TY A JÁ už navždy (ff - Steve Rogers)

(12) Rekruti dělaj problémy

,,Tady je 0-8-4, pane" řekla jsem naštvaně a na stůl položila kufřík s příslušným označením, vedle toho jsem položila papírové záznamy o projektu Avengers.

,,Děkuji agentko Starková" odpověděl, bez toho, aniž by se na mě otočil. ,,Jak si vedla kapitáne?" zeptal se stále zády k nám. Otočila jsem se nevěřícně na Steva. Byl to test?! Viděla jsem jak mu na tváři hraje úsměv, z toho jak přemýšlí, jestli mě napráskat, nebo malinko, no možná trochu víc, zalhat.

,,Vedla si skvěle pane" ušklíbne se na mě. ,,Vážně?" konečně se otočil. ,,Ano, ani se nepokusila váš příkaz neuposlechnout." přitakal a věnoval mi úsměv. Malinko jsem se pousmála. ,,Dobrá, můžete odejít" řekl bez změny výrazu. Se Stevem jsme se vydali pryč na společnou snídani, ale Fury mě zastavil.

,,Vy ne agentko, s Vámi chci ještě mluvit" povzdechla jsem si a vrátila se ke stolu. Když se za Stevem zavřeli dveře, Fury spustil. ,,Agentko, doufám, že Vám nemusím připomínat, že v pracovní smlouvě máte, že nesmíte se svými kolegy navazovat milostný vztah, že ano?" podíval se na mě vážným pohledem.

Úplně jsem umrzla, na tohle jsem vůbec nepomyslela. ,,Samozřejmě, že ne pane" neusmála jsem se, protože jsem byla ještě v šoku. Úplně jsem a to zapomněla. ,,Dobrá, děkuji za dobře zvládnutou misi. Vedete si výborně agentko Starková"

,,Děkuji pane" ušklíbnu se, ne úmyslně, původně to měl být úsměv. Odešla jsem z Furyho kanceláře a konečně šla do jídelny.

,,Co potřeboval?" zeptal se Steve ve chvíli, kdy jsem se usadila vedle něj s tácem plným jídla. Dobrého jídla! ,,Nic důležitého" usmála jsem se a věnovala se již studené slanině.

,,Dobře, tak co děláš večer, můžeme někam zajít?" navrhnul Steve. Začala jsem panikařit. ,,Víš co? Já jsem něco zapomněla, jsem hned zpátky!" vyhrkla jsem a rozeběhla se z jídelny, nebyla jsem si jistá, kam přesně to běžím, ale byla jsem si jistá, že daleko. Nejdříve musím něco vymyslet s tou smlouvou a s tímhle mi Tony nepomůže.

,,Tori, kam jdeš?" zastavila jsem ji na chodbě. ,,Mám trénink s agentkou Romanoff" usmála se na mě. ,,Dobře, tak jo, pozdravuj ji" znovu jsem se usmála a vydala se do Furyho kanceláře.

,,Dávám výpověď" vrazila jsem do jeho kanceláře. ,,Zkuste to zn- Cože?" Fury se zarazil a podíval se na mě. ,,Dávám výpověď, hodinovou, jsme ve zkušební době, můžu, nejsem spokojená s pracovními podmínkami" vysvětlila jsem důvod, a tak nějak pevně doufala, že mi řekne, že smlouvu můžeme upravit podle mých představ, to se ale nestalo.

,,Dobrá, pokud si to nerozmyslíte, přijďte si pro ni zítra ráno" odpověděl mi s tím děsivým chladným výrazem. ,,Děkuji" poděkovala jsem a opustila jeho kancelář. Ve chvíli, kdy se zavřeli dveře, jsem zavřela oči a snažila se rozdýchat to, co jsem právě udělala, Dobrovolně jsme se vzdala tak skvělé práce, jakou už nikdy nenajdu.

Do jídelny jsem se už nevrátila, místo toho jsem se vrátila do svého pokoje a svalila se na postel, byla jsem šíleně unavená.

Další den

Když jsem se vzbudila, se zděšením jsem zjistila, že je už další den. Vytáhla jsem cestovní tašku a začala do ní házet svoje věci, ve chvíli, kdy odbyla 9. hodina jsem si to namířila do Furyho kanceláře.

,,Dobré ráno pane řediteli, jsem tady pro tu výpověď" začala jsem, hned jak jsem vešla do místnosti. ,,Ano, ano, vím, posaďte se" odpověděl a začal listovat v papírech na stole. ,,Tady to je"

***

Je 18 hodin a já zase vybaluji všechny věci, jak to? Fury mi změnil smlouvu, změnili jsme tam spoustu věcí, ale teď jsem nad míru spokojená.

,,Kat? Jsi tam?" ozvalo se klepání a Steve. ,,Jo! Klidně pojď dál!" křikla jsem, tašku hodila pod postel a otočila se ke dveřím. Stál tam Steve a měl na sobě ,,Oblek?" zeptala jsem se zmateně. Začala jsem pátrat v paměti, jestli jsme měli něco domluveného, ale když jsem si na nic nevzpomněla podívala jsem se omluvně na něj.

,,Neboj, nic jsme domluveného neměli" zasměje se. ,,Ale jedeme do města" usmál se. ,,Ehm.. Dobře?" řekla jsme zmateně a přešla ke skříni vytáhla jsem první šaty, které mi padly pod ruku, ne, že bych jich měla nějak moc, mám jenom dvoje.

,,Můžou být tyhle?" ukázala jsem ramínko, na kterém vyseli dlouhé, úzké šaty rudé barvy a viseli pouze na ramínkách. ,,Ne, chvíli počkej" zavrtěl hlavou. Vyšel na chodbu a hned zase zpátky V rukách držel vak na šaty a ten mi podal. ,,Jdi se převléct, počkám tady na tebe" usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a vydala se do koupelny. Vytáhla jsem šaty, okamžitě jsem poznala styl. Byly to šaty ze 40. let, byli stejně rudé jako ty předešlé, ale byli kratší a s bílými puntíky.

Vyšla jsem z koupelny. ,,Vypadáte úchvatně slečno Starková" pochválil mi Steve. ,,Děkuji pane Rogersi, můžeme vyrazit"

****

Už u vchodu jsem slyšela hudbu od Presleyho Jailhouse Rock.

Miluju ji!

S velkým úsměvem jsme vcházeli dovnitř. Steve mi většinou nechtěl moc vyprávět o tom, jaký žil život před ledem, tohle mě moc potěšilo. Protancovali jsme skoro celý večer. Já osobně raději hudbu minulého století, než tu z našeho, ale tancovat na ní je fakt těžké.

,,Lásko?" zašeptala mi do ucha, když si mě přivinul do obětí. ,,Ano zlato?" pousmála jsem se nad tím, jak mě oslovil. ,,Pojďme už domů" šeptnul. ,,Dobrý nápad" přikývla jsem a v jeho náruči se otočila směrem k němu. ,,Děkuji za hezký večer" poděkovala jsem s obětím, pak jsme mohli vyrazit domů.

Sotva jsme se Stevem vešli do budovy, už k nám běžela Tori. ,,Katey, kapitáne, omlouvám se, že vás vyrušuji, ale potřebujeme okamžitě vaší pomoc" křičela z nás dálky. Neváhala jsem skopla z nohou boty a rozeběhla se za ní. Za sebou jsem slyšela i Steve, ale nevěnovala jsem mu tolik pozornosti.

Doběhli jsme k tělocvičnám. Derek ležel na zemi ve vlastní kaluži krve. ,,Co se tady sakra stalo?!" vytřeštila jsem oči. ,,My nevíme, chtěli jsme spolu zatrénovat a když jsme přišli, už tady takhle ležel." Lea klečela u něj a zadržovala rány, aby z nich neteklo tolik krve.

Otočila jsem se na Steva, který byl stejně v šoku jako já. ,,Zajdu za Furym" řekne. ,,Ne, prosím!" vykřikli všichni najednou. Zmateně jsme se na ně podívali, vypadali jako malé děti co rozbili maminčinu vázu.