Víla spala u kořenů,
Budí se sama do slunečných dnů.
Dává si na čas, nespěchá
Vlasy češe, dech se nese do ticha.
Křehkou krásou přímo září,
Slzy stékají po nebi i tváři.
Tančí v nich, ztrácí se v mlze
Lapá po oblacích v marné snaze.
K zemi připoutaná, ale ví,
Jednou vzlétne nad davy.
ČTEŠ
Víla z lesíka
PoetryMějte oči otevřené a ponořte se do často melancholické atmosféry Víly z lesíka. Krátké básně vás provedou celým lesem i myšlenkami toho lesního stvoření. Jen se nezapomeňte aspoň přidržovat země, ať se neztratíte v lese myšlenek.
