V zajetí chladu

2. kapitola: Strážce za bránami

Bylo ráno, tím si byla Naxine jistá. Každý její pohyb ve své ložnici byl osvícen světlem svíček ze mnohoramenného těžkého stříbrného svícnu. I přes tmu venku ukazovaly zlaté hodiny půl osmé ráno. Byl čas si dojít do kuchyně a oznámit, co se dnes bude jíst. Ještě v bílé noční košili se dívka vydala do přízemí, přes velké taneční sály a skryté chodby.
V kuchyni byl výrazný pach octu a lívanců. Naxine stála mezi dveřmi do jídelny a kuchyně. Pozorovala kuchařky jak smaží měkké lívance a u toho čekala na Heather. Nějaký hlásek v hlavě jí říkal, ať jde do jídelny. A měl pravdu.
V jídelně čekala neznámá žena, která držela v ruce dopis a pušku. Dívka ztuhla. Rychle si sundala rukavice a vzala z opačné strany dlouhého stolu džbán vody. Byla to dlouho trénovaná strategie. Vylila vodu ze džbánu. Než stihla dopadnout na zem, dotkla se jí a zmrazila ji. Do ruky ji dopadl ostrý kus ledu.
,,Kdo jste?" zeptala se ženy Naxine a pomalu se k ní blížila. Žena se na ni zvláštně podívala a pušku položila na stůl.
,,K čemu máte tu pušku?" už méně jistě pokračovala.
,,Před medvědy a vlky. Nesu vám vzkaz," pobaveně řekla žena a natáhla ruku s dopisem.
  Naxine k ní došla, odhodila led a natáhla si na ruce černé, krajkové rukavice. Vzala šedou obálku do ruky a dívala se na ni. Vypadala jinak než stoleté dopisy v knihovně. Byla nová a nebyla zapečetěná, ale zalepená. Otevřela ji.

Vážená zástupkyně rodu Perlových, Naxine Perlová,

Já, Thomas Smith Vás žádám o okamžité dostavení do Perlové vsi, dne 22. 2, abych s Vámi mohl projednat koupi jedné části Vašeho lesa. Dostavte se prosím k úřadu, kolem šestnácté až osmnácté hodiny.
  Také bych žádal o povolení vstoupit na Váš pozemek, za účelem zisku pár vlčích, nebo medvědích kožichů. Část peněz za jejich prodej bude Vaše.

Děkuji, vážím si vaší přízně, brzo se uvidíme.

Zdraví,
Thomas Smith

Naxine hleděla na ženu v kožichu z ovčí kůže. Věděla, co je v tom listu? Věděla, o co jí žádají.
,,Dne 22.2 budu v sedmnáct hodin před úřadní budovou. O pozemcích se domluvíme. Lov medvědů však zakazuji. Rozhlédněte se!" rozohnila se náhle dívka, ,,Všude jsou medvědí motivy, obrazy medvědů a," obrátila se ke stolu a zvedla talíř a vidličku, ,,zde máte příbory a talíře, které nechala vyrobit moje prapraprababička, Mitchelle II., za její vlády už ctili medvědy, stejně jako ctili medvědi je. Tyhle malby," ukázala vidličkou na obrovský obraz a další menší obrazy, ,,zobrazují generace medvědů jenž po staletí chrání palác. Do některých částí paláce mají dokonce přístup!"
  Žena se poplašně rozhlédla, ale ve tváři se jí pomalu objevoval arogantní výraz.
,,Manžel vám milerád zaplatí. Kožešiny jsou pro náš rod velice důležité. Medvědí a vlčí speciálně. Ještě mi řekněte nějakou pohádku o vlcích?" šklebila se na Naxine a po tváři se jí rozléval úsměv.
  Pro blondýnku toho vlci tolik neznamenali. Vlastně šlo jen o to, že je nechtěla zabít, nechtěla mít na rukou krev tak krásného, i když zlého stvoření.
,,Víte čím se živí tak velcí medvědi, jako ti Perlových? Vlky. Soby, zajíci, jeleny, ale hlavně vlky. Sama Ashley, moje oblíbená medvědice, mi už několikrát dotáhla do paláce vlčí nohu nebo hlavu," Naxine přesně znala ženinu reakci.
,,Medvědi žerou vlky... to znamená, že ti vlci i tak umřou. Takže můžeme si jich třeba tucet ulovit?" s těžce skrývanou nadějí v hlase se tázala paní Smithová a hleděla na Naxine jako na svoji matku, která jí zakazuje nesmyslnou věc.
,,Řekla jsem, že ne!" zařvala Naxine a její vysoký hlas se rozlehl po celé jídelní sále. Bledé oči jí ztmavly jako bouřka.
,,Chcete to písemně? Myslím že ne. Jestli někdo z vašich lidí vstoupí do parku, tak ať nezapomíná, že v jihozápadní zámecké věznici už zhnilo hodně lidí," pousmála se dívka. Dokázala být hodně bezcitná.
   Sálou se rozlehlo vrzání dveří. Žena i Naxine se jako na povel ohlédly a spatřily Heather, která byla navlečena do oranžové noční košile, takže vypadala jako exotická rozčilená africká královna. Jakmile spatřila ženu, vykulila oči.
,,Vy?!" hlesla překvapeně. Kymácivě došla k paní Smithové a prázdně na ni hleděla.
,,Heather, co se děje?" dostala starost Naxine. Starší dívka pokroutila hlavou, jakoby ji vyrušila z dávných vzpomínek. 
,,Moje nevlastní teta, nevlastní sestra mojí matky. Původně Brownová, že Olive? Co tady chceš? Zase potřebuješ zabíjet nevinná zvířata pro toho tvého úžasného, bohatého muže?" tyčila se nad nízkou ženou jako strom. Ta jako na povel couvla o tři kroky.
,,Dobře, vyřídím manželovi, že lov se neuskuteční. A jednání o pozemky bude v domluvený čas. Tak zatím nashle," vyrazila ke dveřím, kde se k ní připojila jedna ze služek, aby ji doprovodila z paláce.
,,Už na ty lívance ani nemám chuť," oznámila Heather.
,,Mě právě příjemně vyhládlo," pousmála se Naxine nad svojí výhrou a sedla si ke stolu.
,,Dáš si určitě alespoň pár," přesvědčovala ji a nakládala lívance na talíře s motivem řvoucího medvěda.
Zakousla se do horké dobroty a pomalu moudře přežvykovala. Sledovala Heather, která jemně dloubala do pěkně opečeného těsta.
,,Máš zase ditétu?" zeptala se Naxine pobaveně. Milovala ty její dny, kdy si řekla, že nebude jíst a pak ji našla ráno zaskládanou vším, co našla v kuchyni.