Kapitola II - neznámý hlas

1 0 0
                                    

An byla štěstím bez sebe, BUDEME MÍT PARTY, furt dokola říkala. Já měla ale smíšené pocity, co budu dělat až uvidím Tomáše? Jsem si zase já dokola opakovala. Nakonec mi došlo, že bude nejlepší, to prostě neřešit. Plán zněl jasně: ještě před příchodem Tomáše se opít a pak to už nechat náhodě.
Přišel den, kdy měla být party. Pomalu se připravuji. Jdu do koupelny a zjišťuji že nemám tak dočista oholené nohy. Proč bych si je měla holit vždyť nic s nikým nebude. Později jsem se do koupelny ale vrátila a nohy si důkladně oholila s myšlenkou na Toma. CO TO SAKRA DĚLÁM? Vždyť to nehrozí. Ale moje podvědomí to zkrátka nepřijímalo. Vzala jsem si také na sebe krásné uplé červené šaty, které jsem na sobě měla při našem setkání s Tomášem.
Před odchodem mi došlo že bych s sebou měla něco vzít jako pozornost pro An. Odvedla jsem mámy pozornost a ze skladu jsem vzala flašku, nejspíše drahého alkoholu, přímo ze zadu nejvyšší police, aby to nebylo poznat.
Bylo to tady, stojím před východními dveřmi a chystám se zazvonit. Když v tu ránu slyším mně velmi povědomý hlas a polil mě strach. Ve zmatku jsem rychle přelezla plot do zahrady a do domu jsem se dostala otevřenými francouzskými okny. An byla překvapená jak jsem se tam vzala. Řekla jsem, že jsem ji chtěla překvapit ale nějak to nevyšlo. Ukázala mi, kde co nechat a provedla mě domem.
Po menší chvílí jsem zase slyšela ten pronikavý hlas, který jsem znala jen jsem nevěděla čí je. Sebrala jsem odvahu a sešla jsem se podívat dolu ke vstupním dveřím, kde stál on a osoba, které patřil ten hlas. Byla to krásná štíhlá bruneta a hned mi došlo, že je to ta samá holka, s kterou jsem tehdy Toma přistihla.

HOTEL PARADISEKde žijí příběhy. Začni objevovat