Škola pro YouTubery

~30~

Okey 30. Kapitola jse tady po opravdu dlouhé pauze, každopádně pracovala jsem na nové knížce, která je pro mě teď prioritou, ale tady taky občas něco vyjde... Snad. Teď si ale užijte příběh.

Michal(GEJMR):
Kroky utichly a já se pomalou chůzí vydal do koupelny. Udělal jsem si běžnou večerní rutinu... Ehm večerní ehm... A šel si lehnout k Míše, která už tam několik hodin spala beze mě. Nemohl jsem usnout, unavený jsem byl, ale jakmile jsem zavřel oči promítala se mi pořád do kolečka jedna scéna: Najednou jí chtěl začít líbat, ale ona se uhýbala a nespoluoracovala. Chytil jí za vlasy a přidržel si jí tím. Začal jí líbat a u toho škrtit. Rukama jí zajel pod triko... Pak jsem vždy otevřel oči, nedalo se na to dívat. Sedl jsem si a přemýšlel proč to zašlo tak daleko. Souvisí s tím nějak dřívější zákaz aby se bavila s Vítkem? Kdybych se tolik nebál o byznis věděl bych to a ona by byla v pořádku. Vyšel jsem na chodbu a tam potkal Vítka.
,,Máme problém... Ale menší a nesouvisí to s Nelou."
,,Nejsem si jistý jestli je to pozitivní nebo negativní zpráva. Ale povídej."
,,Samka čeká natáčení s Gejmrem a nemá počítač a asi se ani nevzbudí včas." uchechtl se.
,,No Gejmr možná taky nebude mít čas. Možná proto, že ještě dneska nespal." prohodil jsem s úšklebkem pro změnu já.
,,Tak já mu ráno řeknu, že jsem s Gejmřejem mluvil a točit můžou jindy?" bylo zvláštní slyšet, že o mě přede mnou mluví v třetí osobě.
,,Asi mu to tak řekni no."
,,Nebojíš se, že tě pozná?"
,,Možná trochu se toho obávám, ale on Nele pomáhá, to je prednější než to, že mě nezná osobně. Už teď je ohrožená kvůli tomu že jsem jí nedovoloval se s tebou bavit, takže jsem neměl informace. Znovu to práce nepokazí."
,,Víš že takhle to není."
,,Bude těžké o tom přesvědčit moje otcovské svědomí."
,,Teď si jdi lehnout, měli bychom jet ráno na policii a já si budu muset s Nelou promluvit. Mám pocit, že něco tají i mě." podotkl mě nepochopitelnou informaci.
,,Jako že jí ubližoval ještě víc?"
,,Ne, spíš, že by spolu třeba dřív chodili nebo tak."
,,Nevím o tom." jak by mohla Nela s někým takovým chodit? Potom jsem si uvědomil, že to není zas tak úplně pravda, že nevím. Nějaký náznak tam byl. Myslím že jo.
,,Ale počkej, možná tam něco zaznělo."
,,Fakt?"
,,Jo, bylo to spíš z jeho strany, ale Nela vypadala, že jí to nevadí, chodil sem často, když byli asi ve druhé třídě. Tvrdil, že budou mít dům a psa a budou spolu myslím ještě chodit do lesa na procházky? Tak nějak."
,,Vyřešíme to ráno, přece jenom by nebylo od věci vstát před obědem."
,,Dobrou." řekl jsme mu a dělal že jdu spát. Když zalezl do pokoje sešel jsem že schodů a vyšel na zahradu. Lehl jsem si na lehátko, které včera nechala Míša ležet uprostřed zahrady. Lehl jsem si a zavřel oči. Snažil jsem se vybavit si, co byl ten kluk kdysy dávno zač. Určitě to nebyl ten, kterého teď zatkli, ale i tak mi to nedalo a přemýšlel jsem nad tím dál. Bylo to ještě než jsme se nastěhovali sem. Muselo to být v Plzni. Jak jen se ten kluk jmenoval? Máťa? Tak nějak ho Oslovovala. Máťa. Tak se říká Martinovi? Jo asi to byl Martin. Co by s tím měl společného Martin z druhé třídy? Zapnul jsem poznámkový blo v telefonu a zapsal si informace, co mám.
Martin
Z Plzně
Teď mu je 17, protože byl o rok starší. Nic víc mě nenapadlo, musím si o něm zjistit víc, co se potom zeptat Míši? Ta by si toho mohla pamatovat víc. Odložil jsem skoro vybitý telefon vedle sebe na okraj zavřeného bazénu a přemýšlel, jestli si na něco ještě nevzpomenu. Nic. Ale jadna věc z toho vznikla. Spánek.
Vzbudilo mě sluníčko, které mi svítilo zpříma do očí. To znamená jen jednu věc, usnul jsem venku... Taky teda to, že je poledne. Zvedl jsem se a rozlámaný z pěti hodin spánku pod širákem jsem šel domů.
,,Kdes byl?" ptala se Míša.
,,V noci jsem nemohl spát, tak jsem šel na chvíli ven aaaaa... Možná jsem tam usnul?"
,,Jestli chceš, tak si jdi ještě lehnout, děti taky spí."
,,Jen pod podmínkou, že půjdeš semnou."
,,Tak si lehni na gauč, protože já od plotny nemůžu."
,,Tak v tom případě semnou na oběd nepočítej, protože jdu točit." posledních pár slov jsem jí pošeptal, abych neriskoval, že to uslyší někdo, komu to není určeno.

Tak, je to tady. Něco jako můj občasný návrat k této knížce, kapitola byla docela o ničem, ale kdo pochopil, s kým chodila Nela v 2. třídě, bude mít trochu jasnější děj. O ničem je hlavně proto, že potřebuju dostat se týhle knížce pod kůži. Knížka, nad kterou jsem teď trávila třeba 3 hodiny denně měla vždy kolem 3k slov, je pro mě tedy teď mnohem složitější zapisovat zápletku do sedmiset slov. Děkuju za podporu a

ZATÍM ČUS

24.6.2021