Emeraldová královna

3.

Bára

Seděla jsem doma u svého počítače pohodlně usednutá na židli. Prsty levé ruky jsem různě jezdila po klávesnici, zatímco pravou rukou jsem ovládala svou malou modrou bezdrátovou myš.

,,Nechci rušit!" vykřikla zničehonic Monika mně do sluchátek, až jsem sebou mírně cukla. Nakonec jsem se ale stejně pro sebe usmála. Nad tou úžasnou hláškou, ne nad tím, že ona zase našla diamanty a já ne.

,,Gratulace, chceš zase půjčit krumpáč?" zeptala jsem se do svého nekvalitního mikrofonu, který ležel na stolu hned přede mnou.

,,Klidně, díky," odsouhlasila Monika a už z jejího hlasu jsem poznala úsměv, i když jsem ji přes náš hovor nemohla slyšet.

Povzdechla jsem si, když jsem se v Minecraftu otočila a všimla si té dlouhé nekonečné chodby z brenchminu. A to ta chodba byla teprve jenom moje. Ještě budu muset zjistit, kde se Monika nachází. Raději jsem nad tím dál nepřemýšlela a vydala se chodbou směrem nazpět. Ani sprintovat jsem nemohla, jelikož mi došlo jídlo a já měla skoro prázdný hunger.

,,Máš nějaké jídlo?" zeptala jsem se proto.

,,Nemám," odpověděla mi hned na to Monika,  ,,ale mám obilí, takže jestli přineseš crafting, tak nám udělám chleba," dodala.

,,Ok," vydala jsem ze sebe, zatímco jsem se v Minecraftu snažila ze svých posledních sil doběhnout k našim hlavním pecím a bednám, které označovaly přesně prostředek našich dolů, a hlavně, kde máme východ nahoru.

Po nějaké době jsem konečně dorazila k pecím. Do bedny jsem hodila pár věcí, abych neměla plný inventář, a vzala jeden ze tří craftingů, které tam byly položené. S tím jsem začala prohledávat různé díry kolem, v kterých jsme s Monikou těžily. Je v jedné z nich.

Vydala jsem se tou nejvzdálenější chodbou a opět se pokusila aspoň nějak sprintovat, i když poslední ubývající hunger mi to nedovolil.

Po chvíli jsem už viděla to bílé jméno, které šlo vidět i přes kamennou stěnu. Ronnie79, neboli Monika.

A v tu chvíli mi i začaly ubývat životy, jelikož mi hunger došel úplně.

Došla jsem za Monikou, která momentálně těžila dál a zastavila ji se slovy: ,,Jsem tady, a umírám na hlad," prohlásila jsem s nervózním smíchem.

Monika se zasmála a v Minecraftu se otočila. Pak jen přišla ke mně. ,,Už umíráš na hlad?"

Vykopala jsem v její dlouhé chodbě díru do zdi, do které jsem uložila crafting table. ,,Ano, prosím jídlo, rychle," mluvila jsem nedočkavě. Přitom jsem sledovala, jak mi zbývají poslední tři srdíčka. Dvě a půl.

,,Tady máš!" zvolala rychle Monika a hodila mi hned několik chlebů.

Se slovy ,,díky," jsem se pak rychle pustila do jídla, abych neumřela. ,,Na oplátku tady máš můj drahý krumpáč, který se opovaž hodit do lávy, jako to udělal MenT," říkala, jsem, zatímco jsem v inventáři hledala svůj drahý krumpáč, který jsem pak Monice hodila. Měl Fortune III., Unbreaking III, a Efficiency IV.. Ten krumpáč jsem si hned zamilovala.

,,Jenže já nejsem MenT," zasmála se Monika nazpět. Z inventáře vyhodila nějaké harampádí, které jsem tedy já sebrala, a s krumpáčem v ruce pak začala těžit nalezené ložisko diamantů.

,,Takže… z šesti diamantů mám šestnáct!" prohlásila Monika nadšeně. Hned na to mi krumpáč vrátila zpět.

,,Jojo, ten krumpáč je prostě skvělý," odvětila jsem na to. Na nic jsem nečekala a chodbou pelášila zpět do té své rozkopané.