Pro pár gramů cokoliv...

3. Kapitola - Alex

Let do Miami byl pro mě tou dobou velikým zážitkem. Neznal jsem létání. Nikdy jsem si to nemohl dovolit. Ale líbilo se mi to.

   Na letišti jsem byl s mírným zpožděním a čekal na Alexe. Doufal jsem, že mě pozná. Přece jenom jsme se nikdy neviděli a pokud s ním Roger nemluvil, těžko říct, jak mě bude Alex rozeznávat mezi těmi davy lidí. Začal jsem tedy taky. Překupníci drog musí být přece jenom trochu odlišní. Hledal jsem všemožné velikosti a tvary těla, barvu očí a vlasů, vzhled a barvu kůže, podivnou chůzi či chování. Po několika minutách jsem to však vzdal a šel si pro jídlo.

 Vychutnával jsem si bagetu, když v tom se ke mně přiblížil hubený černoch středního vzrůstu s černými dlouhými dredy a rasta čepicí.

,,Max? Si to ty?" šeptl tiše a šel dál.

,,Jo! To jsem já!" Křikl jsem s plnou pusou snad přes celé letiště.

Byl to Alex. Okamžitě se otočil směrem ke mně, zacpal mi pusu, křikl ať jsem zticha a hnal mě k autu. Celou cestu na mě nepromluvil. Dával pozor na řízení a poslouchal písničky. Vzal jsem tedy osud do svých rukou a rádio vypnul. Toho si však okamžitě všiml.

,,Alexi, nemůžeme si promluvit o tom, co mě čeká?"

,,Jen abys věděl, mezi námi budou jistý pravidla, ano? Takže za 1.: Nešahej mi na rádio! Ještě jednou na něj šáhneš a je po tobě, jasný?! Za 2.: Nejsem a nebudu tvůj poskok! Naučím tě, jak obchodovat, kde sehnat nejlepší zboží a v nejhorším případě jak rychle zdrhnout a nenechat se zabít. Postupem času totiž zjistíš, že někteří zákazníci nemají zájem o laciné zboží za draho, a drahé zboží též za velkou cenu. Budou se tě snažit podvést, okrást, nebo dokonce zabít a zboží si jednoduše vzít zadarmo." domluvil a pustil rádio.

 Byl jsem z toho docela v šoku. Sice jsem chtěl, aby mi něco řekl, ale ne, že na mě vybalí něco o smrti, vraždách a okrádání. Zvykám si docela dlouho a na toto mi to bude trvat dýl.

  Dojeli jsme k jednomu motelu na kraji města. vypadalo to tu hezky. Slunce pražilo na střechy, všude panoval klid a pohoda.

,,Líbí? tady totiž bude bydlet, kámo." řekl Alex a podal mi kufr.

,,Jo, je to super ale.. z čeho to mám jako zaplatit? Nemám prachy!"

,,Platí to Roger. Zaplatí za tebe 1. měsíc a pak už je jen na tobě a na tvém talentu s obchodováním. Přijedu si pro tebe zítra po obědě." dořekl a jak nenápadně přijel, tak nenápadně odjel. Atak začal můj nový život v Miami.

 Po dvou měsících je tu nová část!! Kvůli škole a soukromím věcem jsem na Wattpad neměla jak čas, tak ani náladu. Teď už jsem však zpět a s tím i častější přidávání a nové a lepší nápady. -kataleja:**