Pro pár gramů cokoliv...

6. Kapitola- Vítejte v mém podniku!

Dny plynuly a já si začal na neshody se zákazníky pomalu zvykat. Avšak mě stále serou ti, co si objednají něco, co je opravdu kvalitní matroš, a pak doufají, že jakmile na nás vytáhnou ty svoje "kvalitní" a "nebezpečné" zbraně ve formě nože či revolveru, vzdáme se a oni odejdou bez placení. Neříkám, že se mi to stává denně, ale párkrát do týdne ano, a mně se zkrátka protivý střílet na sebeobranu a pak si brát peníze od mrtvol. Navíc můj střelecký výkon těžce zaostával a já mohl mít ty nejlepší a nejpřesnější zbraně na světě a stejně jsem se netrefil. To kurva ani náhodou. Vzpomínám si, jak se mi tenkrát Alex smál, že jediné, na co se při přestřelce hodím, je krytí zad. Ke vší smůle mi to říkal i za střízliva, takže jsem si mohl být stoprocentně jistý, že je to myšleno od srdce a naprosto vážně.

„Náš zákazník je Jackson ze stripklubu, brácho." Řekl Alex, když jsme seděli v zaparkovaným autě před bufáčem. To mi upřímně náramně zpříjemnilo den. Ve stripbaru jsem nebyl už dávno, ale své prasácké choutky jsem doufám neztratil. Bylo mi jisté, že mé obchodní soustředění bude vzhledem na prostředí dosti mizerné. Na štěstí jsem v tom nebyl sám, jelikož když se k Alexovi přiblíží nahá ženská, z byznysmena se opět jako mávnutí proutku stává zase ta stará dobrá zfetlá troska, co se nezmohne na nic jinýho, než si slintat do klína. Naprosto nechápu, proč se k holkám nechoval tak, jako k zákazníkům. Gentleman sbalí každou, ale blbečkovi do postele žádná holka jen tak neskočí, to mi můžete věřit.

V tom baru bylo prázdno, jako na fotbalovým zápase s Araby. Čistě kvůli bezpečnosti. Byli tu jen gangsteři a po zuby ozbrojený banditi. Samozřejmě tu taky byly fetky, ale těm se kupodivu vždy vyhýbáme.

„Alexi? Jaktože naši zákazníci jsou ti, kteří na braní kokainu vůbec nevypadají?" zeptal jsem se.

„Brácho, jednou ti to vysvětlím, ale teď už máme práci. Vidíš ten dav překrásných roštěnek? Někde mezi nimi je pětačtyřicetiletý Jackson Brown, majitel tohohle podniku, a taky nechutně bohatý sráč. Objednává si jen pár gramů, ale za to dost často. Koks většinou dává striptérkám a zdrogovanej je bere k sobě do kanceláře na „vyzkoušení". Jediný důvod, proč jsem nám na ten kšeft kývnul, byl ten, že se hezky pobavíme." řekl Alex a  jeho byznysmenská stránka vyprchala při vyndání prvního jointa za saka. Ten magor si tam normálně zahulil při příchodu zákazníka. Mluvení tedy bylo opět na mně. Ano, hádáte správně. Není to poprvý, co šel Alex do "práce" zfetlej.

,,Vítejte v mém podniku, chlapci!" řekl usměvavě Jackson, když k nám přišel.

,,Děkujeme. Máme pro vás to, co jste chtěl, pane Browne." Řekl jsem a podal mu kufřík se zbožím. Měl jsem trochu obavy z toho, co udělá Jackson Alexovi, protože ten vzal okamžitě roha za tanečnicemi a rozdával jim jointy. Doufal jsem, že se nerozčílí kvůli jednomu prasákovi.

„Vyřiďte prosím pozdrav a díky Rodgerovi." řekl Jackson a podal mi balík peněz.

Těsně před vchodem nás ještě zastavil s tím, že když jsme mu zásilku přivezli v pořádku. Můžeme si každý půjčit na celou noc jednu tanečnici. Neřeknu vám, co jsem s tou holkou dělal. Všichni si to můžeme domyslet sami. Můžu jen říct, že kdyby se za zdmi našeho pokoje pořád netlemil zhulenej Alex, byla by to bezchybná noc.

Ráno jsme se spakovali, poděkovali Jacksonovi a odjeli do Motelu. Tahle práce – zvlášť s Jacksonem- mě začala sakra bavit.

Omlouvám se za dlouhé čekání na další kapitolu, ale snažím se svou tvorbu zlepšit a dát víc času psaní dalších dílů. -kataleja