Bizárum

Není horor jako horor

Chtěli po mně, abych popsala každou část svého snu, ve kterém vystupují, a vydala to jako svou povídku. Mají to mít.

Ležela jsem ve své posteli. Nemohla jsem spát. Asi proto si vybrali mě. Každopádně to začalo nečekaným rozsvícením světla mě přímo do obličeje. Fakt jsem v tu chvíli chtěla zabít toho, kdo to udělal. Místo toho jsem ale nedokázala ani hlesnout. Hned mi došlo, že to musí být jen sen. Zpráva na mém nočním stolku mě v tom jen utvrdila. Pokud si dobře vzpomínám, stálo tam:

„Připravili jsme si pro tebe malou hru. Dokud ji nedokončíš, nevzbudíš se.
Na dveřích vždycky najdeš téma.
Pandora a Deimos


Pro ty, co je neznají, s těmihle dvěma nemehly píšeme online creepypasty. Ano, nemehly, protože to jsou jen amatéři. A je mi jedno, že Pandora vyhrála první cenu na creepyconu. Jen okopírovala Borgy ze Star Treku. A Deimos je na tom podobně. Top 5 každý rok v Děsu na baterky? Stejně je ta porota složená z lidí na Wattpadu.

Každopádně, v tom pokoji bylo na dveřích číslo 1 a hned pod ním nápis Lekačka.

Tak jsem otevřela dveře a čekala jsem něco takového. A ono nic. Tak jdu do tmy dlouhou chodbou a furt nic. A najednou záblesk ve tvaru děsivýho ksichtu. Hned byla zase tma. Nevím proč, ale jen tak mi to nedošlo. Chvílemi se mi zdálo, že se ten ksicht sám hýbe tak, aby byl furt přede mnou.

Po chvíli jsem se uklidnila a přišla k dalším dveřím. Neviděla jsem, co tam je napsané, ale hádám, že to nebylo nutný. Hned po otevření na mě spadl obří gumový klaun. To musela být Deimosova práce. On z nich má fobii.

Dveře s číslem tři byly osvětlené. Na nich bylo napsáno Šok.
Tak jsem šla dál. Tma jak v pytli. Asi pět metrů přímo před sebou jsem zahlédla slabé světýlko vypínače, který najdete v chodbě snad každého paneláku. Tak jsem šla přímo k němu a rožla. Když jsem se pak ohlédla zpět, udělalo se mi špatně. Ta cesta, co jsem přišla, byla jediná. Kolem ní byla propadlá podlaha do nižšího patra. A já tím právě prošla.

A pak čtvrtá místnost. Tentokrát bez popisu, co mě tam čeká. Opět vypínač. Tentokrát byl ale přímo u mě. Tak rožnu a málem se pozvracím. Vidím hnijící mrtvolu nějakýho prasete nebo co. Aspoň že to nesmrdělo.

Pátá místnost s nápisem Napětí. Tak vejdu a tam leží puma. Od dalších dveří mě dělí tak pět metrů. A kolem tý šelmy. Tak udělám krok a podlaha zavrzá. Ta potvora se pohne. Další krok dělám super pomalu. Teď to zavrzá jen trochu. Takhle mi trvá pár minut se dostat až k ní. Čert tomu chtěl, že u ní to vrzá nejhlasitěji. Musela jsem kolem ní fakt extra pomalu.

Ale nefungovalo to. Ta bestie se probudila. Chvíli si mě prohlížela. Už to vypadalo, že se uloží ke spánku, když v tom mi pod nohou praskla parketa a já přepadla dozadu. To ji dostalo na nohy. Teď si mě prohlížela se zájmem. Pomalu a opatrně jsem vstala. Cítila jsem jak se jí zrychluje dech. Pak začala přešlapávat. Tohle jsem viděla u své kočky. Chystá se na mě skočit. Okamžitě jsem vzala nohy na ramena a vrazila do dalších dveří, kde jsem zakopla o práh. Dveře se poté okamžitě zavřely a já slyšela, jak puma zakňučela bolestí jak do nich vrazila.
Šestá místnost byla v podstatě skákačka přes lávu. Docela peklo, ale s trochou snahy nic převratného.

Sedmé dveře nesly název Teror. Za nimi byla místnost plná figurín. Uprostřed na zemi byl jediný zdroj světla. U něj stálo: Najdi klíč. Hned mi došlo, co se po mně chce. Každá figurína měla na sobě zavěšených několik klíčů a dveře pro další postup byly zamčené. Figuríny měly docela děsivé obličeje. Tak jsem začala jednu po druhé obírat o klíče. Několikrát se mi stalo, jako by se něco pohlo. Dokonce bych řekla, že někoho slyším dýchat. Ale těžko říct.

Co vím ale jistě, tak když jsem tam přišla, tak všechny figuríny se dívaly na zdroj světla. A když jsem klíče zkoušela, všechny se dívaly na mě.

A mimochodem, fakt jsem se lekla, když znenadání jedna figurína sama od sebe spadla. Jinak jsem pořád cítila, jako by mě někdo sledoval. Až později mi Pandora řekla, že abych se tak cítila, použila infrazvuk.
Každopádně se mi neskutečně ulevilo, když jsem vstoupila do osmých dveří. Najednou všude bylo až nepříjemné ticho.
Najednou jsem zahlédla Slendermana. Jop, toho. Samozřejmě jsem hned zavřela oči a popaměti našla další dveře.

Za devátými dveřmi byla prázdná místnost se stolkem a krátkou zprávou.
„Poslední výzvu, Mindfuck, splním tentokrát až po Deimovi.
Pandora“

Tak jsem vstoupila do desáté místnosti, kterou dělal Deimos. A v podstatě šlo o perfektní zkopírování všech místností až zpátky k mému pokoji. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo, ale stačilo se podívat na předchozí dvoje otevřené dveře, které všechny byly v jedné rovině, abych ten trik prokoukla. Aspoň že tam nebyla další puma. Na konci byl proto opět můj pokoj, kde bylo místo původní zprávy napsáno:
„Gratuluju. Prostě si lehni a probuď se.“

A ve chvíli, kdy jsem zavřela oči, jsem se probudila do nového dne, kde na mě už čekala zpráva od Pandory. Bylo tam jednoduché:
„Jak se ti líbil sen?“

Tady to původně skončilo, ale jen dodatečně. Do dneška netuším, jak to udělala. Ale od té doby jí všichni začali říkat královna strachu. Ale byl to můj sen. Já to napsala. Ona jen věděla že se mi bude něco zlýho zdát a zrovna jí to vyšlo. Zaslouží si tu pozornost, když jsem to všechno psala já?

Celeste