Magie chuti

Útěk

"Sakra musím do sprchy. Musím to vše ze sebe smýt." řekla jsem už klidnějším hlasem a vlezla do sprchy. Stála jsem pod proudem vody bůh ví jak dlouho. Jen stála a objímala se rukama, nic víc. Víc toho ani nešlo udělat.

Už ani nevím jak dlouho jsem tam stála, ale dle rozmočených prstů jsem usoudila, že je na čase vylézt z té sprchy. Pomalé jsem se začala utírat ručníkem, každá druhá část mě bolela a hlavně třísla. Když jsem se oblékla do čistého, vlasy vysušila a ruku znovu ošetřila, tak jsem si sedla v pokoji na postel a znovu jsem si přemítla co se to vlastně včera stalo. "Takhle to dál nepůjde" pomyslela jsem si, "Musím odtud pryč" řekla jsem už nahlas. 
Celé roztřesená jsem vzala batoh a do něj naskládala nějaké to oblečení, nabíječku od mobilu, fotku kde jsme s mámou byly ještě obě šťastné a hlavně živé a jako nakonec jsem si vzala z poličky z hrnku peníze, které jsem si našetřila. Samozřejmě, že toho nebylo moc, pro některé by to byl úplný finanční výsměch, ale já byla ráda i za tu trochu. Zabouchla jsem za sebou dveře, naposledy se otočila za tímto domem a odešla. 

Jack

"Jak to myslíš, že ty prachy ještě nevrátil?!" řval jsem do mobilu na svého pracovníka a dobrého přítele a do toho jsem si dmul oči rozčílením. "Najděte ho a udělej cokoliv, říkám cokoliv, aby ty prachy vrátil. Už dostal jednu šanci a Jack Ross druhou šanci nedává!" ukončil jsem s ním hovor a mobil dal  do kapsy. Když jsem volal, tak jsem stál na ulici u svého podniku. Chtěl jsem původně jet do svého druhého podniku, ale musím se vrátit a dát si panáka na uklidnění. Nestačil jsem se ani otočit a někdo do mě silou vrazil, ale ne takovou silou aby to semnou něco udělalo, spíš jsem lehce zavrávoral. I tak to byla pro mě poslední kapka k tomu abych začal nadávat jaký to kretén do mě vrazil, ale jakmile jsem spatřil, že to není on, ale ona tak jak kdyby ta silná zloba šla pryč a jen si odfrkl. Pěkně se rozplácla na ty zemi. Rychle se zvedla na nohy a začala si mě prohlížet. Chtěl jsem se ji zeptat jestli je v pořádku, ale hned se začala omlouvat, že do mě vrazila "Moc se vám omlouvám, nedívala jsem se na cestu. Není vám ni?" Jestli mi nic není? Tak to mě pobavilo. Musel jsem se začít smát. "Mě jestli nic není? Vždyť semnou to ani nehnulo, to ty jsi se tu rozplácla maličká."  zareagoval jsem na její otázku. Byla tak roztomilá jak na mě koukala těma modrýma očima. "Asi se ji nelíbí, že jsem ji řekl maličká" pomyslel jsem si, když na mě hodila nepěkný pohled, ale v jejím podáním, to bylo jak kdyby se zlobila myška. Musel jsem se zasmát ještě víc. 
Všimnul jsem si, že se ji válí mobil na zemi dost velký kus od zbytku věcí. To je tak, aby ho tady nechala. Obešel jsem ji a zvednul jej. Celou dobu jsem cítil jak mě pozoruje. Když mobil beru do ruky, rozsvítil se displej a  vidím, že poslouchá Green day. To bych do ní vůbec netipl. Spíše bych čekal, že bude poslouchat Lady Gaga nebo co to teď letí. Nedalo mě to a musel jsem prohodit "Posloucháš velmi zajímavou hudbu" Když jsem se k ní zpět přiblížil a podávala ji mobil, zíral jsem ji do oči. Šlo vidět jak ji to zcela znervóznělo. Najednou si všimnu, že má něco pod bradou, tak ji zlehka chytnu za bradu. Ona se mi stále koukala do očí, jak kdyby to ani nevnímala. Vždyť pod tou bradou má modřinu jak trám! Chtěl jsem ji zeptat jestli to má z toho pádu, ale zděsila se, že jsem si té modřiny všimnul. Posbírala si rychle věci, ještě jednou se omluvila a utíkala pryč. 
"To bylo zvláštní." řekl jsem už spíše pro sebe, zakroutil hlavou a šel do baru. 

No dobře nebyl to jen bar, byl to striptýz bar, který mi patřil. Jeden z mála striptýz baru. Neodsuzujte mě. Byl jsem tak vychovaný, kdysi patřil přímo tento bar otci. Na mé osmnácté narozeniny jsem jej zdědil já jako dárek. Kdyby jste to tu před 10 lety viděli, mysleli by jste si, že to ze dne na den zkrachuje. A já z něj udělal jeden z nejprestižnější striptýz bar v tomto městečku. A ještě bych měl asi něco ujasnit. Pocházím z jedné z nejbohatších rodin v Anglii. Ale aby jste si nemysleli, měl jsem dost přísnou výchovu, díky otci. Už ve dvanácti letech jsem zjistil, že naše peníze nejsou zcela legální. Otec totiž byl hlava místní mafie. Takže obchodování se zbraněmi, drogami nebo také s bílým masem bylo na denním pořádku. No a v osmadvaceti vedu polovinu tohoto businessu. Proč jen polovinu? Už jen z toho důvodu, že otec ještě žije, tak taky z toho důvodu, že obchodovat s bílým masem nehodlám. To už je nad mé zásady. Ale i přesto se těchto dražeb musím zúčastnit kvůli otci. Vždy je mi z toho na blití vidět ty staříky jak očumují mladé, dezorientované, vyhublé dívky, slintají nad nimi a když se některému nějaká zalíbí, tak si ji koupí. 

Takže u baru jsem si dal dva panáky, podepsal pár papírů, které jsem původně chtěl nechat na zítra. Poté když jsem viděl, že to tady klape jak na drátkách, tak to mám rád, nemá smysl tu nadále být. Sedl jsem do svého černého BMW a kývnul na řidiče ať mě odveze domů. Musím se hlavně psychicky připravit na večer. Má být další dražba, podle otce mimořádná.