Little White Lies /1D FF/

t w o

Pustila jsem mobil na zem a do mých očí se začaly valit slzy. Všichni se na mě dívali jako na dementa (včetně Bell) kromě Rii která ke mě hned přiběhla a objala mě.

"To bude dobrý. Co se stalo?" Zeptala se mě.

"Ro-rodiče" snažila jsem se něco říct mezi vzlyky. Rii obličej jakoby zvážněl a koutkem oka jsem uviděla kudrnáče který vykoukl z poza křesla.

"Co je s rodiči?" Zamumlala Ria a trochu se ode mě odtáhla. Snažila jsem se uklidnit ale s faktem že už je nikdy neuvidím se to prostě nedalo.

"Ne-nepřežili to" dostala jsem se sebe, podlomily se mi kolena a spadla jsem na zem. Propukla jsem v nekontrolovatelný pláč. Najednou mě něco zatáhlo za vlasy. Strašně jsem se lekla.

"Ježiš! Ďáble z pekla! Vypadni z tohohle světa!" Vykřikla jsem ale když jsem se podívala na zmatené stvoření vedle mě, zjistila jsem, že je to jenom Anabell.

"A prý že to není ďábel." Neodpustil si kousavou poznámku kudrnáč. Podívala jsem se na něho s takovým pohledem jako rll? a dál se věnovala pláči.

"Okey tohle je na mě strašně moc deep. Co se tu kurva děje?!" Vstal z gauče další modroočko který do teď žral mrkve.

"Loui tohle není čas na-" začal Liam který měl v náručí plačící Riu.

"Řekni jim to."

*****
Po vyjasnění to už všichni pochopili. Volali nám prarodiče, přátelé, rodinný přátelé a všichni říkali jak jim to je strašně líto. Jo, to se vám ale lehce řekne. Co kdyby vám reálně jen tak zavolali že už nikdy neuvidíte svoje rodiče. I po týdnu jsem stále nedokázala přestat brečet. Nemohla jsem dostat ten bolavý pocit v určité oblasti hrudi. Ria a Anabell to snášely podobně, ale ne tak jako já. Jsem snad jedinej člověk na světě co má city?

"Hope?" Vykoukla ze dveří Ria. Zvedla jsem hlavu od mobilu a otráveně se na ni podívala.

"Existuje něco jako klepání." Zahleděla jsem se zase do okna a sledovala silný déšť. Ano, déšť v létě. Ale co. V Londýně jde všechno.

"Chtěla jsem si s tebou o něčem promluvit." Posadila se vedle mě na postel.

"Co? V Arábii vybuchla atomovka? Promiň ale vážně nemám čas na-" začala jsem rozčíleně ale ona mě přerušila.

"Proč si tak otrávená?! Chápu že tě to dostalo, ale nejsi jediná na světě!! Ani nemáš ponětí co to udělalo s Bell, nemá rodiče! A to jsou jí jenom čtyři! Víš co to bylo vybavování?! Jsi neplnoletá a tady být nemůžeš! Nemůžeš tu být celou dobu a kňučet!!" Rozkřikla a mě ukápla slza. Slyšet tohle od vlastní sestry...

"Promiň, Hope, já nechtěla-" začala opatrně a pohladila mě po rameni.

"Jdi pryč." Přerušila jsem ji. Snažila jsem se potlačit vzlyky.

"Pozítří se stěhujeme ke klukům. Nemusíš protestovat. I tak nemáš na výběr." Řekla ještě ode dveří a zabouchla je. Pokoj vyplnilo až děsivé ticho než mi zavibroval mobil.

Zou💖
Platí zítra nákupák?

Protočila jsem očima. Co jiného od ní čekat.

🙈Hoooope🙈
A mám na výběr?😘

Odepsala jsem a hodila mobil na stolek. Rozvalila jsem se na posteli a povzdechla si.
Proč musí být všechno tak komplikovaný?

*****
"Myslíš že se ke mně hodí víc tohle nebo tohle?" Zamávala mi Zoe před kcichtem dvěma poloprůsvitnýma topama.

"Nebylo by lepší kdyby si rovnou koupila bikiny?" Řekla jsem rozhořčeně. Vážně jsem na nakupování v tu chvíli neměla nervy.

"Ale notak. Kup si taky něco." Zaskuhrala. Nestihla jsem mrknout a už na mě házela polovinu butiku. O chvíli mě zase strkala do kabinky a já si poraženě povzdechla. Už nebylo  cesty zpět.

"Tak teď popravdě.... co se stalo?" Drkla do mě Zoe. Právě jsme seděly v Starbucks a pod nohama se nám válelo milion tašek oblečení, jehlí a různých šminek.

"Hmm.." zamumlala jsem a upila z mého perníkového latté. Vážně jsem absolutně neměla náladu o tom přemýšlet.

"Hope!" Okřikla mě tónem matky kterému nejde odporovat.

"No prostě mě Victoria představila pěti idiotům s kterými budu muset od pozítří přežívat zbytek svého života a ještě lepší je, že s jedním z nich ONA chodí! Ale ne, jinak jsem v pohodě..."

******************************
ČaaAaAaAaAaAaAaAu!!
Poprvé co sem něco píšu. Ano, neuvěříte tomu ale Terka se rozhodla vydat DRUHOU kapitolu!! Jediná motivace dát téhle knížce šanci byla jedna holčina která ji četla (každopádně zdravím).
Jo, tenhle příběh čte zatím jenom jeden člověk, ale každý má nějaké začátky, ne? Kdyby se nějak nějakým záhadným způsobem tahle kniha proslavila v budoucnosti tak Ahoj, tohle píšu ještě když nás ve škole nemučí a válím se na pláži v Karibiku.
Asi tak.

xX- Katie  (ano, moje prostřední jméno.)

Kdybyste chtěli, můžete dát hlasování a nějaký komentík. Je to zdarma 😏