When They Kissed/CZ/ Larry Stylinson

two

Harry

Tak a je to tady zas. Další nudný den školy. Jediný z čeho mám dobou náladu je to, že se uvidím s klukama. 

Sedím u stolu v kuchyni, u snídaně. Ale najednou mi zavibroval telefon. Telefon jsem si vzal do dlaně a koukl se na upozornění. Byla to správa od Nialla. Ve správě bylo jen, že mám počítat s tím jeho tréninkem.

Ptáte se jaký trénink? No Niall hraje v našem školním fotbalovém týmu. No a já jako jeho dobrý kamarád ho chodím podporovat, na každý zápas, i trénink. Jen co už mi moc netěší je to že kapitánem toho týmu je Tomlinson. 

Podle mě je to kretén. Myslí si že když má mamku ředitelku, tak smí vše. Když se ale nad tím zamyslím, tak to tak opravdu je. Jinak už by dávno na té škole nebyl ne?

No nic musím se obléct a jít do školy. Vyběhl jsem schody a zamířil si to, do mého pokoje. Vzal jsem si uplé černé džíny, k tomu šedé tričko a modrou džísku. Já se většinou oblékám jinak. Výstředněji. Mám prostě svůj styl, který se mi líbí. Jenže dnes máme tělocvik, takže to znamená, i obyčejné oblečení.

Vzal jsem si ještě tašku. Seběhl schody, nazul si boty a vyšel jsem ven. Pár metrů od domu jsem si dal, do uší sluchátka a rozeběhl se. Rychle jsem pak odbočil do leva a mířil přímo k domu mého kamaráda Liama. 

On zrovna vycházel z domu, tak jsem si v klidu vyndal sluchátka a zandal je zpátky do tašky. Už šel po příjezdové cestě dolů. Když už stal u mě tak jsem se objali na pozdrav a šli dál. Museli jsem, ještě vyzvednout Zayna taky našeho kamaráda. Ten nebydlel, ani nijak daleko od Liama. 

I se Zaynem jsem šli už rovno do školy. Kdyby jste se ptali proč jsme nešli, i pro Nilla, tak pro to že on bydlí přímo pod školou. Tak chodí rovnou a pak se scházíme u skříněk. 

U skříněk jsem si dal věci dovnitř. Pozdravil se s Nillem a šel na matiku. Na matematiku máme dost přísného učitele, ale je pěknej, to je docela výhoda. Je to prostě lepší než aby jsme měli nějakýho starýho páprdu. 

Co ale vůbec skvělí není je, to že na matiku chodím s Tomlinsonem. No ono je spíš lepší, když počítám předměty, co s ním nemám. 

Já už jsem seděl ve své lavici, když vešel do třídy právě Tomlinson. Celá třída se mohla zbláznit. Holky ty ho oblejali a kluci se sním dali hned do řeči. Bylo mi z toho až špatně. Opravdu. 

Když vešel i učitel matematiky, celá třída znuděně zabručela, ale já ne, já byl pravý opak jich. Pozdravili jsme učitele a tím hodina začla. 

V hodině učitel na tabuli psal rovnice a vyvolával si lidi k výpočtům. Jenže všichni co tam byly, tak i byly vyguovaní. Nikdo nic nevěděl, ale já ano. A tím jsem byl odlišný, většina studentů co mě znala, tak jen přes můj mozek, jinak jsem byl pro většinu duch. 

Učitel už byl naštvaný, tak jsem se přihlásil já. Všechny rovnice jsem vypočítal bez chyby. Otočil jsem se na učitele a ten po tom co to zkontroloval, se na mě usmál a dal mi jendičku. Byl jsem rád. Šel jsem se posadit do lavice, ale někdo si zřejmě potřeboval rejpnout, tak mi uštědřil nějakou urážku. No já mu, za to poděkoval a sedl si. 

Tak jsem to dělal vždy. Prostě nevím proč bych se měl stydět, za to že jsem v něčem chytrý, nebo jiný. Po skončení hodiny jsem šel ke skříňkám, kde už na mě čekali kluci.

Ahuj. Je tu Larry fan-fikce a doufám že se bude líbit. Budu ráda za každý koment.