Bolí mě hlava. Proč jsou všude okolo mě ty bílé světla? Jsem mrtvá? Kde to jsem? Moc otázek,které mi asi nikdo nezotpoví. Mám zavřený oči. A co teda ty světla?
,,Co se jí stalo.?" říkal někdo. neviděla jsem ho. ,,Bude v pořádku? " Už mi ten hlas začíná být povědomý. Byl to muj táta. Co tady dělá, kde to jsem? Zkusím otevřít oči. To světlo je strašné,bolí mě z něho ještě víc hlava. ,,Už otevírá oči,už se probírá? " ,,Pane Leasne." Slyšela jsem nějaký další hlas v mém pokoji. ,,Vaše dcera bude v pořádku." Hlas pokračoval. Nevím přesně kdo to byl ale pak jsem usnula.
,,Rachel!" Můj táta byl první koho jsem viděla,když jsem se probudila. ,,Rachel, zlatíčko jsem rád že už jsi se probrala. Bál jsem se o tebe. Nic neříkám, pouze se rozhlížím po pokoji. Bílá místonst. Uprostřed pokoje u zdi je má postel. Na levo je velké okno,které má z venku mříže. Na pravo Jsou dveře. U mé postele je stolek a na něm jsou už skoro uvadající kytky i přesto,že byly ve váze s vodou. Jak jsem tady dlouho? Jsem v nemocnici? Táta mě obejmul. Zlatícko už bude dobře. Budu víc s tebou. Proč,vždyť to já ani nechci. Pořád jsem nic neříkala. ,,Jak je ti? " staral se táta. Asi se o mě měl strach. ,,Bolí mi hlava. Proč jsem tady? " Zeptala jsem se ho. ,,Rachel ty si to nepamatuješ? Hannah a Elis říkaly, že jsi nebyla týden ve škole. Šli se podívat k nám domů. Našli tě ve svém pokoji na zemi. Byla jsi v bezvědomí, prý jsi na nic nereagovala. Zavolaly záchranku. A mě volali z nemocnice,že jsi se předávkovala nějakými práškami. Podle doktora budeš v pořádku,jen si tu ještě několik dní poležíš." Já jsem se předávkovala přáskami? Kvůli čemu? Už si vzpomínám. Kenny a Elis. Táta říkak že Hannah a Elis mi zavolaly záchranku? ,,Jak dlouho už jsem tady? Byly za mnou? " Začaly mi téct slzy. ,,Jsi tu už 4 dny. Museli ti vypumpovat žaludek a ještě něco. Nerozumím moc těm lékařům. Kdo jestli za tebou byl?" Vypumpovali žaludek? No skvělý. ,,Hannah a Elis. Byly tu za mnou?" ,,Ano drahoušku chodí sem každý den v půl pátý. Tak to mě překvapilo. I Elis? To je od ní hezké. Je na mě ještě pořád naštvaná? Začala jsem brečet. Podívala jsem po pokoji, nad dveřmi byly hodiny. Ukazovaly za pět minut čtyři. Přijdou dneska zase? Nevím co bych jim řekla. ,,Od koho jsou ty květiny?" Podívala jsem se na ně a potom na tátu. Měl ustaraný výraz, vrásky na čele. Už nebyl nejmladší. A kruhy pod očima mi přesvědčili v tom,že je unavený. Asi toho moc nenaspal. Chytl mě za ruku. ,,Byl tady nějaký Ashton. Asi tvůj kluk. Nevím." Ashton? Co tady dělal? ,,Aha." odpověděla jsem. Zavřela jsem oči.
,,Slečno Rachel?" Někdo na mě mluvil. Donutilo mě to otevřít oči. Aha,nějaký doktor. Ale nebyl to ten, kterého jsem slyšela porpvé. Ten měl starší hlas. Tadyten byl mladý. Byl to vůbec doktor? Měl modré oči. A Světle hnědé vlasy,které přecházeli až v blond. Nebyli moc dlouhé. Měl je hezky sestříhané. Měl takové ostré rysy. To se mi vždycky líbilo. A né moc výrazné rty. Škoda. Ale i tak byl hezký. Tělo měl vypracované,vypadalo,že cvičí. ,,Slešno Rachel?" Promluvil znova. ,,Ano pane doktore?" Odpověděla jsem mu. Ale najednou jsem ho přestala vnímat. Podívala jsem se na hodiny Za chvíli bylo půl pátý. Sevřel mě pocit horka. Nebylo mi dobře. Přijdou dnes zase? ,,Dobře slečno Rachel? " Skončil s mluvením doktor. ,,Co prosím, co jste říkal? " Doktor začal znovu. ,,Váš stav je už dobrý. Myslím si,že za pár dní půjdete domů,pokud se nic nezmění. Odpojím vás z kapaček. Budete moci už sama pít a budete mít tvrdou dietu." Přerušila jsem ho. ,,To je jako kdybych byla tlustá." Doktor se pousmál. ,,Ne, vy nejste tlustá. Máte krásnou postavu. Ale jste po zákroku. Nesmíte hned jíst." ,, Aha, dobře." Oplatila jsem mu úsměv. Začal mě odpojovat od kapaček a od přístrojů. Ani nevím na co to všechno bylo. Po chvíli odcházel ke dveřím. Vzal za kliku, ale ještě se na mě otočil. Kdyby jste něco potřebovala stačí zazvonit na tlačítko vedle vás. Mrkl na mě a odešel. Jak to asi myslel? No to je jedno. Zavřela jsem oči.
Někdo zaťukal na dveře. Podívala jsem se nade dveře. Je chvíli po půl pátý. Jsou to oni? Zaťukání se ozvalo znovu. ,,Ano?" Řekla jsem trochu víc nahlas aby mě slyšeli. Pomalu se otevírali dveře. Najednou se ukázala Ashtonova hlava a velká kytice. ,,Ahoj Rachel, hned jsme se dozvěděli,že už jsi se probrala,a že je ti dobře. Přišli jsme se podívat. " Nic jsem neříkala,pouze jsem koukala s vytřeštěným výrazem. K sakru, on přišel i Ashton? Vypadám určitě stršně! ,,Ashtone uhni a pusť mě okamžitě dovnitř." Zařvala na něj Hannah. Ashton vstoupil do místnosti a uvilnil tím dveřní prostor. Hannah se rozeběhla ke mě. ,,Rachel! Měla jsem takový strach." Obejmula mě a začala brečet. Utěšovala jsem jí. Ale koukala jsem se směrem ke dveřím. Ashton se tam také koukal. Usmál se a rukou naznačil ať jde dovnitř. Vešla Elis, vypadala nejistě. Hannah me uvolnila ze svého objetí. A podívala se na Elis,která přicházela k mé posteli. Obě ruce měla za zády. ,,El ! Prosím nezlob se na mě. Omlouvám se. " ,,Rachel, odpouštím ti. Kenny mi všechno vysvětlil. Byli jste oba hodně opilí, vím že to nebylo úmyslně. " Usmála se na mě. ,,Takže jste se nerzešli? Jste pořád spolu?! " ,,Já Kennyho miluju. Nemohla bych se s ním rozejít. " Co to El dořekla,začala jsem Brečet. Hannah, která seděla na mojí posteli,se umála. Ashton přišel blíž k mojí posteli. Naklonil se ke mě a dal mi pusu na čelo. Podíval se mi hluboko do očí a potichu řekl : ,,Měli jsme o tebe všichni moc velký strach. " Hannah se zvedla z postele a poskočila. Stoupli si všichni vedle sebe. První stál Ashton, veprostřed stála Elis a vedle ní Hannah. ,,Přinesli jsme ti malý dárek. " Natěšene vyjekla Hannah. ,,To jste nemuseli! " Podívala jsem se na ně,jak tam tak stáli. Oba odstoupili od Elis, která měla ruce za zády. Hannah jí to přidržela a zase vrátila El. Byla to taková látková taška. ,,To máš od nás třech, aby si věděla,že tě máme všichni rádi." Elis přisoupila k mojí posteli a položila na mě tu tašku. Nebylo to těžké. Ale ta taška,nebyla normlní. Byla vystlaná něčím měkkým. Nahoře byl zip a ze stranny byl malý ovtor. Ta taštička byla sama o sobě dost malá. Podívala jsem se na ty tři. V jejich očích byla natěšenost. Koukla jsem na tu tašku. Otevřela jsem jí. A podívala jsem se dovnitř. Bylo to malé kotě. Začala jsem brečet. Vyndala jsem koťátku z tašky. Začalo mňoukat. Přitulilo se ke mě a já jsem ho chytla do dlaní. Bylo strašne malinké. ,,Děkuju vám! Moc vám děkuju! " Sedli si všichni na mojí postel a byli rádi,že se mi kotě líbí. ,,Mít kočku byl můj dětský sen. Doopravdy vám děkuji. " Všichni tři naráz řekli : ,,Nemáš zač. " ,,Je to skotská klapouchá kočka. Je to malý kocourek. Jak ho pojmenuješ?" Zeptala se Hannah. ,,Bude to Gary. Můj malý Gary. Ješte jedno vám děkuju." ,,Hannah se ti o něj postará mezitím co ještě budeš v nemocnici." Podívala se na Hannah Elis. ,,Dobře. Děkuju. " ,, Ale prosímtě, Víš že pro tebe udělám cokoli Rachel." Řekla Hannah. ,,Už budeme muset jít. " Posmutnil Ashton. ,,Aha, dobře, děkuju vám že jste za mnou přisli." Vzala sem Garyho a dala si ho k úrovni mého obličeje. Dala jsem mu malou pusu a řekla. ,,Ne že budeš u Hannah zlobit." On jen mňouknul." Nějak jsem věděla,že mi rozumí. Vrátila jsem ho do tašky. A pododala ji Hannah. Ta mě obejmula, Elis udělala to samé a Ashton taky. Odcházeli ke dveřím. ,,Mám vás ráda." Řekla jsem jim, když vycházeli z mého pokoje. Elis se otočila a řekla: ,, My tebe taky. " Odešla a zavřela dveře.
Byla jsem spokojená. Byla jsem ráda,že mám okoli sebe lidi ,kterým na mně záleží. Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem usnula.
