PSYCHO SOUROZENCI 2/ FF-smtv,kuky,klarisa

#25 end part. 2

Pohled Mattema

Všichni jsme tak nějak dosnídali a konečně přišla i Lucka a Cass zdálo se mi že si řekli něco důležité ale třeba se to dozvím pak.

Ema:Tak vážení můžeme vyrazit?
Mattem:Samozřejmě. Takže jdeme se připravit

Všichni jsme se nahrnuli teda do chystají místnosti nebo jak to říct všichni jsme si vzali potřebné. Najednou se za mnou někdo ozval

Lucka:Matteme vím že to bude těžký ale ten někdo jde po mně takže kdyby bylo nejhůř necháš mě tam že jo a utečete.
Mattem:Lucko to nemůžu vž--
Lucka:Matteme slib mi to prosím.
Mattem:Dobře

Lucka odešla. Nechápu jak po mě toto může chtít a samozřejmě že jí to nesplním. Ji určitě nikde nenechám. Najednou se mi chtělo brečet asi na mě dolehla vážnost situace. Ale nemůžu tady přece brečet. Šel jsem tedy dodělat poslední přípravy a mohli jsme vyrazit.
Cestou k tomu místu byla Lucka zamlklá až mi to bylo nepříjemné. Ale chápu to je ve stresu což je naprosto pochopitelné v této příležitosti.

Cass:Tak bando už jsme tady
Moon:takže aký je teraz plán?
Lucka:plán je následující prostě si s tou postavou promluvíme.
Ema:A jak víme že tam ta postava bude?
Mattem:Nevíme pouze doufáme.

Vkročili jste tedy do toho místa bylo to stejné jako posledně.

(Pro připomínku ten někdo bude značený jako n)

n: vy ste sa vrátili je to pre mňa nečakané.
Cass:Jste tady z jednoho důvodu.
n: počúvam.
Cass:Chceme vědět co chceš a kdo jsi.
n: nejako moc požiadaviek naraz.
Lucka: Tak začneme prvním kdo jsi?
n: aký je dôvod aby som vám to povedalo?
Lucka: Ten ti nemůžu sdělit ale i tak prosím vím že chceš mě ale nevím k čemu kdybychom věděli kdo jsi mohli by jsme to vyřešit jinak.

Najednou náš znak upoutala Ema s Lukášem kteří vykročili směrem k oné osobě

n: už som sa bálo že sa ku mne nepridáte presnejšie nepriznáte
Mattem:Emo co to děláš. Promiň ale od té doby co se k nám připletla ONA tak se všechno změnilo k horšímu.
Dan:Lukáši drbe ti vrať se.
Lukáš:Dane moc se omlouvám samozřejmě i se omlouvám i tobě Cass ale Lucka ti toho provedla až příliš cítím se že bych tě měl jako tvůj velký brat pomstít.
Cass:Lukáši vrať se já žádnou pomstu nechci.

Mezitím co vedli svoji řeč koukl jsem se na Moona protože vím že mu na Emě záleží a to bylo snad poprvé co jsem viděl Samka brečet divím se že ho nejde slyšet. A mezitím co jsem byl zaujat moonem tak už tak nějak skončila konverzace.
Ale najednou jak stáli za tou osobou naši dva kamarádi nebo alespoň jsem si myslel že to jsou kamarádi si ona osoba začala sundávat její kapuci a nám se konečně odhalila její identita. Najednou jsem věděl že Moon to nemá lehké. Protože pod kapuci se nám odhalila..... Klarisa.

Moon:Klara prečo.
Klarisa:Samo nehovor že to nevidíš veď všetko ničí už si toľko nerozumieme už si toľko nehovoria prečo už sa toľko ani nevidíme.  Samo ja to robím pre nás bude nám dobre.
Moon:Klara nie je čo spravit za chvíľu už by zas bolo všetko v poriadku nemusíš to robiť.
Klarisa: Samo ja sa nám snažím pomoc prečo to nechápeš.

V tu chvíli jsem viděl že klarisa má skleněné oči. To stejné byla Lucka ty slova ji boleli. Obejmul jsem ji a doufal jsem že jí to pomůže. Klára najednou vytáhla pistol všichni jsme v okamžiku ztuhli na místě. Klára opatrně a pomalu namířila zbraň na směr Lucky. Klarisa odjistila zbraň a dala prsty na spoušť. Klarisa vystřelila ale Lucku strhla k zemi Cass která tam stála teď místo ní. A teď se stal ten zlomový okamžik. Klarisa trefila Cass. A to okamžitě změnilo pohled všech hlavně Lukáše.

Lukáš: KLÁRO CO SI TO UDĚLALA JÁ MYSLEL ŽE TO NENÍ PRAVÝ.
Lucka:CASS VZBUĎ SE, CASS.

Klára se lekla šlo vidět že sama neví co udělala odhodila zbraň na zem a zkolabovala vedle zbraně. Můj zrak se teď upřel k Cass ale viděl jsem periferním viděním jak Ema bere zbraň. Všichni jsme teď klečeli u Cass nejblíž byl Lukáš s Luckou.

Lucka: Lukáši já se omlouvám je to moje chyba. Cass mi zachránila život.
Lukáš:Lucko tohle si řekněme pak ale teď někdo zavolejte sanitku.
Vitaa:Není tady signál.
Lukáš:Tak běžte a najděte ho.
Lucka :Jdu já
Ema:Já jdu taky.
Terka:Já jdu taky

Holky teda vyběhli.

Pohled Lucky
Běželi jsme a hledali signál. Nevím co je tohle za místo ale signál tady prostě není. Najednou jsem byla jediná která běžela. Otočila jsem se tedy proč holky neběží. A uviděla jsem hroznou scénu podobná té předchozí. Ema měla v rukou zbraň a mířila ne mě. Terka panikařila bylo to na ní vidět.

Terka:Emo polož tu zbraň prosím.
Ema:Ne musím dokončit plán když ostatní selhali.
Terka:Emo ne nech toho můžeme to vyřešit i jinak

Ema odjistila zbraň

Terka:Emo ne odlož to.

Ema dá prsty na spoušť. A pomalu ji zmáčkne.

Lucka:Sbohem... Měla jsem vás ráda.

Pohled Mattema
Uslyšel jsem výstřel okamžitě jsem se za ním rozběhnout. Doběhl jsem na místo viděl jsem Emu se zbraní Lucka na zemi a Terku v šoku. V tuhle chvíli jsme si vzpomněl na jeden obrázek z minulosti ze školní půdy. Najednou mi v kapse přišla zpráva na mobil a já věděl že to mužů zachránit. Okamžitě jsem zavolal sanitku. Zavolal jsem ji tedy ale nebyl jsem si jistý jestli se vše stihne protože byli obě postřelené na nešťastné místo neboli blízko srdce. Začal jsem brečet. Ona byla ta pravá a osud mě od ní už podruhé ale tentokrát to ji ode mě rozdil tak že za ní nemůžu. Bolí to vidět ji takhle. Uslyšel jsem sanitku. Zkontroloval jsem tep srdce ale byl pouze minimální. To mě rozbrečelo ještě víc. Sanitka ji naložila. A jela ještě pro Cass která jak vím byla nedaleko. Jak odjela sanitka tak jsme se setkali se zbytkem kde nebyl Dominik, Lukáš a pochopitelně Lucka a Cass. Dominik a Lukáš odjeli jako rodinní příslušníci Samo nejel i kdyby jako adoptovaný brat Lucky mohl ale nechal to Dominikovi.

Samo:Emo prečo si to urobila veď to mohlo skončiť inak.
Ema:Já to dokončila já to všechno dokončila.

Samo se na Emu akorát koukl a už nic neřekl.

Já to nedával musel jsem jít nevím kam jsem šel ale šel jsem co nejdál došel jsem k nějakému místu kde byla lavička byl tu hezký výhled přede mnou bylo nějaké jezero. Najednou jsem si všiml že si ke mně někdo z každé strany přisedl byl to Vitaa a Dejzr. Tohle byl divný pocit sedět se svými kamarádky po takové katastrofě. Všichni jsme mlčeli ale nebylo to trapné ticho.

Vitaa:Zdá se mi že toto byl boj o titul 𝙋𝙎𝙔𝘾𝙃𝙊 𝙎𝙊𝙐𝙍𝙊𝙕𝙀𝙉𝘾𝙄 2.

Tak tu končí tato kniha možná vyjde krátký epilog ale to není jisté. Jinal děkuji vám všem že jste tady byli u téhle fanfikce děkuji za všechny hlasy komentáře přečtení prostě za všechno děkuji a loučím se s vámi a uvidíme se u epilogu nebo u dalších knih. Přeji hezký zbytek prázdnin.

-1158 slov.
-Vaše culinkaa