hands /H.S./

9

kim

Byla jsem sama doma, uklízela pokoj a u toho poslouchala písničky. Zvrtlo se to v malý domácí koncert ale já byla spokojená. Moje spokojenost ale přešla jakmile jsem uslyšela klepání na dveře a do toho zvonek, dost agresivní mimochodem. Trochu jsem ztuhla ale seběhla jsem dolů po schodech a otevřela dveře. Spadla mi čelist když jsem před dveřmi uviděla vystresovaného Nialla. Myslela jsem že se mnou nemluví. Niall hned vpadnul do dveří a zabouchl za sebou. Já jen zírala a naprázdno otevírala a zavírala pusu.

„Tak jo, poslouchej, chtěl jsem to nechat být ale nemůžu." Vypadlo z něj ale já absolutně nevěděla o čem to mluví. Niall se agresivně kousal do spodního rtu až jsem se bála že si ho prokousne. „Asi mi to musíš trochu vysvětlit." Zamračila jsem se a přeměřila si ho pohledem. Není třeba opilý? „Musíš se přestat vídat se Stylesem rozumíš?" Řekl vážným hlasem a díval se mi přitom hrozně dlouho do očí. Já se ale neudržela a vyprskla jsem smíchy. Niall otrávené vydechl a chytl si kořen nosu prsty, druhou ruku v bok. „Myslím to vážně Kim, ty nemáš ponětí čeho je ten člověk schopnej. Od takovejch lidí je kurva lepší držet se dál." Vydechl Niall a já byla snad víc zmatená než na začátku.

„Co tím myslíš "takovejch lidí"? Zeptala jsem se a můj blonďatý společník vypadal jako by se rozhodoval co říct. „Není to zrovna dobrý typ lidí. Kim je mi to líto ale nemůžu ti říct víc, musíš mi prostě věřit když ti říkám, že pro svoje vlastní dobro se s ním musíš přestat stýkat." Způsob jakým se na mě Niall díval a hlavně jakým tónem mluvil mě donutil znejistět, vlastně jsem se až bála. „Vážně to nechápu Nialle." Zavrtěla jsem hlavou a on mi věnoval soucitný pohled. „Je prostě nebezpečný, ani si neumíš představit jak moc." Zašeptal a já cítila svůj tlukot srdce až v krku.

„Neříkej mu prosím že jsem tady byl. Neříkej mu nic. Prosím, prostě mně poslechni ano?" Koukal na mě s prosbou v očích a já nevěděla co dělat. Nechtěla jsem věřit tomu co říkal ale z nějakého důvodu mi to nahánělo husí kůži. Naill se vypařil ze dveří a já rozklepanými prsty zamknula dveře. Venku začínalo být šero a moje hlava se připravovala vybuchnout. Měla jsem pocit že se pozvracím a špatně se mi dýchalo. Nakonec jsem přes sebe hodila šedou mikinu na zip, vzala sluchátka a mobil a vydala se ven. Měla jsem na sobě tepláky ve kterých jsem vypadala jako pytel ale bylo mi to jedno a vydala jsem se na stranu města, kde jsem ještě nebyla.

harry

Byl jsem doma a maloval jeden ze svých obrazů, když mi začal zvonit mobil. Otráveně jsem si utřel ruce a vydal se to zvednout. Nesnášim když mě někdo ruší od malování. Neubránil jsem se protočení očí. „Co chceš Jessico?" Zeptal jsem se rovnou. „Taky tě zdravím zlato. Nemáš teď čas zajít na drink? Víš co myslím." Zaskřehotal mi její ječivý hlásek u ucha. „Nemám na tebe kurva náladu." Řekl jsem jí otráveně. „Notak zlato, dám ti slevu." Zaculila se a já si povzdechl. Ten obraz už dneska stejně nedokončím. „Za deset minut u garáží."

Típl jsem telefon a šel se převlíknout. Nikam se mi moc nechtělo, vlastně nevím proč se s ní zahazuju, krom toho že už jsme spolu něco zažili. Vyšel jsem z bytu a zamířil ke garážím kde je zaparkovaný můj Range Rover. Čekal jsem asi tři minuty než se Jessica uráčila přijít. Spolu jsme se vydali k "našemu" podniku.

kim

Zrovna dvakrát se mi nelíbilo kam jsem se dostala ale ignorovala jsem to. Teda v rámci možností. Krysy v popelnicích, bezdomovci na lavičkách a pochybní feťáci v temných uličkách ve mně nevyvolaly zrovna nejlepší pocity ale alespoň jsem přišla na lepší myšlenky. Písničky které mi hrály ve sluchátkách zklidnily moji mysl zrovna tak. Přibližovala jsem se zrovna k jednomu klubu kde to dost žilo když ze dveří právě tohohle klubu vyšla osoba kterou bych čekala nejmíň. Moje krev jako by zamrzla a já nemohla nic dělat. Harry stál stejně tak v závěsu s nějakou ne moc sympaticky vyhlížející černovláskou.

Měla v obličeji snad čtyři piercingy a hruď celou potetovanou a to včetně obličeje. Hihňala se do doby než zjistila proč Harry zastavil v pohybu. Teď na mě zírali oba dva a já se cítila silně nekomfortně. „Neměla bys tady být Kim." Řekl polohlasem ne zrovna přívětivě. „A ty ano?" Oplatila jsem stejně tiše a sledovala jak se Harryho čelist napíná. „Zlato, kdopak to je?" Pištěla ta malá černovláska za ním. „Nikdo." Odpověděl s pohledem stále upřeným na mně. Nikdo? Aha, dobře. Ještě jednou jsem se podívala z jednoho na druhého, nasadila si kapuci a pokračovala dál v chůzi.

Slyšela jsem za sebou upištěný hlas té holky jak se Harryho ptá odkud mě zná a následně s ním flirtuje. Nemám nejmenší ponětí co je ta holka zač, ale rozhodně z ní nemám dobrý pocit. Vlastně co na tom záleží když jsem přece nikdo.

Obešla jsem blok a zamířila domů, přece jenom už jsem byla venku hodinu a půl. Najednou byl účel mojí vycházky úplně jedno a jediné co se mi honilo hlavou byli Niallovy slova, co Harry dělal na takovém místě, kdo byla ta dívka. Měla jsem z toho všeho divný pocit. Něco mi na tom strašně nehrálo. Vždycky jsem si říkala že jsem jenom moc paranoidní ale teď jsem měla neuvěřitelně těžký pocit v břiše. Domů jsem přišla unavená, zmatená a frustrovaná. Napustila jsem si horkou vanu a uvařila si bylinkový čaj. Bylo toho na mě asi moc. V hlavě mi hrál Harryho chladný hlas a ještě ledovější pohled.

Nikdo.

Já se strašně omlouvám za tu Suggar Denny v roli Jessici, nemá to nic společného s nynější kauzou, prostě se mi tam hodila. Taky mi někdo z vás psal jestli nechci zkusit dávat koláže fotek, místo abych dávala fotky mezi text. Takže jsem to vyzkoušela a byla bych ráda kdyby jste mi dali vědět jestli se vám to líbí.