Dej mi důvod (SasuSaku)

1 • Jen hráč

Mstitel-S se připojil.

Padlý-kvítek: Jdeš pozdějc než normálně. Stalo se něco?

Chvíli zíral na obrazovku svého počítače a mlčky přemýšlel, ale než si to vůbec uvědomil, jeho prsty už tancovaly po klávesnici notebooku a zadávaly slova, která ani nechtěl říct.

Mstitel-S: Táta se zas choval jako kretén, hádal se kvůli něčemu s bráchou a já se do toho taky zamotal. Nechtěl jsem a brácha se mě snažil bránit, ale táta měl asi jiný plány.

Nastala pauza a několikrát se ve spodní části chatovacího pole objevily tři poskakující tečky, které mu daly najevo, že druhá osoba píše. Nějakou dobu však trvalo, než druhá skutečně odpověděla.

Padlý-kvítek: Třeba se budeš cítit líp, když ti řeknu, co se stalo mně. Já ze sebe dneska udělala totálního idiota...

Zavrtěl hlavou a zasmál se.

Byly to asi tři měsíce, co on a Padlý-kvítek začali chatovat, když se ptkali v online hře. Nevyměnili si žádné osobní údaje, jako jejich skutečná jména nebo něco, co by mohlo prozradit jejich identitu. Bylo to spíš jako... Nebyl si úplně jistý co to bylo. Nikdy předtím se nesetkali, komunikovali spolu jen přes messenger nebo online hry. Mluvili spolu o svých problémech a dělali, co mohli, aby druhého rozveselili.

Mstitel-S: To záleží na tom, proč jsi byla za idiota.

Klidně mohla být padesátiletý chlap. Bože, doufal, že tomu tak není. Kvítek mu řekla, že je dívka, a on jí řekl, že je kluk. Rozhodli se, že si zatím nebudou říkat svůj věk, i když to znělo trochu hloupě. Hádání to ale bylo zábavné. Byly však chvíle nebo dny, kdy se ztráceli. Kdy museli hádat. On sám hádal, že jí nemohlo být víc než dvacet, možná dvacet jedna.

S ní, přestože se nikdy nesetkali, se choval jako úplně jiný kluk, úplně jiný, než jak měl jednat nebo jednal před někým jiným. A to se mu líbilo.

Ještě jednou napsala.

Padlý-kvítek: No, byli jsme v tělocvičně a ve sportu jsem normálně docela dobrá! Ale můj sensei je totální zmetek a nakonec jsem se před celou třídou pozvracela.

Aha. Ušklíbl se. To znělo fakt hrozně.

Tak jí možná nebylo dvacet nebo jednadvacet.

Mstitel-S: To se stává. Aspoň ti nikdo nebude říkat, že jsi do toho nedala všechno.

Padlý-kvítek: Tobě se to snad taky stalo?

Potřásl hlavou a zašklebil se.

Mstitel-S: Samozřejmě že ne. Jen jsem chtěl, aby ses cítila líp. Nikdy jsem neviděl někoho kvůli tomuhle zvracet.

To měl na mysli. S nikým ze svých přátel v ,,reálném světě" se kterými by nikdy nemluvil ani nejednal takhle. Pro ně byl chladný a mimo, radši si od něj drželi odstup. Na ní bylo prostě něco, díky čemu se choval jinak a jednou zjistí, co to je. Už jen to, že s ní mluvil, ho zbavovalo stresu, protože naslouchal jejím problémům a pomohl jí je překonat. A ona jemu taky.