It overflowed [Namjoon]

15. have I changed for the better?

/ o 2 týdny/

,,Mamka tě zve dneska na večeři." oznámil mi Namjoon. 

,,Ale to nejde, však u vás večeřím skoro furt." řekla jsem a Namjoon se usmál ,,Mamka je ráda, že k nám chodíš, jinak by tě furt nezvala." řekl a odešel do svojí třídy. 

Byla jsem u nich tak často, že můj domov, jsem skoro zapomněla. 

,,Páni Emmo, dneska máš úžasný make-up." řekla Bella a všechny si mě začaly prohlížet. 

,,Děkuji." odpověděla jsem.

,,Půjdeme dneska na oběd jinam, půjdeš s námi?" zeptaly se holky a ke mně přišel akorát Namjoon.

,,Promiňte, ale jdu někam s Namjoonem." řekla jsem a ony ho projely pohledem.

,,Může jít s námi." řekla Jenny a Namjoon kývl na souhlas. 

Vážně?! 

♡

U oběda jsme s holkami probíraly docela holčičí věci, které Namjoona nezajímaly. 

Potom se zase ho na vše vyptávaly, ale otázky typu ,,Máš někoho? Kdo je tvůj typ?" a tak dále... 

,,Děkuji za oběd, ale už s Emmou budeme muset jít." řekl Namjoon a otočil se k odchodu.

,,Ahoj holky, tak zítra!" vyhrkla jsem a šla za Namjoonem.

♡

,,Kam to jdeme?" zeptala jsem se po tom, co mi došlo, že to není cesta k němu. 

Došli jsme na hřiště kousek od mého baráku, kde mě poprvé objal. 

,,Co tu děláme?" zeptala jsem se zase.

,,Nelíbí se mi tvoje chování." řekl chladně a zrak upřel na mě ,,Co?" vydala jsem ze sebe.

,,Nelíbí se mi, jak se měníš kvůli ostatním. Podívej se na sebe. Šaty? Make-up? Nejsi ta Emma, kterou jsem poznal." řekl zklamaně.

,,Co je na tom špatného, že se člověk mění k lepšímu?!" vyhrkla jsem.

,,K lepšímu?! Byla jsi lepší předtím! Byla si sama sebou, tak proč by ses měla měnit kvůli nim?" zvýšil hlas.

,,Lepší? Byla jsem pravý opak!" vykřikla jsem.

,,Ne! Byla jsi sama sebou!" křikl taky ,,Vím, že tě to bolí, ale když jsi se mnou ta bolest zmizí, vidím to, tak prosím, nech toho." zklidnil svůj hlas a natáhl ke mně ruku. 

Odtáhla jsem se, slza mi stekla po tváři. Viděla jsem, že byl překvapený, mě vidět brečet.

,,Emmo." řekl sklesle a chtěl mě obejmout.

,,Nech mě." odstoupila jsem ,,Ty asi nechápeš, jak to je pro mě těžké." řekla jsem a otočila se k odchodu. 

,,Ty nechápeš, jak je těžké sledovat tebe, jak se měníš." řekl potichu a sledoval mě.

,,Jenže teď je to o tolik lehčí, protože-"

,,Protože se chováš tak, jak chtějí oni." přerušil mě a mi stékla další slza po tváři.

V tichosti jsme na sebe hleděli. Chtěla jsem ještě něco říct, ale už jsem to nedokázala. Otočila jsem se a odešla.

Nechal mě odejít. Za to jsem byla ráda. Proč to řekl? Však jsem se změnila k lepšímu. Všechny ty divné věci, které lidi na mně neměli rádi, jsem skryla. 

Začalo pršet. Jaké to štěstí. Štěstí? Zastavila jsem se. 

Skrývala jsem to, co mě dělalo šťastnou, ale nezaznamenala jsem to, protože to nahradil Namjoon. Namjoon. Opakovala jsem si to. 

Kapky deště mě už celou promočily, stála jsem furt na stejném místě. Otočila jsem se a rozutíkala se zpátky.