Rooms

Pán v pokoji s číslem 406

Všichni ty lidi pro mně znamenají jenom číslo. Číslo pokoje, které si po vykonaní mé povinnosti škrtnu ze seznamu.
Každý den,týden nebo měsíc to číslo představuje jiného člověka.Jiný příběh,jinou tvář. No pro mě to bude vždy jenom číslo.

Mé povolání je pokojská.
(Příběhy jsou smyšlené a shoda s reálními lidmi nebo hotelmi je čistě náhodná).

Pán z pokoje 406.
Je běžný den. Hned ráno,po příchodu do práce si na recepci vyzvedávám papír s čísly.
Dnes mám za úkol uklidit celkem 17 pokojů, tudýž konstatuji, že dnes budu v práci o něco dýl, než obvykle.
Čtyři odjezdy a třinást úklidů.
Čísla, prádlo, papíry. To je to jediné, co se v mé hlavě nachází.
A čas na svačinu. Ten tam je také.
Celý den probíhá v celku normálně. Nekteří lidi opustili hotel předčasně a tak všechno stíham s přehledem a jěště mi zbýva osum úklidů a jeden odjezdový pokoj s číslem 406.
Jsem nedočkavá a nejraději by jsem ho vyškrtla jako následující a tak vybírám klíče a chystám se zaťukat.

Nemám ráda, když lidi odchází na poslední chvíli. Pak nastává zhon. Když si ale na posteli nebo stolku nájdu dýško , vše je odpustěno.
Po zaklepání slyším šramot a tak usuzuji, že v pokoji se ještě nachází host.

Já:,, Dobrý den, vy dnes odjíždíte?,, -klasická formulka zaobalující slova úplně jiného charakteru.

Pán z pokoje 406:,, Dobrý den. Ano, dnes odcházím, no snažím se zde pobudnout ,co nejdéle je to možné. Omlouvám se., 

Já: ,, To je v pořádku.Já se omlouvám, zbývá vám ješté hodina času. To se vám u nás tolik líbí?,,

Pán z pokoje 406: ,, Přijel jsem sem vzpomínat.,,

Já:,, Již jste u nás někdy byl? ,,

Pán z pokoje 406: ,, Nikdy předtím jsem v tomhle hoteli nebyl, mladá paní. Přijel jsem si zavzpomínat na svoji nebohou manželku.,,

Já: ,, Vaše manželka tenhle hotel navštěvovala?,,

Pán z pokoje 406: ,, Ne.moje manželka tenhle hotel také nikdy nenavštívila. Zřejmě si říkate, co vám to povídám za bláboly, ale věc se má tak, že i když zde nikdy nebyla, je tady všude. Nemůžu se smířit s její smrtí. Tolik pro mně znamenala, víte? ( podíval se na mně, se slzami v očích )
A je mi nesmírně líto, že jsem jí to nikdy neřekl. Je tady všude, protože když se probudím, dostanu teplou snídani. Když se jdu projít na čerství vzduch a vrátím se , vše je uklizeno. Beze slov. Jen to prostě takhle je. Co spotřebuji, to je mi doplněno. Co tři dny dostanu čisté povlečení. Víte...a tohle vše,mi připomíná moji manželku. Z toho všeho vyzařuje láska. Takhle jsem jí alespoň blíž a srdce mně tolik nebolí.,,

Po těch slovech jsem zavírala dveře se slovama plnýma pochopení a omluvy a  po tvářích se mi kutáleli slzy.
Pán z pokoje 406.