Dej mi důvod (SasuSaku)

2 • Rodinné problémy

Škola byla nuda. Chtěla jen jít domů, připojit se k internetu a povídat si se Mstitelem-S. Začala být závislá? Nejspíš.

V mysli jí stále běhaly obrazy toho, jak by mohl vypadat. Kousla se do rtu. Byl roztomilý, nebo spíš sexy? A kdyby nebyl sexy, nevadilo by jí to, protože si jen povídali, ale... Vědělo se, že v tomhle byla trochu povrchní. A možná si na něj začala dělat zálusk. Bylo to vůbec možné? Mohli byste se zamilovat do někoho, koho jste nikdy předtím ani nepotkali?

Ach bohové. Co kdyby se ukázalo, že on je ona? Ne že by byla znechucená nebo tak, protože i tak toho člověka zná a má ho ráda jako člověka, možná by to zkusila?

,,Sakuro."

Sakuřina hlava se zvedla, oči se jí rozšířily a ve tvářích se jí objevil ruměnec. „Ano, pane?"

„Zase jsi koukala do blba," pokáral ji její sensei s povzdechem. „Upřímně, Sakuro. Jsi nejlepší studentka v téhle třídě - ve svém ročníku. Nezklam mě."

„Promiňte, Iruko-sensei."

Někteří ve třídě se chichotali, zatímco jiní na ni jen naštvaně koukali.

To byla ona. Sakura Haruno, největší šprtka v celém ročníku. Tváře se jí rozpálily rozpaky. Jak mohla být jen tak mimo? Potřebovala dávat pozor, protože její známky pro ni byly vším. Jestli ze všeho nedostane Áčka, pak se se svou příležitostí, co dostala může rovnou rozloučit. Neodjela by do zahraničí pomáhat v nemocnicích. Naštěstí ve třídě nebyl nikdo, koho by znala, což znamenalo, že se tak snadno nerozptýlí, pokud by nezačala zase přemýšlet...

Ne. Mstitel-S neexistuje, dokud neskončí škola!

Růžovovláska, odhodlaná znovu se nerozptylovat, sklopila hlavu dolů a pustila se do práce, ke štěstí jejího senseie. Byla vděčná za to, jak silně na ni tlačil. Právě díky Irukovi dostala tak velkorysou nabídku. Poslední osobou, která dostala takovou nabídku, byla legendární Senju Tsunade. Díky svým schopnostem byla nyní známá po celém světě. Sakura chtěla být jako blondýnka, až bude starší, ale chtěla to všechno dřív. Chtěla Tsunade překonat.

Byla známá jako génius. Nebylo jí ani osmnáct a už dostávala příležitosti a nabídky, které velká Tsunade nedostala, dokud jí nebylo dvacet. A jak právě řekl Iruka, byla nejchytřejší studentka ve škole - no, kromě Shikamara Nary, ale ten se o zkouškách ani nesnažil, takže nedocílil takových výsledků, jakých by měl. Ale stálo to za to. Sotva měla nějaký společenský život. Měla... dva, možná tři kamarády? S jedním ze svých kamarádů i chodila, ale rozhodli se zůstat přáteli. Bylo to jednodušší a naštěstí to mezi nimi nebylo moc trapné. Bohužel se ale odstěhoval zpátky do svého rodného města. A Sakuře tak trochu, opravdu, chyběl. Komunikovali spolu, vyměňovali si e-maily, volali si... ale... Sakura si povzdechla. Bylo to unavující, protože si na sebe sotva našli čas. Ale kdyby se dostala do té nemocnice, mohli by se zas vidět, protože to bylo v jeho rodném městě.

Díky zvuku zvonění růžovovláska s úlevou vzdychla, rychle si zapsala zadané domácí úkoly, sbalila si věci do tašky a pořádně se protáhla. Bylo otravný sedět ve víceméně stejné poloze po celou hodinu a navíc čtyřicet minut.

Když vyšla ze třídy, někdo do ní vrazil a srazil ji na zem. Sakura se s výkřikem chytila za sukni a snažila se zakrýt spodní prádlo. To byla jedna z nevýhod na skládané sukni. S téměř každým pohybem se stáčela vzhůru. Nechtějte ani vědět, čím vším si musela procházet, když foukalo.