Povídky o životě

Ty

         Alespoň na chvíli zavřít oči. Alespoň na chvíli utéct tomu, co mě donekonečna pronásleduje a nemá v plánu přestat. Cítit se chtěná, ne se cpát tam kde není člověk zván. Na stole nedopalky, pod ním pár flašek vína. Nechci se na to dívat, přijde mi to jako život dvou lidí, kteří žijí u benzínky, živí se maximálně krádežemi, místo elektřiny využívají sílu lásky  a jsou spokojeni tak jak jsou, stejně jako v amerických filmech, které donekonečna odsuzuju.

       Žijeme ze dne na den, z minuty na minutu, dříve mi to vyhovovalo. Nechtěla jsem tě vidět každý den, lezl si mi po pár hodinách na nervy. Teď je tomu jinak. Když tě nemůžu mít, jsi jako zakázaný ovoce, na který nechci přestat mít chuť... A já to chci zastavit. Toužím žít tak jak jsem si vysnila, žádnej oplocenej bílej plot s retrívrem, v mojí dokonalý představě jsme jen my dva. Ten pes je pravděpodobně někde za barákem, kterej má mimochodem ten plot hnědej. Místo toho přežívám a to díky tobě. Neorientuju se v čase, přijdu si jako zkamenělá, v pohádkách takovou smutňáckou princeznu osvobodí krásný princ a žijí šťastně až do smrti. Říkám si,jestli jsem na princeznu dost krásná a ty na prince dost střízlivý. Občas žiju, tak jak mám, s úsměvem na tváři, který nemám touhu zakrýt. Bavím se přirozeně, bez toho aniž by mě do toho nutil společenský kodex. Většinou žiju tak jak nechci, přičemž to je ve chvíli, kdy tě mám u sebe.

      Doopravdy jsme tak toxičtí, nebo jsem to já, ta co nedokáže říct ne, ničí tebe, ničí sebe, ničím nás oba. Když tě vedle sebe nemám tebe chci to zastavit, když tě mám, nechci tě nechat jít. Nechtěla jsem milovat, ještě takhle. Tajně. Bez možnosti vykřičet to do světa. Přijdu si jako zavřená v kovovém krytu, ke kterému máš klíč jen ty. A ty nejsi schopný jej otevřít, abych byla volná. Možná je na čase vyjít ven. Naučit se zase žít tak jak mám. Naučit se dýchat bez toho, aniž bys mi stál za zády. Je to těžší než se zdá. Opustit tě znamená zanechat kus sama sebe někde v dáli, kam už nikdy nebudu mít možnost se vrátit. Nebo to je celou dobu jen má mylná představa vztahu, který nikdy nebyl a ty moje vesmírné zámky byly v tahu mnohem dřív, než jsem mohla dát pokyn ke stavbě? Mám chuť se otočit, chytit tě za ruku a nedovolit ti opustit tuhle místnost. Ale neudělám to. A to díky tobě.