jak to?! Přeci s námi do třídy nechodil!!! Nebo snad chodil? Mám výpadek paměti?!!!

Todoroki si asi všiml, že jsem se na něj podívala. Když mě poznal, viděla jsem, jak se mu rozzářily oči. Usmál se na mě, a zamával.
Zčervenala jsem, a usmála jsem se.
Celou hodinu jsem myslela jen na Todorokiho.

Po skončení hodiny, jsem chtěla jít rychle za Minou, ale protože jsem se rychle zvedla z lavice, vrazila jsem do svého penálu, ten spadl na zem, a celý se vysypal.

Y/n: Ale notaaaaak...

Sehla jsem se k zemi, a začala jsem si uklízet věci zpátky do penálu. Najednou se ke mně někdo sehnul, a pomohl mi s tím.

Y/n: Huh?

Byl to Todoroki, podíval se na mě, a trochu zčervenal. Taky jsem zčervenala.

Y/n: D-děkuji moc za pomoc...

Todoroki: Není vůbec za co!

Usmál se, a pomohl mi vstát.

Y/n: A-a... Ty... Co tu vlastně děláš?

Řekla jsem, a zčervenala jsem.

Todoroki: Nooo, přestoupil jsem sem na školu, a shodou okolností i k tobě do třídy. Ale jsem za to rád, alespoň tě teď můžu požádat o tvoje číslo!

Y/n: Č-číslo?

Todoroki: Telefonní číslo.

Řekl, a zasmál se. Já jsem zčervenala,  a vyměnili jsme si naše telefonní čísla.
Když skončila škola, Mina musela rychle domů, protože byl u nich doma nějaký problém. Tak jsem tedy taky chtěla jit domů, ale když jsem odcházela ze školy, někdo mě chytil za ruku, abych počkala.

Y/n: Huh?

Todoroki: P-promiň... Chvíli jsem tě hledal, a byl jsem rád, že jsem tě našel, tak jsem tě chytil za ruku...

Y/n: N-ne... V pohodě, co potřebuješ?

Todoroki: No... Um... Nechtěla... Nechtěla by jsi někdy třeba někam zajít?... Třeba do kina?

Řekl, zčervenal, a mile se usmál. Zrudla jsem... Ale najednou...

Bakugo: Hele! Co si dovoluješ, sahat na moji holku?!

Vtrhnul mezi nás Bakugo, a já se nestačila divit, o čem to sakra mluví.

Y/n: Bakugo?

Todoroki: Y/n...nevěděl jsem, že máš kluka... Promiň.

Řekl sklesle Todoroki, a odešel směrem na autobus.

Y/n: N-ne!!! Todoroki počkej!!!

Bakugo se zasmál.

Y/n: Bakugo! Co to mělo znamenat!!?

Bakugo: Promiň, jen jsem chtěl zjistit, jak se zachová.

Řekl Bakugo, a začal se smát.

Y/n: Bakugo, jsme nejlepší kamarádi, ale musím ti něco říct... Jsi opravdovej IDIOT!

Zakřičela jsem na něj, a běžela jsem rychle za Todorokim.
Když jsem ho dohnala, už jsem jen viděla, jak nastupuje do autobusu.
Ale ne...

Autobus už odjížděl, a já mu chtěla napsat, ale pak mě napadlo, že mu to mužu říct zítra ve škole.
Šla jsem tedy domů, a připravila jsem si věci na zítra do školy. Pak jsem sebou plácla na postel.. Počkat... TEN DOPIS!!!
Začala jsem ho všude hledat, ale nemohla jsem ho najít. Dívala jsem se úplně všude, a najednou jsem ho uviděla v koši. Vyndala jsem ho, a podívala jsem se na něj. Na obálce nebyla ani adresa od koho to je. Otevřela jsem obálku, a začala jsem číst. Na dopisu stálo:

Ahoj Y/n... Právě čteš dopis, od tvého o 10 let staršího já.

Ahoj lidiiii, tady do dnes ukončím. Pardon, že ta další část vyšla o několik dní později 😂. Tak zase příště! ❤

-Vaše V. 💗