,,Co ta tady dělá?" protočí naštvaně očima Derek. ,,Teď si hraješ zase na jednu z nás?" vytřeští oči Lea. Věřte, že slyšet něco takového od svého týmu je tak bolestivé...
,,Vítejte doma agentko Starková, nemusíte se bát, Váš přesčas bude zaplacen, přesně jak jsme byli domluveni a Váš pokoj zůstal nedotčen" ignoruje Fury jejich poznámky a přivítá mě doma (opět) s "vřelou" náručí.
,,Cože?! Vy jí po tom vše, co udělala přivítáte s úsměvem?! Zradila nás" řekl naštvaně Derek, nedivila jsem se, měla bych stejnou reakci, ale upřímně? Mě už by to došlo. Podívala jsem se na Tonyho, bylo jasně vidět, že mu vše secvaklo, měla jsem Déjà vu, pak mi došlo, že vypadal velmi podobně, jako ten den, kdy jsme se viděli poprvé.
,,Katey? Byla to mise?" zeptá se pro ujištění. Nesměle přikývnu, protože se bojím, že kdybych udělala větší pohyb, slzy by se začali kutálet po tváři, protože bych je nedokázala udržet. ,,Bože můj" vydechne a obejme mě. Všichni členové Avengers mě obejmou, a když to dojde i Ammřře přidají se k hromadnému objetí. Dokonce i Thor se přidal.
,,Agentko Starková, když už jsme u těch misí" začne Fury. Otráveně se na něj podívám, jestli to myslí vážně, sotva jsem se vrátila z půlroční mise plné předstírání.
,,Vím, že je to celkem nevhodné, ale vy jste nejlepší adept" usmál se, tentokrát to ale nevěstilo nic dobrého. Všimla jsem si, že na jiné agenty se nikdy neusmívá, ale nevadilo mi to, byli jsme si blízcí.
,,Budete hlídat Lokiho" řekne.
,,Cože?!" vyjekli jsme všichni najednou.
,,Slyšela jste" odpověděl se zákeřným úsměvem.
,,Přece nechcete dát toho psychopata na starosti mé sestře!" vyjekl Tony. Chytla jsem ho za ruku, abych ho uklidnila.
,,Výzva přijata" přimhouřila jsem oči. Nelíbilo se mi to. I v HYDŘE jsem měla šanci setkat se s Lokim, z toho chlapa táhne chlad a opovržení, je to nepříjemné.
,,Jsi si jistá?" podíval se na mě vážně Steve. Jen jsem přikývla.
,,Dobře agentko, později Vám sdělím podrobnosti" řekne a odejde. Já si užívám chvilky mezi svými. Když jsme se odtáhli někteří odešli po trénincích, Tony s Brucem šli do laborky. Zůstali jsme jen já, Natasha a Steve.
Se Stevem jsme seděli na gauči v objetí a užívali si přítomnosti toho druhého. Natasha se nakonec omluvila, že musí odejít, vlastně jsem si ani pořádně neuvědomovala, že tam celou dobu byla.
,,Už nikdy neodejdeš, slib mi to" řekl znovu ,,TY a JÁ, UŽ NAVŽDY, to slibuji" usmála jsem se pohodlněji se zavrtala do jeho hrudi. Uchechtnul se. Po chvíli jsem upadla do říše snů.
,,Ne přísahám, jsem věrná HYDŘE! Hail Hydra!" byla jsem vystrašená, byla jsem sama, tak sama. Chtěla jsem se vrátit domů a zapomenout na celou hydru, to jsem nemohla, mise ještě neskončila.
,,Vážně?! Na co stahuješ naše tajné soubory?!" křičel na mě Rumlow. Celá jsem se pod jeho křikem třásla, měla jsem slzy před očima, věděla jsem, že na tomhle budu muset zapracovat, i když mi nepřišlo jako špatný nápad, udělat ze sebe zranitelnou a citlivou holku, taková se přeci na agenta v utajení nehodí.
,,Brocku, ustup od ní!" řekla Amy za mnou. ,,Amy" vydechla jsem. ,,Podstoupila tvrdou zkoušku, je věrná naší věci!"
,,Jenže záznamy nikde nejsou, jedině, že i ty by jsi byla agentem v utajení" Brock vytáhl zbraň namířil za mě a vystřelil.
,,Ne! Amy!" vykřikla jsem. S tím jsem se probudila.
Stále jsem ležela v zasedačce. Steve se na mě díval a snažil se mě uklidnit. ,,Ššš, to bude dobrý" držel mě v těsném obětí. ,,Dobrý, jsem v pohodě Steve, žije, jen noční můra" byla jsem ještě vyděšená. Dovnitř vtrhla Amy, naposledy jsem ji viděla včera večer, když jsme domlouvali plán útěku.
,,Klid, byl to jen sen, už je to za námi" obejmula mě, tolik se mi ulevilo, že je tady, že zvládla utéct. ,,Žiješ" vydechla jsem. ,,Samozřejmě, proč by taky ne" zasmála se. Uklidnilo mě to. Vzhlédla jsem ke zmatenému Stevovi. ,,Mívám noční můry" osvětlila jsem, měla jsem je už v Hydře, začali téměř hned po příchodu. Rumlow mě odhalil téměř na začátku, Amy se ho ale zbavila a my tak mohli pokračovat v misi.
,,Agentka Starková se dostaví do kanceláře ředitele, opakuji, agentka Starková se dostaví do kanceláře ředitele." ozvalo se z rozhlasu. ,,Bože, fakt mě nemůže chvíli nechat žít" protočila jsem oči. Amy se na mě vřele usmála a odešla. Podívala jsem se na Steva omluvným pohledem. ,,Chápu, jdi" usmál se, líbnul mě na čelo a pustil ze svého pevného obětí.
****
,,Nicku? Můžu dál?" zeptala jsem se za dveřmi, pod svolení ředitele jsem vstoupila do jeho kanceláře. Kdo by řekl, že bude tak příjemné vstoupit do tak známe, i když ošklivé, místnosti.
,,Takže, Kat" začal a udělal dramatickou pauzu. Tohle oslovení nosí špatně zprávy. ,,Lokiho převezmete již dnes" ,,Cože?!" vykřikla jsem. ,,Lokimu byli odebrány většina kouzelných schopností, máte půl hodiny na přípravu, poté se sejdeme u severního vchodu, odtamtud rovnou pojedeme pro vašeho svěřence."
Půl hodiny na přípravu?! Dělá si ze mě ten chlap prdel?! Ano jsme cvičení pracovat i pod tlakem, ale co je moc je moc!
,,Nějaký problém? Katey?" zeptal se. Věděla jsem, že se mu líbí mi takhle stěžovat život. Rozhodla jsme se, že mu neudělám tu radost a nevyletím vzteky. ,,Ne, samozřejmě, že ne pane"
,,Výborně, tak si sbalte věci"
,,Proč si mám balit věci?"
,,Já vám to neřekl? S Lokim se stěhujete do centra, aby jste mu ukázala jak žít obyčejný lidský život"
,,Pane, já si vážně nemyslím, že jsem ta správná osoba, vždyť ani já nevím, jak žijí obyčejní lidé"
,,Tak se to budete učit společně, máte 25 minut" řekl. ,,Tyrane" řekla jsem naštvaně a odešla. ,,A příště netřískej těmi dveřmi, nic ti neudělaly" zařval Nick z místnosti. Měla jsem takovou chuť se vrátit a třísknout s nimi ještě jednou a víc, ale sebeúcta mě donutila pokračovat v cestě.
(963 slov)
Vaše komentářeu minulé kapitoly mě nakoply vydat ještě jednu 😇🥰
ČTEŠ
TY A JÁ už navždy (ff - Steve Rogers)
Fanfic,,Někdy si ale člověk nemůže vybrat, koho bude milovat!" vykřikla jsem. ,,Ale ještě horší je, když nevím koho miluju! Vím, koho bych měla milovat, ale láska si nevybírá!" Byli jsme pro sebe jako stvoření, dva blonďáčci kráčející New Yorkem, nikdo ne...
