It all started with a smile |Peter Parker|

1) První den

Ahoj já jsem Adel Bart a s tátou jsme se přestěhovali do Queensu. Táta mě chtěl dát do drahé soukromé školy ale já jsem řekla že ne, že chci normální školu. Tátovi nezbývalo nic jiného než říct ano. Tak a už to přišlo... První den v nové škole...

●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●

Ráno mě probudil budík a mě nezbývalo nic jiného než vstát. Vstala jsem a oblékla se. Potom jsem šla dolů pozdravit tátu a posnídat, ale táta už byl v práci. Klasika už si ani nestěžuji, v práci i někdy spí.

Ani jsem neposnídala vzala jsem batoh a šla do školy. Cestu do školy jsem se učila, tak snad nezabloudím.

Cesta netrvala ani tak dlouho a už jsem stála před školou. Do školy proudilo tolik lidí že jsem z toho byla ve stresu. Chvíli jsem před školou stála a dívala se jak do ní všichni vchází... Nevím jestli jsem na tohle připravená. Najednou do mě někdo narazil.

,,Promiň já jsem tě neviděl" řekl mladý kluk s hnědýma vlasama.

,,Dobrý" řekla jsem rychle. Ten mladý kluk se usmál a šel pryč. Teď už je řada na mě. Taky bych už měla jít dovnitř. Nadechla jsem se a vešla dovnitř.

●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●

Chvíli trvalo než jsem našla ředitelnu, ale našla jsem ji. Slušně jsem zaťukala na dveře a ještě než mi ředitel otevřel už zazvonil zvonek na hodinu.

Ředitel otevřel dveře.

,,Aaa Slečna Bart, pojďte dál slečno" řekl a pustil mě dovnitř. Vešla jsem dovnitř.

,,Posaďte se" řekl a tak jsem taky udělala. Posadila jsem se a ředitel se mě vyptával na nějaké otázky. Po asi 10 minutách vstal ze židle.

,,Výborně slečno. Teď pojďte se mnou" řekl a otevřel dveře. Vstala jsem a vyšla ze dveří. Šli jsme po chodbě a po pár minutách jsme se zastavili před dveřma. Ředitel zaťukal a hned poté vešel dovnitř já jsem šla hned za ním jako ocásek.

,,Vedu vám novou spolužačku" řekl ředitel a otočil se na mě. Dal mi znamení ať se představím.

,,Ahoj já jsem Adel Bart" vypadlo ze mně. Všichni se na mě dívali jako na obrázek. Ředitel tam ještě něco říkal učitelce a pak odešel.

,,Tak by jsi nám něco mohla o sobě říct Adel" řekla učitelka a usmála se.

,,Jo jasně... Takže já jsem Adel je mi 15 let a přestěhovala jsem se sem z Londýna" řekla jsem.

,,Výborně. Posaď se tam do té volné lavice před Peterem" řekla učitelka.

Já jsem jenom kývla hlavou a šla k lavici. Byla tady jen jedna volná lavice. Přišla jsem k ní a podívala jsem se na mladého kluka hned za mnou. Je to ten kluk co do mě strčil a jmenuje se Peter. Je tak sladkej! Počkat! Ugh... už zase blázním! Posadila jsem se vytáhla si bloček a začla si kreslit. různé superhrdiny.

V hodině jsem moc nedávala pozor. Pak zazvonil zvonek na přestávku a já jsem dál pokračovala ve svém kreslení. Najednou jsem ucítila jak mi někdo šahá ze zadu na rameno. Otočila jsem se a uviděla jsem Petera.

,,Ahoj já jsem Peter" řekl a pousmál se.

,,Já jsem Adel" řekla jsem a úsměv jsem mu oplatila. Peter vstal přišel k mé lavici a podíval se co kreslím.

,,Pěkný! Ty máš asi hodně ráda superhrdiny" řekl s tím jeho krásným úsměvem na tváři.

,,Jo" řekla jsem a zadívala jsem se mu do očí. Peter pak vzal můj blok a ukázal ho klukovi který sedí vedle něho.