Nikdo okolo mě neví jak moc těžké pro mě je se usmívat na všechny strany dělat srandu a být ta tlustá vtipná kamarádka která si ze sebe dokáže udělat srandu. Ničí mě to strašně moc. Musím to v sobě strašně držet. Bojím se že když ukážu city tak si o mě budou dělat srandu že nic nevydržím. Že když se rozberecim tak že mě nikdo neobejme všichni se ke mně otočí zády. Nevím co mě dělá šťastnou. Pocit toho že se o mě někdo zajímá, někoho dělám šťastným, nebo že se s někým můžu bavit bez toho aniž bych se bála toho že mě odsoudit. Proč to tady píšu? Nevím asi doufám že si to jednou někdo přečte a třeba se mě na tohle zeptá a bude mít se mnou trpělivost a zkusí mě pochopit.
ČTEŠ
To co nikomu nedokáži říci
DiversosNebude to nikoho zajímat ale jsou to moje poznámky co si píšu když se cítím špatně. Možná se v tom někdo najde. Doufám že se vám to bude líbit 🤍
