I am scared of you but I don't have to be

~♫︎~

Najednou do pokoje vlítl Dominik. Počkat? Dominik?! Dominik! Moje kulička! ,,p-pr-osi-m p-p-o-m-mo-oc-c." Zavzlykal vyklepaný a udýchaný Dominik. ,,Čo sa děje?" Vypovídal Sam hned Dominika, ale ja do něj drkl. ,,Čo je do frasa?" Koukl na mě lehce naštvaný Sam. ,,Domí.. Pojď sem.." Protočil jsem nad Samem oči a poklepal vedle sebe na postel. Dominik kývl, zavřel za sebou dveře a sedl na místo kam jsem poklepal.

Opatrně jsem pohladil Dominika za Ouškem. Dominikovo reakcí bylo pouhé a tiché zavrnění. Sam se zvedl a šel zamkout, jelikož jsme slyšely rychlé a podezřele blížící se kroky. Daná osoba začala bouchat na dveře. Dominik se Klepal tak moc že jsem si pomalu myslel že to není hybrid ale něco jiného. Sam se vydal ke dveřím a otevřel. Do dveří vešel Michal a Dominik zacouval až do rohu místnosti. ,,Tak a pojď sem ty hajzle!" Natáhl ruku k Dominikovi Michal.

Nečekal jsem vůbec na nic a hned mu vrazil jednu pěstí přesně do nosu. Na to on jen sykl bolestí a já se posměšně ušiklíbl, což jsem neměl dělat, jelikož hned jak si Michal všiml mého ušklebku tak jeho noha vystřelila na můj rozkrok. Ta rána byla docela velká tím pádem mě to schodilo na kolena. ,,Nojo buznička teď bude brečet, že?" Kopl si do mě Michal, jenže to jak mě nazval buzničkou tak to už mi trochu přetekly nervy.

Pohled Dominika

Odehrálo se to až moc rychle. Matyáš se bil s Michalem a Samuel se mě snažil uklidnit z hysterického pláče. ,,Dominik... Prosím..." Sam se marně snažil odehnat mé hlasité vzlyky, až po nějaké době to vzdal a snažil se Matyáše odtrhnout od Michala. Byl to teď lepší nápad než vyjet na člověka když nevíte jak bude reagovat. ,,Díky..." Ušklíbl se Michal, když Samuel uklidnil Matyáše.

Zacouval jsem více do rohu místnosti. Ano, toto byla moje reakce na to jak se ke mně Michal začal přibližovat. Začal jsem ty pocity cítit zas.. Strach... Smutek... Bezmoc.....Ale asi nejvíce zoufalost... Byl jsem zoufalý... Byl jsem naštvaný... Naštvaný sám na sebe.. A můžu si za to sám.. Je to moje chyba.. Jsem tak strašně moc tvrdohlavý.. Je mi že sebe samotného zle...
Měl jsem až moc dobrý důvod na to abych šel zpátky k mým 'pánům' a odpykal si svůj trest za moji tvrdohlavost.

Ještě jsem se ani nevzpamatoval že svých myšlenek, už jsem viděl jak se Michal pere, tentokrát se Samem a Matyáš mě bránil aby na mě nemohl Michal. Byl jsem jim vděčný, že mě takhle brání, i když neměly důvod. Začínal jsem mít pocit že se mi začíná líbit Matyáš, ale i Samuel. Ano jsem na kluky, hezké zjištění, že? Být sexuální hračkou pro holky pro mě bylo až nechutné.

Není to tak že bych neměl rád dívky, ale je mi přirozenější spát nebo dělat dobře klukům. Říkejte si teď o mně co chcete. Po pravdě řečeno některé úchylky holek jsou na mě až nechutné, nebudu jmenovat konkrétní případy. Nad tou představou jsem se oklepal, udělalo se mi z toho i trochu blbě. Zavřel jsem oči a sklopil ouška. Samuel mě opatrně pohladil za ouškem. Ošil jsem se a nevědomky si zkousl ret.

Jen jsem zaslechl Samuelovo uchechtnutí a samozřejmě mi musely zčervenet tváře. Koukl jsem se na Matyáše, který se jen usmíval s pěstí od krve. Mírně jsem se zděsil, ale když jsem zjistil že tady už není Michal tak jsem si oddechl a uvolnil se. Matyáš mě začal opatrně hladit ve vlasech a ja samozřejmě nezapomněl začít vrnět. Viděl jsem jak se Matyáš usmívá.

Achhh... Kdyz uz to prestaneee?! Ptate se co? Myslím ty otravné hlasy v mé hlavě. Pořád jen melou o tom ať si vyberu buď jen Matyho nebo Samka, ale mě uz to nebaví! Vždyť jsem jen hybrid! Můžu chodit s vice lidmy najednou! Prece kocour taky nepíchá jen tu stejnou kočku! Nebo jo?! Začaly mi slzet oči a proto jsem se složil na kolena a zas ty hlasy....

Běž blíž k Matymu... Bude ti líp..... Ne.. Běž k Samovi.... Má tě radši.. A zachránil ti život... Musíš se mu odvděčit.........

Ten druhý hlas má pravdu... Musim se mu odvděčit a tak jsem se začal hlavou otírat o Samovo nohy. Nejprve byl ztuhlý ale pak me začal drbat za ouškem. Mmmm~.. Jak ja to miluju! Ach! Ihned jsem začal vrnět, nastavil hlavu a poslušně si sedl. Samo se nejprve uchechtl ale pak si ke mně klekl a pokračoval. Maty začal žárlit, ale ja ho neřešil.

,, Hele hoši já jdu něco koupit" Řekl Maty a hned odešel. Samo si mě vzal do náručí a odesl k němu do pokoje. Nebudu lhát začal jsem se bát, když jsem uviděl jeho úšklebek, který se mu tvaroval cestou do jeho pokoje. Začínám se cítit jinak.... Sklopil jsem ouška, když mě Samko položil na postel.

,, Děje sa niečo? " Koukl na mě Sam, jen jsem zakroutil hlavou na náznak nesouhlasu. Samo přikývl a posadil se vedle mě. Oklepal jsem se a rychle ho objal, samozřejmě že mi objetí opětoval a začal se ke mně tulit. Vrněl jsem, Samko spokojeně oddychoval a oba jsme byli spokojeni.

Všechno by bylo v pohodě, kdybych si jen nevzpomenul na Michala. Zase jsem se cítil blbě, měl jem pocit že už sem nepatřím. Neměl jsem důvod zůstat, ale i když měl, nebo ne?.. Měl jsem v hlavě tolik otazek že kdybych je všechny vyjmenoval tak bych mluvil dva dny.

Ach Dominiku vzpamatuj se... Je to s tebou strašně těžké. Já vím. Nemá to tu cenu, akorát tu všechny zatěžuju. Měl bych se vratit ke svým pánům. Jenže kdykoliv jsem se chtěl odtáhnout od Sama tak si mě přitiskl k sobě ještě víc. Uhhh... Napadla mě jedna věc, u sebe mám několik žiletek, takže se zaptám na koupelnu. ,,Samo?" Pípl jsem. ,,Mhm?" Koukl se na mě Sam.

,, Kde máte koupelnu?" Sklopil jsem ouška. Sam mě vzal zaruku a odvedl do koupelny. ,,buďem v izbe" S těmito slovy odešel. Já jsem si sedl na zem vytáhl žiletku, levé zápěstí jsem si položil na stehno. Zavřel jsem oči a žačal různě řezat do svojí kůže. Občas mi ujela ruka až na stehno.

Otevřel jsem oči a můj pohled spadl na mou teď už brutálně pořezanou ruku a samozřejmě nesmělo chybět hodně krve, ale nebylo to tolik na to abych omdlel. Najednou do koupelny vešel Samo a ja veděl že už je to v prdeli.

/1062-slov/