Mezi mechem na jehličí,
Víla v poklidu sedí.
Větve, vše co překáží, odhodila,
Hlavu v mechový polštář složila.
V tichosti vyčkává, přemýšlí, leží
Od myšlenky k myšlence těká, běží.
Úsměv se objeví, zazáří, zhasne
Kolem se míhají slova prázdné.
Zavři oči, přivítej tmu
V tichosti stromů stojících v stínu.
ČTEŠ
Víla z lesíka
PoetryMějte oči otevřené a ponořte se do často melancholické atmosféry Víly z lesíka. Krátké básně vás provedou celým lesem i myšlenkami toho lesního stvoření. Jen se nezapomeňte aspoň přidržovat země, ať se neztratíte v lese myšlenek.