𝖥𝖺𝗆𝗂𝗅𝗒 ✓

~1~

,, Podáte mi někdo sůl?" zeptala se při naší větší rodinné večeři teta Samatha.

Upřímně ji nemám vůbec v lásce. Je upovidaná, neříkám já taky, ale povídám o normálních věcech a nedrbu své kamarádky.

Upišťená, blbá s ještě blbšíma názorama a nikdy se jí nic nelíbí, prostě hnusná.

Ne vzhledově, ale povahově.

I kdybych, ale nebyl s ní v rodině nešel bych po ní. Jsem gay.

Nevadí mi to už dávno jsem se s tím smířil, jediný kdo to ví je Zayn, věřím mu, upřímně nevím co by se stalo kdyby se to dozvěděla moje rodina.

Možná by mě vykopli, zmlátili nikdo neví a i když je rok 1990, byli by možná i schopní mě vyhodit na ulici.

Na ulici bych, ale nezůstal, mám skvělého přítele, který mě už několikrát ujistil, že by mě u něj nechal.

S jeho rodinou to bylo lehké, má jen sestru, která je dost pokroková a nevadí jí to.

O rodiče přišel při autonehodě, ale prý by to asi vzali.

Z mého přemýšlení o mém úžasném, kudrnatém, o devět let starším příteli mě vytrhla babička vedle mě, podavájící Samanthě sůl.

Naše rodina seděla u velkého stolu v jídelně, divil jsem se, že se sem vůbec vešel.

Můj táta, Liam, seděl v čele, já s babičkou, dědou, Samathou, jejím manželem po jeho pravici a v dalším čele tátův bratr Niall.

Na druhé straně stolu, naproti mě máma,  vedle ní její sestra s jejím manželem, babičkou a dědou, seděli takhle v řadě až k strejdovi Niallovi.

Potichu jsme jedli a poslouchali Samathino mluvení o tom co je v módě, ale žádná z jejich kamarádek to nemá.

Možná se zdá, že je přehnaně dramatická  puberťačka, ale ona má čtyřicet a jediné štěstí, že nemá děti.

Dali by se vlastně říct, že se obléká jako divná puberťačka, zatím co my jsme v trochu slavnostním, když se takto sejdeme jednou za čas, ona má krátkou sukni s podkolenkách pod ní.

Jen z toho pohledu se mi dělá špatně.
Nechápu jak si ji mohl, Roman vzít.
On je vtipný, chytrý, prostě super chlap a ona taková fuchtle.

Zrovna teď si znova přehazovala svoje dlouhé, pokud můžu říct její když to jsou nějaké příčesky, bylo až nechutné a divně jak si do nich pořád sahala a upravovala si svůj mini top.

Ale abych nebyl za toho špatného, z naší rodiny neznám nikoho kdo by ji kromě Romana měl rád.

Nechápu proč jí pořád zvou nebo když se k nám nějak vecpe, což také umí, ji nevýhodí.

Jediná, která jí řekla, že je kráva je babička po mém boku. Myslím si, že by jí ale ta druhá pomohla zbít, protože se na ni obě koukali jako na zhnilou mrkev, kterou každý hodí na kompost.

Ticho, které bylo a všem se líbilo, zase skončila ona.

,, Víte co prý moje kamarádka viděla? Dva chlapi jak se drží za ruku." Vyprskla smíchy.

Většinou její tlachání nevnímám, ale toto bylo téma, které se mě týkalo a já chtěl vidět reakcí lidi na tuto zprávu.

Prohlédl jsem si všechny okolo, jakoby ale nikdo neslyšel co řekla, jen buď šla jedli jídlo nebo se na ni mračili.

Ne protože by nesouhlasili s její homofobií, ale pořád to našeho oběda tlachá a to všichni vidíme jako problém.

Ona je problém vlastně sama o sobě.

,, Můžeš už normálně jíst? " Zeptala se jí teta a ona se na ni přísně koukla.

,, Proč bych měla? Nelíbí se vám to co říkám? " Zeptala se.
Táta ji už chtěl něco odpovědět, než to však stihl ona odpověděla za něho.

,, Jasně, že se vám to nelíbí. Komu by se taky líbili buzny?" Řekla.

Au.

Zkoušel jsem na ni bez emoce hledět, ale bylo cítil jsem ve svých očí slzy.
Skrývání emocí mi vážně nejde, vlastně to Eni ani tak špatný, normálně pojíme a já odejdu.

Ona ovšem pokračovala. ,, Nechápu takové lidi. Jsou nemocní. Ještě, že jsme všichni zdravý."

Po tomto jsem se málem sesypal, ne c toho co ne řekla, slyšel jsem i horší věci ,ale z toho, že nikdo gaye nechránil.

Nikomu na jejich právech nezáleží, proto jim nezáleží ani na mě.

Sklopil jsem hlavu do talíře a tím si tak znemožňil výhled do obličejů mé rodiny.

Ani jsem je asi nechtěl vidět.

Bůh ví co by se v nich odrazilo.

Zhnusení? Jistotu toho, že by všechny možné i nemožné upálili?

Nekoukal jsem se, i když mě to lákolo, bál jsem se.

,, Nebo by měli jít do pekla, nebo na léčení!" Rozkřikla se a mě došla trpělivost.

Měl jsem ji tři roky, někdy musela prasknout.

Vstal jsem od stolu, neuklidil talíř ani příbor a šel směr chodba a hlavní dveře, abych mohl jít pryč.

Bolelo mě v hrudi, ovšem v tuto chvíli jsem to neřešil a radši si nazouval boty.

,,Kam jdeš!? Rozkřičela se na mě máma od stolu.

Máme menší byt takže jsem všechny dokonale slyšel. ,,Do pekla." Odsekl jsem jí.
Z botama na nohou jsem vyšel ze dveří a už se slzami na tváři, běžel k Harrymu.

Je to můj svět a jediný, který mi za to, že mě teď bude rodina nenávidět stojí.

Nevnímal jsem čas ani slzy na mé tváři či  divné pohledy lidí.

Za chvíli jsem už stál před bytem mé lásky a opatrně jsem zvonil.

__________________________________________

Ahoj všichni, rozhodla jsem se napsat novou Larry povídku.

Tentokrát bude malá ,miň jak pět Kapitol.

Děkuji za všechno, mějte se hezky.

All the love.L