Little White Lies /1D FF/

o n e

Seděla jsem na zadním sedadle s Bell na klíně a objímala jí.

"Řekneš mi konečně kam jedeme? Jedeme už tři hodiny!" Řekla jsem nedočkavě a začala bubnovat prsty do skla do rytmu hudby v rádiu.

"Ne neřeknu a nech to auto. Mám ho půjčený." Rozčilovala se Ria. Protočila jsem očima a dala ruku na sedačku.

"Ja chči žmžlinu!" Zašišlala Bell.

"Bude zmrzlina. Za chvíli tam jsme." Ujistila ji Ria.

"To říkáš minimálně hodinu-" začala jsem než mě přerušila.

"Jsme tu!" Výskla a vypla motor. Vystoupila z auta a začala někomu psát. Povzdechla jsem si a podívala se z okénka. Asi jsem v té chvíli zapomněla jak se dýchá. Vedle nás byla velká bílá vila s velkou zahradou a dokonale posekanou trávou. Nevím proč mě zaujala právě posekaná tráva když na tom byly o mnohem zajímavější věci. Luxusní malá terasa před domem. Tři zaparkované RR. Basketbalový koš. Okej taky vůbec nevím proč jsem si všimla basketbalového koše ale ok.

"Můžeme jít." Usmála se Ria když si strčila mobil do kapsy. Bell ihned vystřelila z auta k vile a já pomalu vystoupila. Reálně to vypadalo jako nějaký zpomalený záběr. Holka poprvé vidí luxusní dům, prohlíží si ho s otevřenou pusou než.

"Ségra dělej jdeme pozdě!" Jo, myslela jsem tohle. Šla jsem tedy s protočením očí k mé starší sestře a jako ocásek za ní šla ke vchodu.

"Chceš zazvonit Ann?" Klekla si Ria k Bell. Se smíchem přikývla a Ria ji zvedla do úrovně zvonku. Svými malými prstíky zmáčkla stříbrné tlačítko s zase ji pustila dolů. Po chvíli se otevřely dveře což jsem vůbec nepochytila protože jsem byla na mobilu.

"Ahoj zlato." Uslyšela jsem povědomí hlas a zvedla zrak od mobilu. Jediné co jsem ale viděla byla Riiná džínovka. Udělala jsem znechucený výraz stejně jako Bell a zase se podívala do mobilu.

"Můžete dál" řekl ten hlas z čehož jsem konstatovala že už skončili. Strčila jsem mobil do kapsy a podívala se na mužskou postavu která držela Riu za pas. Hnědé vlasy měl slízané dozadu, svaly se mu rýsovaly pod bílým tílkem. Vážně se ke ségře hodil.

"Půjdeš?" Zeptal se mě a usmál se na mě. Ten úsměv... chvíli jsem tam jenom tak stála ale po chvíli jsem se vzpamatovala a rozešla se do přesíně s Bell v rukou v ruce.
Na to, jak vypadala vila z venku, zevnitř byla docela... obyčejnější? Jako neříkám že to nebyl luxus (ani královnu byste tímhle neurazili) ale vevnitř to vypadalo více komfortněji.

"Pojď" drkla do mě Ria a šla skleněnými dveřmi (byly z broušeného skla takže šly vidět jenom šmouhy) do pravděpodobně obýváku. Stydlivě jsem šla za ní a sledovala každý její krok.

"Čau prasata" řekla čtyřem klukům, kteří byli zabrání do nějaké videohry, rozvalila se mezi ně a vzala si hrst z popcornu v misce která byla na dřevěném konferenčním stolku. Něco zamrmlali na pozdrav a stále se věnovali televizoru. Nervózně jsem přešlápla a postavila se vedle druhého zeleného gauče (obývák byl zařízený do bílo-červeno-zelené).

"No tak lads, máme tu návštěvu." Založil si ruce na prsa hnědooký brunet a všichni se na něho otočili jako kdyby nic jiného než sezení na gauči nedokázali.

"Neschopný..." zamumlal.

"No dobře. Ty budeš Hope a tahle malá princezna?" Klekl si k Bell.

"Anabell" zašišlala a zasmála se. Najednou se ozval výkřik.

"Dejte toho ďábla pryč!!" Zakřičel kudrnáč a schoval se za křeslo.

"Ty demente je to moje sestra. Ne ďábel z pekla." Procedila jsem mezi zuby a chytla Bell za ručičku.

"Jo a tamten je Harry. Naše malé mimino co se bojí horrorů," mávl nad ním rukou.

"ten žrout je Niall," kývl k blonďákovy který mi podával popcorn. Ten se na mě dětinsky zazubil a zamával mi. S ním si asi budu dobře rozumět.

"bože Zayne to je moje holka!!" Vykřikl najednou na Aladina který Vic hladil po stehně.

"Ježiš Liame calm down." Zvedl ruce v obranu. Takže Liam...

"Jen aby. Jen aby!" Řekl mu a zase šel k nám.

"Jo, to je Zayn. Chudák Perrie..." povzdechl si a za křeslem se ozval smích.

"To je Louis" kývl k modroočku který ke mě od gauče natáhl ruku, přijala jsem ji.

"A já jsem Liam." Proč mi tohle připomíná nějakou scénku z Twilightu?

"Ráda vás-" začala jsem s úsměvem ale přerušilo mě vibrace mého mobilu. Protočila jsem očima a zvedla to.

"U telefonu slečna Sydney." The name is Bond. James Bond. "Dobrý den slečno. Před hodinou jsme obdrželi zprávu-" protočila očima. Zase mi někdo chce prodat žehličku. Podvědomě jsem nevnímala toho týpka a dívala se někam do blba "a zasáhlo vaše rodiče. Upřímnou soustrast."

Jak se vám může změnit život z vteřiny na vteřinu...