Infinity love (Renga jednodílovka)

Infinity love

Stál jsem nad umyvadlem a díval se na světle modré okvětní lístky co jsem vykašlal, bylo jich víc než minule, což znamenalo že se to jen a jen zhoršovalo, no krása.

,,Reki? Jsi v pohodě? Neměl by jsi už jet do školy? Jinak přijdeš pozdě.'' Slyšel jsem svou ustaranou mamku za dveřmi koupelny, rychle jsem posbíral všechny lístky co ležely v umyvadle a na zemi, vyhodil je a pak vyšel z koupelny se svým už předem nacvičeným úsměvem.

,,Promiň, nějak jsem se zapomněl, kde mám oběd?'' Zeptal jsem se a máma už mi podávala zabalený oběd, stále mě sledující s obavami v očích.

,,Jseš fakt v pohodě? Vypadáš trochu bledě, nemáš horečku?'' Sáhla mi na čelo a já jsem jí její ruku opatrně dal pryč.

,,V klidu mami, jsem naprosto v pohodě...no tak já už půjdu ať na mě Langa dlouho nečeká, zatím.'' Rychle jsem se rozloučil s rodinou, sebral svůj skate, naskočil na něj a už si jen užíval tu jízdu.

Hanahaki deseas jsem dostal pár měsíců potom co Langa vyhrál závod s Adamem, tenkrát jsem tomu nevěnoval moc pozornost jelikož jsem měl ze začátku jen nepříjemný pocit uvnitř hrudníku, pak až když jsem vykašlal první várku lístků jsem si o tom něco vyhledal a zjistil, jak moc v háji jsem.

Jediná cesta jak se toho zbavit byla ta že jsem se Langovi mohl přiznat a on mi musel lásku opětovat, nebo bych šel na operaci kde by mě zbavili vzpomínek na něj a taky by mě zbavili možnost milovat, což mi sice přišla jako kravina, ale tak jiná cesta nevedla.

Nechtěl jsem zapomenout na Langu, to nepřicházelo v úvahu, na to jsem ho měl až moc rád, a jen z představy že bych ho neznal se mi udělalo špatně, ale přiznat jsem se mu taky nemohl, mohl mě odmítnout a mohlo by to zkazit náš přátelský vztah, bylo to hrozně těžké rozhodování.

Když jsem dorazil na naše místo, Langa už tam na mě čekal. Vypadal jako vždy dobře, a když mě zaregistroval a usmál se na mě tím svým úsměvem, myslel jsem že to se mnou šlehne.

,,Ahoj.'' Pozdravil mě, pak jsme udělali náš vlastní pozdrav co jsme vymysleli a odjeli do školy, cestou jsem ale cítil jak se má nemoc ozývá, ale musel jsem to potlačit, aspoň do doby než bych byl sám.

Potom co jsme přijeli do školy, jsem to už nemohl vydržet a tak jsem rychle utekl na záchody bez vysvětlení, možná to bylo nefér vůči Langovi že si o mě určitě dělal starosti.

Na záchodech jsem přiběhl k nejbližšímu záchodu a hned jak jsem se naklonil nad mísu, lístky ze mě okamžitě vyletěly a mě se aspoň trochu uvolnil hrudník.

Vykašlal jsem i krev, došlo mi že to bude čím dál tím horší a horší. Setřel jsem si slzy z očí, spláchl lístky a vyšel z kabinky do které jsem tak vletěl, a zrovna jak na sviňu došel na záchody i Langa celý utrápený.

,,Reki tady jsi, vystřelil jsi do školy jako by ti šlo o život...to je krev na tvojí tváři?'' Zeptal se, přišel ke mě blíž, vzal mou tvář do jeho dlaní a já cítil jak rudnu.

,,Ehm co? J-jo, to neřeš, nic to není.'' Řekl jsem, odtáhl se od něj a šel se umýt, přitom jsem cítil Langův pohled na mých zádech.

,,Reki jestli se něco děje řekni mi to, děláš mi poslední dobou starosti.''

,,Lango fakt mi nic není, už to neřeš.'' Řekl jsem trochu ostřeji a tím ho umlčel, za celou dobu ve škole jsem asi tak ještě třikrát běžel na záchod a s každým vykašláním to bylo horší a horší, pomalu jsem už nemohl dýchat, ale vydržel jsem to až do večera, kdy se celá naše parta sešla v S a jako první si mého zhoršeného stavu všiml Miya.