Our Story (Larry Stylinson)

01. Harry Styles

Březen

Louis

Co jsem komu udělal. Za co mě kdo trestá.

Ale hezky od začátku. Můj nejlepší kamarád má oblíbeného zpěváka. Popravdě je tak trošku do něj úplně zblázněný a mě nenapadl blbější nápad, něž mu koupit lístky na koncert. Popravdě to byl nejlepší dárek a já v tu chvíli považoval sám sebe za génia.

Na oslavě Erikových osmnáctin, jsem se vytasil s dvěma lístky na Harryho Stylese s V.I.P. vstupem. Erik byl z toho týden v euforii. Počítal jsem, že na koncert vezme svojí přítelkyni popřípadě svojí sestru.

***

„Ahoj Eriku," zvednu příchozí hovor.

„Ahoj Louisi," ozve se z druhé strany.

„Co potřebuješ? Viděli jsme se ani ne před hodinou."

„Lou mam problém. Víš... jak jsem dostal od tebe ty lístky na koncert?" No ještě abych nevěděl, moje úspory se pořádně ztenčili, ale co za tu jeho radost to stálo.

„No jasně. Je s nimi nějaký problém?" zeptám se.

„Ne s lístky ne, ale problém je ten, že nemám s kým jít. Natalia ulehla s antibiotiky má angínu a ségra odjela s tím svým k jeho rodičům na víkend," snaží se mi objasnit svojí situaci.

„A po mě chceš co? Mam ti někoho sehnat kdo by s tebou šel?"

„No... spíš jsem myslel... jestli bys nešel ty," vypadne z Erika.

„Já? Děláš si prdel, že jo," směju se do telefonu, ale hrobové ticho mi napoví, že to myslí vážně. „Eriku, vždyť já ani toho zpěváka neznám, co tam budu dělat."

„Louisi... prosím, byla by škoda nechat ten lístek propadnout a já ani nechci jít sám."

„No ty mi dáváš... dej mi hodinu, promyslím si to," odpovím mu.

„Ok a zatím dík," řekne Erik a telefon ohluchne. Do čeho jsem se to zase dostal.

S povzdechem sednu k počítači a do vyhledávače zadám Harry Styles, začnou na mě vyskakovat různé stránky, články a fotky. Proboha co to ten člověk nosí. To jako vážně, nějaký žlutý oblek? Ježíš vždyť vypadá jako kanárek. Nějaké stránky bulváru, kde řeší, s kým chodí a s kým ne. Jestli je na muže nebo ženy. Stránky s vrtěním hlavy nad jeho outfity radši pozavírám a vyhledám youtube, kde opět zadám jeho jméno.

Huh... no to zas tak špatný není. Rozhodně to není můj šálek kávy, ale koncert bych mohl přežít. Děláš to kvůli tvému nejlepšímu kámošovi. Pořád jsem si opakoval v hlavě. Vzal jsem po hodině brouzdání po internetu telefon do ruky a vytočil Erikovo číslo.

„Jdeš? Řekni, že jdeš," vyhrkne do telefonu po prvním zazvonění.

„Jo jdu, ale mam to u tebe."

„Jsi nejlepší Loui... ve čtyři tě vyzvednu, koncert je od pěti, ale s lístky co jsi koupil se dostaneme dovnitř na pohodu," říká šťastně. S rozloučením oba položíme hovor. Já se podívám na hodiny, deset dopoledne.

Hodím telefon na postel a jdu hodit sprchu ještě před obědem.

***

Ve čtyři se roznese domem zvonek.

„Mami tak já jdu," křiknu, když běžím z pokoje k domovním dveřím.

„V kolik přijdeš Lou," ptá se mamka, která přijde z kuchyně a při tom si utírá ruce do utěrky.