Mezi Slovy

příliš mnoho očí

Temné a dlouhé večery v knihovně jsou často méně temnější než oslepujícími světly zahlcené místnosti pátečních nocí.

Ty nejlepší noci, plné první polibků a prvních tanců.

Bohužel nejsme v minulém století, kdy nevinné páteční sešlosti znamenali jen další krásné zážitky.

Teď je to jiné.

Spoustu alkoholu, nedobrovolných a nepříjemných zážitků a vlastně i strach o svůj morální život.

Co je morálka, když sotva vidíš, kdo tancuje za tebou.

Možná proto na žádné takové večírky nechodím. Nemám imunitu.

Nejsem přeci jenom fotbalista ze školního týmu.

Všichni bychom mohli říct, že přitažlivý blonďák s modrýma očima a dobrým srdcem, které už dávno není podmínkou dokonalého přítele má imunitu nejen na školních večírcích ale vlastně v celém životě.

Spoustu peněz, okouzlující úsměv a popularita.

To zní jako předplatné celoživotního štěstí.

Proč Henryho imunita ztroskotala v ten moment, kdy se hrdlo roztočené flašky zastavilo přímo u něho.

Možná to byl ten moment, kdy se pro něj zastavil svět.

Skončil.

Stejně tak jako život, který si myslel, že zvládne žít.

Život ve lži.

Celá místnost mlčela a Henry seděl se zatnutými pěstmi na pohovce, která ho snad pohlcovala do sebe. Možná to byl jen následek skutečnosti, že se na něj všichni koukají.

Upírají svoje zraky na kluka, který se teď právě pomyslně odhalil úplně do naha.

„Je to pravda, Henry?" slova Sydney se vynořila z ticha jako nestvůra z hlubin moře.

Zněla dost pobaveně.

Pohovka Henryho stále pohlcovala a šepoty ostatních se rozléhaly celou místností.

„Myslíš si, že toho tvýho rozkošnýho přítele schováš před celou školou?"

„Celkem jsem to od tebe čekal, seš takovej zženštělej."

„Kdo bude hrát místo něj teď?"

Všechno to slyšel a stále netušil, že se to opravdu děje.

Vše je venku.

Ale potom přišla věta, která rozdmýchala Henryho vnitřní plamen plný vzteku.

„Zrovna Ethan, takovej malej srab."

Čalouněná sedačka Henryho najednou pustila a ublížený chlapec měl jediný a přímý cíl.

S neuvěřitelně silným vztekem, který mu zářil v očích se pustil do jednoho z jeho spoluhráčů a vlastně do svého kamaráda.

Necítil bolest, když poprvé za svůj život použil zatnutou pěst k ublížení druhému.

Asi ani neviděl krev, která se malým proudem spustila z nosu chlapce ve stejné týmové bundě.

Bohužel pro Henryho, kterého vyprovokovala k činům teprve krutá slova směřovaná k tomu jedinému, co se rozhodl chránit uhodil někoho, kdo už za sebou pár ran má a taky se mu během pár sekund spustil proud krve z nosu a z natrženého rtu.