The Fairy Hunter [ZRUŠENO]

Stranger

"Chyťte ji!"

Jen co to slyšela, vzala Asuka nohy na ramena a rozběhla se pryč. Probíhala ulicemi, vyhýbala se kolemjdoucím a utíkala před pronásledovateli. Asi si prostě neměla brát na starost tuhle žádost. Ale nabízeli za ní tolik peněz...! Přeskočila tlustého jezevčíka, který se válel na silnici a snažila se vyhnat tyhle myšlenky z hlavy. Nemělo cenu se tím zabývat teď, když už stejně bylo pozdě cokoliv změnit. Zahnula za roh do hlavní ulice, přetáhla si přes hlavu kápi a vmísila se do davu. Parta mužů, kteří ji honili, se bezradně zastavili a snažili se ji najít pohledem, ale to už Asuka bezpečně vklouzla do vedlejší uličky.

Oddechla si a vytáhla z kapsy sáček se svým úlovkem. Přes vybledlou hnědou látku na ni prosvítal malý, stříbrný klíč. Nebyl ničím zvláštní, jen svým nezvyklým tvarem a detailním zpracováním. Chvíli jej obdivovala, než ji vyrušily kroky na druhé straně uličky. Obrátila se.

Hleděl na ni docela vysoký tmavovlasý chlapec okolo sedmnácti let, se snědou pletí a vyzývavě si ji měřil temně zelenýma očima. Měl na sobě temně modrý plášť, ale podle držení těla usoudila, že nebude obyčejný obyvatel tichého městečka v horách.

"Takže ty jsi ten zloděj?" prohodil hlubokým, melodickým hlasem. "Jsi trochu malý, nemyslíš?"

Asuka se pozastavila nad použitím mužského rodu, ale jelikož jí nebylo vidět do tváře, tak se klidně mohl splést. Zastrčila si balíček do kapsy a skrčila se do bojové pozice.

"Odprejskni," zavrčela varovně.

Mladík se na ni podíval zvláštním, lítostným pohledem. "Hele, vůbec mě nebaví honit zločince jako ty. Prostě to sem dej a já tě nechám jít, skrčku."

Asuka se rozhlédla. Jediná úniková cesta vedla za ní, kde po ní neustále pátrají její původní pronásledovatelé. Počítala, že ten kluk nebude žádný padavka, když přišel až sem. Taky nebyl žádná vyžle - vypadal docela silně a svalnatě. Znovu zhodnotila své možnosti. Pak přišla na nový nápad. Existuje ještě jedna cesta.

Vyrazila kupředu. Jak očekávala, mladík se postavil tak, aby jí zabránil úniku. Využila té příležitosti, vyskočila do vzduchu a vyhoupla se po jedné šňůře na prádlo, která tam visela, aby se dostala na střechu několikapatrového domu. Přistála na starých střešních taškách a rozeběhla se vpřed. Hravě skákala z jednoho domu na druhý, rozháněla ptáky a děsila lidi vyhlížející z oken. Cítila se nespoutaná, volná a nezastavitelná. Chytila se kříže na vrcholu místního kostela, jednou se kolem něj otočila o 360° a pokračovala dál ve své bláznivé cestě.

Byla už téměř na konci města a mířila do hor, když ji něco ze střechy shodilo a oba přistáli na zemi. Asuka se od útočníka okamžitě odkulila několik metrů daleko a ohlédla se. Byl to opět ten mladík, ale tentokrát se už netvářil tak klidně. Kdyby to šlo, létaly by mu od očí přinejmenším blesky napětí. Nebyl naštvaný, ale zvláštně nervózní.

"Nejsi tak špatný," ocenil ji.

Chystala se něco odseknout, ale zvedl se poryv větru a kápě se jí svezla na ramena. Zpod ní vypadly vlnité blonďaté kadeře a jemný obličej šestnáctileté dívky. Tvářila se stejně zaraženě jako on.

Mladík o krok couvl a nevěřícně vydechl: "Ty jsi holka?!"

Asuka pohodila vlasy a odměřeně se na něj podívala. "A cos čekal? Mohl bys mi aspoň říct, kdo jsi."

"Jsem Yato," představil se prostě a pomalu se oklepával ze šoku nad novým zjištěním.

"Asuka," odvětila a couvla. Daleko se však nevzdálila, protože narazila do kmene jednoho stromu, který jí bránil jít dál.

"Proč taková hezká holka krade?" chtěl vědět Yato.

"Nekradu," odsekla Asuka. "Oni to ukradli první."

"A o co se vůbec jedná?" zajímal se Yato.

"Klíč," zamumlala Asuka.

"Cože?"

"O klíč, ty hluchoune!"

"Ne, já tě slyšel. Jen tomu nechci uvěřit. Oni tě honí kvůli klíči?"

"Vypadá to tak."

"Kolik ti za to zaplatí?"

"Dva tisíce murek. Ale já ty peníze už nechci. Kdybych věděla, že se jedná o tenhle klíč..."

"Počkej, o čem to mluvíš?"

"To tě nemusí zajímat."

"Ale já to chci-"

Větu nedokončil, jelikož ho přerušil ostrý zvuk výstřelu. Letící kulka se cestou zvětšila a těsně vedle levého ucha se Asuce zabodl šíp. Vylekaně zalapala po dechu. Nesnášela tyhle zbraně. Byly jí proti srsti.

"Tamhle je!" houkl jeden muž na své společníky.

Asuka zareagovala rychle. Chytila Yata za ruku a rozběhla se s ním do lesa. Křik mužů se postupně ztrácel mezi všemi těmi stromy a Asuka kličkovala stále vpřed, co nejdál od útočníků.

"Hej!" volal Yato. "Kam to běžíš? A proč mě bereš s sebou?"

"Nevím," odpověděla Asuka. "Prostě jsem si myslela, že je to nejlepší, co můžu udělat."

"Mám nápad. Co kdybychom se dohodli?"

"Na čem?"

"Já tě nechám jít. Nebudu tě dál honit. A ty mi řekneš o těch klíčích."

"A když řeknu ne?"

"Tak tě nenechám upláchnout. Jakožto člen Západního domu."

"Člen čeho?" V hlase jí byl slyšet náznak strachu.

"Západního domu."

"Myslíš toho Západního domu? Toho Domu čarodějů?"

"Jo, přesně toho."

Zastavila se. "Fajn. Řeknu ti o těch pitomých klíčích."

"Co ti změnilo názor?"

"Ale ty mi řekneš o Západním domu."

"Proč tě zajímá tohle?"

Asuka k němu zvedla zvědavé oči. "Protože jsem se tam vždycky chtěla podívat!"