Our Story (Larry Stylinson)

03. House

O měsíc později, květen

Harry

Louis ani Melody semnou na rodinný oběd ke Gemmě nešli. V podstatě jsem už v Londýně měsíc, jediné co mi Louis dovolil, jsou pravidelné návštěvy a polibky. Rodinně jsem zatím o nich nic neřekl, Louis si to nepřál. O víkendu se koná další rodinné setkání a já tentokrát hodlám Louise i Melody přivést.

Teďka, ale jdu na schůzku s realitním makléřem. Rozhodl jsem se koupit na okraji Londýna dům, no dům spíš menší vilu a Louis to neměl moc daleko do restaurace. Chci, abychom časem byli opravdová rodina a bydleli všichni pohromadě. Přemýšlel jsem i o speciálním hudebním pokoji, kde by se mohla Melody dál rozvíjet a kam bych přestěhoval křídlo z mého bytu. A když už je řeč o bytech, ten svůj prodám.

Auto zastavuji před domem, o který mám zájem. U branky už postává snědý chlap v perfektně padnoucím obleku a v ruce drží desky. Vystupuji, sundávám sluneční brýle, které si pověsím na košili, kterou mám pro mě typicky od shora rozepnutou.

„Dobrý den, Harry Styles," přistupuju k muži, natahuji ruku na pozdrav a na tváři mám přívětivý úsměv.

„Dobrý den, Zayn Malik," oplatí mi úsměv a přijme mou ruku. „Tak jdeme dovnitř."

„Jasně." Odemyká branku a mi vcházíme na příjezdovou cestu k domu. Dům má k sobě i velký pozemek. Přijdeme ke vchodovým dveřím, které pan Malik odemkne a otevře. Nechává mě vejít jako prvního.

„Nějaké vybavení zde zůstalo po původních majitelích, ale je plně na vás jestli něco z toho si necháte nebo vyhodíte," začne takové ty keci kolem a kolem.

„Uvidím, tohle nebude jenom na mě," odpovím.

„Jistě, pojďme se tedy pořádně podívat." Vede mě dál do domu.

Po prohlídce celého domu, končíme v obývacím pokoji, který se nachází v přízemí, je z něj vchod na velikou verandu s bazéne a pergolou. Po celé jedné stěně jsou okna od stropu až na zem. Díky tomu je to veliká prosvětlená místnost s nádherným výhledem na zahradu, kde se nachází i zahradní altánek. Ještě tam chybí nějaké dětské prolézačky a bude to perfektní.

„Beru ho, kdy se můžeme nastěhovat?" Je to prostě dokonalé a myslím, že i Louisovi se bude líbit.

„Tak nějak jsem to čekal. Všechny papíry mám sebou, vše je připravené k podpisu. Zálohu na dům jste už poslal, tudíž vám můžu i předat klíče," říká s úsměvem a na stůl, který tu zůstal po předchozích majitelích, začne rozkládat papíry. Pročtu si smlouvu a další papíry.

„Máte pero?" zeptám se, aniž bych zvedl hlavu od papírů.

„Zajisté," odpoví a v mém zorném poli se objevuje ruka s propiskou. Neváhám a na vyznačenou linku házím svůj elegantní podpis.

Pan Malik si začne sbírat papíry zpět a uloží je do desek, jednu podepsanou kopii smlouvy dostávám do ruky i já. Předá mi klíče a já je pevně sevřu v ruce.

„Dnes ještě pošlu zbytek peněz." Jenom si s úsměvem přikývne.

„Tak tedy na shledanou a přeji příjemné bydlení," podává mi ruku, kterou přijímám, a on odchází. Ještě jednou se rozhlédnu po celé místnosti a při tom se usmívám. Je náš.

Odcházím z domu, zamykám a nasedám do auta. Stále s úsměvem na tváři vyrážím za Louisem.

---

Louis

„Jacobe, několikrát se stalo, že jsi nám nedodal maso. Já prostě s tebou spolupracovat nebudu," snažím se tomu tupci, už dobrou půl hodinu vysvětlit, že ve svém rozhodnutí nepolevím.