(tuto kapitolu píšu když hrajem hokej,tak si toho važte. Švédsko proti nám Čechům...schválně kdo vyhraje. 21:20 je to 2:3 pro nás)
_pohled Kukyho_
Upřímně nevím co se teď děje. Jsem mimo, pořád mám v sobě trošilinku naděje ale pořád je menší jak atom. No dobře fyzika tu ze sebe dělat nebudu. Něco se dělo to vím jistě. Když jsem se probral měl jsem pocit že znovu skolabuju či něco horšího. Ani jednu holku jsem tu neviděl. Byly pryč obě dvě a venku byly slyšet sirény policajtů a sanitek....
(4:2 PRO NÁS!!! 21:22)
Rozvázali nás a ošetřili ukecali jsme to na to že na nemocnici to rozhodně není. A tak jsme se vydali k Ikonovi domů. Když jsme došli začlo pršet takže jsme to vychytali jen tak tak. Upřímně abych pravdu řekl,nejradši bych si lehl a spal třeba celí týden v kuse.
K:Ty Ikone?
I:No?
K:Jak to mezi námi je?... Já tě jaksi miluju víc než cokoliv na světě.
I:...j-já nevim co říct...
K: Však už mezi námi něco bylo, něco víc a tak jsem si myslel že by jsme mohli...
I:že by jsme mohli spolu chodit?
K: J-jo..
I: Chápu tvoje obavy, cítím to nějak tak stejně,ale za skoužku nic nedáme.
K: Takže... budeš semnou chodit?
I: Teď ještě ne. Navíc jsem na holky to..to tamto jsem nechtěl přeplo mi. Promiň.
K: Však v pohodě :)
I: Dík že to chápeš Bro
Jen jsem kývl hlavou a prostě jsem se rozhodl že pojedu domů. Už tu nechci být, ničí mě ten pohled na Ikona. Každý pohled na něj, ničí mě vědět že ho nemůžu mít, usínat s ním, dávat mu polibky na jeho dokonalé rty. Prostě nic.
K:Ty Luky?
I:No?
K: zítra jedu domů.
I:Okey,ale proč?
K: Musím navíc povinnosti čekají a škola boužel taky.
I:To je true no...Okey a v kolik plánuješ jet?
K: Asi nějak tak jak mi pojede vlak hele
I:Tak nečekaně že
Smáli jsme se. Koukl jsem se na smějícího Ikona a můj mozek ho zpomalil. Škoda že jeho vlastnit nikdy nebudu. Ale nemůžu tu z něho dělat věc,je živí jako já a tak si může vybrat komu bude patřit. Škoda že né mě. Dost už! Nemysli na neho!!! Ale když já musím je tak dokonalý. Není! Nemysli na něho jen tě to ničí! Navíc máš na lepší koukni se na něho pak na sebe! No právě, když se kouknu na sebe mám pocit že jsem nic, když kouknu na něho tak mu celí svět leží u nohou. Všichni ho obdivují a to je také důvod proč je slavnější než já. Ale YouTube jsem tahat nechci,jsem spokojen ze svím.
Ulehli jsme ke spánku a usli jsme.
*Ráno*
I: Máš vše zabaleno?
K:Ano mám.
I: Tak mužem vyrazit?
K:Jop
Vzali jsme si boty, já tažku se svíma věcma a šli jsme na vlak. Celou cestu na vlakové nádraží jsme byly ticho. Vlak přijel rozloučili jsme se,obejmuli a já nasedl do vlaku. Mávali jsme si dokud jsme z vlakem neodjeli a ikon mi zmyzel z dohledu. Vzal jsem si sluchátka ty jsem zapojil do telofonu a nasadil jsem je. Pustil jsem spotife a pustil jsem si písničky a mobil dal do kapsy. Koukal jsem z okna a vše okolo sebe jsem začal ignorovat. Začalo pršet,byl obrovský slejvák. A tak tu sedím ve vlaku, poslouchám deep písničky a pozoruji dopadající kapsy deště. Mám celkem depresivní život a o to víc depresivní myšlenky. Vím co udělám jako první až přijedu domů. Nůž a já budem nejlepší kámoši. Nebo taky žiletka,bude záviset na náladě.
Říct mi někdo jak toto dopadne tak za Ikonem nejedu. Vlak už staví v stanici ve které vystupuju tak jsem se sebral i věci a vyšel jsem ven z vlaku. Pořád prší takže za pár minut budu promáčený od hlavy až k patě,ale že by mi to vadilo se říct nedá. Moje deprešens songy mi hráli do uší a já cestu tak prožíval ještě pomaleji. Na zemi byly velké kaluže ve kterých jsem chodil a moje boty byly promočené skr na zkrs. Mám chuť si tu lehnou a čumět na nebe. Ano v dešti,ano v kaluži. Jsem strašně deprešen Kluk,ale pořád míň jak ty zepeto kidi.
Došel jsem domů, převlékl jsem se a ulehl jsem do postele. Jsem vyčerpáný. Ať už z cesty tak myšlení o Ikonovi. Strašně mě to ničí ale teď to řešit nechci. Nemám na to sílu. Opravdu ne...
Po pár minutách jsem už upadl do říše deprešens snů...
Okey guys máte tu další kapitolu, dál se mi psát nechce a jestli mě přijdete zabít tak klíďo. Hele má to skoro 1K slov a to není málo. Na wattped jsem se teď zaměřila a baví mě knížky psát. Fakt strašně moc jsem do toho zažraná,ale tahle a ostatní knížky jdou stranou a vymýšlím nové. 814 slov
