Z pohledu Miger-
Probudila jsem se uprostřed lesa a nevěděla jsem co se děje a jak jsem se sem dostala. Začínala jsem mít strach, tak jsem se schovala pod nejbližší strom. Chvíli jsem přemýšlela, co budu dělat, ale dokopala jsem se k názoru, že se půjdu podívat, zdali tu někdo je. Chodila jsem hlubokým a temným lesem tak dlouho, že jsem se úplně ztratila a ještě ke všemu začalo pršet. "Super!" řekla jsem a najednou jsem uslyšela kroky, tak jsem se otočila. "Halo? Je tu někdo?" zeptala jsem se a v tom mi nějaká dívka odpověděla "Ahoj, Miger". V tu chvíli jsem se zarazila "Promiň, ale my se známe?". "Ano, ty si mě nepamatuješ?" hned co to dořekla, tak jsem přišla blíž k ní. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. "Tess!" řekla jsem nadšeně a běžela jsem ji obejmout.
Po nějaké chvíli jsem se ale musela zeptat. " Co tu děláš? Kde to vůbec jsem? A jak dlouho tu jsi?" Tess se jen usmála a řekla mi "Pojď za mnou, vše ti po cestě řeknu". Kývla jsem a šla jsem za ní. "Takže.." začala Tess "Jak sis mohla všimnout, jsme v normálním světě, ale pár věcí se tu liší. Jsem tady asi 3 měsíce a nejsem tu sama.." řekla a já jen překvapeně otevřela pusu. Tak po 30min jsme došly do nějakého místa... viděla jsem jen vysoké brány a les. "Jsme tady" řekla nadšeně Tess. "Tak pojďte! nevím na co čekáte" začala se smát Laura. Já neváhala ani chvíli a běžela jsem ji obejmout. Když jsme vešli za brány, byla jsem fakt překvapená! "To je nádhera!" když jsem to řekla, tak k nám přiběhla Denny a já jsem si pro sebe zamumlala "A tady přiběhla další nádhera"
"Miger!" řekla Denny se slzami v očích, obejmula mě a k tomu dodala "Já myslela, že už tě nikdy neuvidím". V tu chvíli jsem chtěla taky brečet. "To by stačilo vy hrdličky, na tohle si udělejte čas jindy" řekla Tess a všechny jsme dostaly záchvat smíchu. "Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se a Laura mi hned odpověděla "Šli do lesa pro dřevo a uhlí". "Ou už chápu co myslela tím, že se tu pár věcí liší.. no nic, kde budu spát?" na to jsem dostala bleskovou odpověď od Denny "U mě!". "Dobře chápu a už se stmívá, tak jdeme?" zeptala jsem se nejistě a Laura mi odpověděla místo Denny "Jo šup, běžte". Když jsme přišly do pokoje Denny, tak jsme si lehly vedle sebe a usnuly jsme.
----------------------------------
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :))
ČTEŠ
Jen jeden konec
Fanfictionpogfamily.. to je skupina lidí, kteří mají co vyprávět. Nikdy se nevzdávají, ale to hlavní ŽILI NAPLNO dokud to šlo. Řeknu vám příběh s koncem, který nikdo nečekal. V jejich životě jsou zvláštní vztahy a ne všechno se vždy podaří. Tak co, chcete zná...
