It overflowed [Namjoon]

17. she was my frie-girlfriend

,,Nemusíš brát ohled na mě." řekla jsem a otočila se zpět na výhled. 

,,Ale nech toho." řekl a objal mě zezadu ,,Nenechám tě tam." řekl a zabořil si hlavu do mých vlasů. 

Nechci mu bránit ve štěstí.

Flashback

,,Mami, tak já jedu k té kámošce." řekla jsem. 

,,Užijte si ten výlet." usmála se na mě a já jí ho oplatila.

Viděla jsem, jak si hrála s mým bratrem a je šťastná takhle. Moje otázka, jestli jsem jí jedno... už jsem vybrala jednu možnost... nezajímám. Vím to a věděla jsem to celé ty roky, jen jsem to nechtěla přiznat. 

Proč bych se tedy měla vracet?

V ten den jsem se rozhodla.

♡

,,Půjdu na chvíli ven, musím zavolat mamce." řekla jsem Namjoonovi. 

,,Jo, udělám zatím večeři." řekl a usmál se, stála jsem tam a sledovala ho.

,,Nejdeš?" zeptal se ,,Ale jo." řekla jsem a přišla k němu.

,,Miluju tě." řekla jsem a dlouze ho políbila, než se stihl vzpamatovat, odešla jsem.

Trochu se bojím, ale tenhle den plánuju už dlouho. 

Nechci se tam vracet, abych zase trpěla a pokud Namjoon odjede, nebude můj život už mít žádný smysl. 

Nechci, aby tam zůstával kvůli mě. 

Nechci ho ještě víc zatahovat do svých problémů. 

Říkám si, že moje rozhodnutí je správné... ale mám pravdu?

NAMJOON POV.

Políbila mě a odešla, stál jsem tam. Řekla mi, že mě miluje?! 

Musel jsem se červenat a culit jako kretén.

♡

Uběhla už hodina a ona se stále nevracela, začínal jsem se bát, tak jsem jí zavolal. Nebere to. 

Vyběhl jsem tedy před naší ubytovnu a koukal okolo sebe.

,,Ty jsi Namjoon, že?" promluvila na mě starší paní ,,Ano." odpověděl jsem.

,,Jsem domácí, tady jedna mladá dáma mi řekla, abych vám dala tenhle lístek, je to nějaká adresa." řekla a podala mi ten lísteček.

,,Od Emmy?" podivil jsem se, byla tam podepsaná ,,Dobře, děkuji." řekl jsem a vydal se na tu adresu.

♡

Přišel jsem před hotel. Co to má všechno znamenat? Mám z toho tak divné pocity, nevím, co si myslet. 

Na druhé straně bylo číslo pokoje. Nakonec jsem ten pokoj našel. Byl odemčený.

,,Emmo?" vstoupil jsem do pokoje a všude se rozhlížel.

,,Emmo?" říkal jsem, ale bylo ticho. 

Prošel jsem celý pokoj a nic, nakonec jsem se šel podívat i do koupelny.

,,Emmo?" zopakoval jsem a otevřel dveře od koupelny. 

,,Emmo?!" zakřičel jsem a rychle přiběhl k ní ,,E-e-emmo." řekl jsem rozklepaným hlasem a začal s ní třepat. 

Ležela ve vaně plné krve. 

,,Prosím, že to není tvoje krev. Emmo!" křičel jsem a slzy se mi kutálely po tváři. Hned jsem vzal mobil do ruky a vytočil záchranku. 

,,Prosím, prober se." prosil jsem jí stále dokola, ale její tělo bylo tak studené. 

,,Proč... Emmo proč!" křičel jsem tak zlomeným hlasem.

Nedokázal jsem pochopit celou tuhle situaci. Nechtěl jsem si přiznat, co právě vidím. Nechtěl jsem to přijmout. 

Chtěl jsem, aby se každou chvíli probudila a řekla, že je to všechno vtip, který je nehorázně špatný. Chtěl jsem, abych viděl zase její oči, jak se koukají do těch mých. 

Jenže když jsem viděl svoje ruce od její krve, tak tyhle nadějné myšlenky odešly do háje. 

Seděl jsem vedle vany od krve... její krve, když přiběhli záchranáři. Jeden k ní přistoupil a špatně se na mě podíval.

,,Je mrtvá." řekl ,,Pojďte si sednou někam jinam pane." řekl mi jeden a pomohl mi posadit se na postel. 

Po tich dlouho strávených minutách vedle vany, mi taky už došlo, že se neprobudí, ale slyšet to, bylo ještě horší. 

,,To byla vaše...?" začal ,,Ka-Přítelkyně." řekl jsem a on sklopil pohled.

,,Je mi to líto." řekl a zvedl se, začali jí tam odnášet a já tam stále seděl.