Harry Styles- šestnáctiletý kluk, který chodí na střední školu. Má sice partu svých velmi dobrých kamarádů, ale jinak ho moc lidí v lásce nemá. Spíš kromě jeho přátel o něm nikdo nic neví.
Louis Tomlinson- osmnáctiletý kluk. Pravý opak Herryho. Loui...
Docela mi to trvalo, než jsem doběhl, až k mému domu. Když jsem tam ale dorazil, čekal tam na mě Liam a Niall. Zeyn tu ještě nebyl. ,,Dorazí Zeyn? Nebo mu to jen trvá?" odpovědi se jako první chopil Niall ,,Ne, Zeyn nemůže přijít. Kdybys nezavěsil, tak bys i věděl proč." podíval jsem se na něj a povytáhl levé obočí ,,No to mi to jako neřekneš? To má být jako nějaký tvůj trest?" zaregistroval jsem jak mu cukl koutek a musel jsem se usmát taky ,,Nemůže přijít, protože jeho mamka slaví narozeniny."
Jen jsem chápavě pokýval hlavou. ,,Tak pojďte dovnitř." ,,Hele, už nám laskavě z dělíš proč si tak moc chvátal?" ,,Jo řeknu vám to. Teda spíš se potřebuji s váma domluvit." rychle se po sobě koukli a Liam začal ,,No a na čem?" ,,Řekl jsem Louisovy že se sejdeme zítra tady, ale čas že mu řeknu, až se s vámi domluvím."
Trochu na mě vyvalili oči, což mě nutilo se začít smát. ,,To si nás sem takhle hnal, jen kvůli tomuhle tomu?! Děláš si ze mě legraci?!" Liam trochu začal vyšilovat, to sem zrovna nečekal. ,,Vždyť se nic nestalo ne?" ,,No právě!" odpověděl nazpět. ,,Máš jediný štěstí, že tě mám strašně moc rád, jinak bys už ležel na zemi." Jako odpověď, jsem se jen usmál.
,,No a co mu mám tedy odepsat, kluci?" ,,No my můžeme hned po škole." Niall se ujal slova. Hned jsem vzal do ruky telefon a najel na naší konverzaci s Louisem. A začal psát.
harrystyles: Ahoj Lou. Všichni můžeme, už hned po škole ty?
louist91: To je super, já taky.
louist91: Takže zítra, hned po škole sraz u tebe?
harrystyles: Jj.
louist91: Jen mi musíš ještě poslat adresu.
harrystyles: Mi vůbec nedošlo že jí nevíš. Tady je:) ........... .....
louist91: Dík. Sorry, ale volá mě mamka. Tak zatím.
Už jsem ani neodpovídal. ,,Už jsme domluvení, Zítra po škole u mě." ,,On ví tvou adresu? Jsem nevěděl. Jsem myslel že mi říkáš vše." řekl Niall trochu uraženě. Liam tomu jen přikyvoval, jakože s ním zcela souhlasí. ,,Klucí, já vám přece říkám vše, tu adresu jsem mu napsal až teď, takže se nebojte. A mám vás rád, víte to?" ,,My tebe taky." řekli oba na stejno, čemuž jsme se zasmáli.
Kluci, ví že jsem gay. A plně mě podporují. Už mě mockrát vzali oni sami, do gay klubů. A to mi teď vnuklo nápad. ,,Kluci, mám dobrou náladu, takže co říkáte, na to že by jsme si na sebe vzali něco výstředního a zašli do gay klubu?" oboum klukům, se ještě o něco zvětšil úsměv. Nejdřív se slova ujal Liam ,,Skvělí nápad, určitě půjdu a ty Ni?"
,,Já mám stejnou odpověď, jako Liam." ,,Tak na co čekáte?! No šup k šatníku!" my se před sebou vůbec ale opravdu vůbec nestydíme. Nato se známe dlouho. Všichni, jsme se při tom vybírání outfitu strašně smáli. A ano i oni, se převlíkají. Lepší kamarády mít nemůžu. A takhle jsme vypadaly.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Niall (jako že je to Niall:-))
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Liam no a já.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A už jsme si to kráčeli, do klubu. Já tohle miluju, když jdeme do klubu. Miluju ten pocit svobody, co najednou mám. A vždy si bezvadně užijeme. No a přiznávám že už se nám stalo, že jsme druhý den měli strašnou kocovinu. Ale zázračně jsme si většinu pamatovali.
_________________
Už jsme nějakou dobu v klubu a je tu skvělá atmosféra. Hodně se smějeme, tančíme, pijeme a dokonce i zpíváme. Spoustu kluků, mužů, se k nám se smíchem připojuje. Dost i fotíme. Jeden docela sympatický muž, nás i vyfotil. Teda několikrát, nás vyfotil. Bylo to skvělé.
Já mám instagramový účet, ale je soukromý. Tím pádem mě nesleduje nikdo ze školy, za což jsem rád. Ale mám dost sledujících. A právě tam já přidává fotky. Sledujou mě hlavně lidé, podobní klukům a mě samotnému. Takže nikde, žádné odsuzování.
Už bylo spoustu hodin. Šel jsem blíž ke klukům. ,,Kluci už by jsme měli jít, zítra je ještě škola a pak jedem na vodu." oba souhlasili. Společně jsme to zaplatili, se všemi se rozloučili a šli. Po cestě jsme se objímali a prozpěvovali. Občas někdo z nás i upadl. My jsme se tomu strašně smáli, jak je to vtipné, i když asi nebylo. To jsem usuzoval, z těch nechápavých pohledů, od lidí kolem.
Kluci museli k sobě domů, kvůli věcem do školy a na vodu. Takže jsem šel po cestě ke mně domů, zcela sám. Asi tak v půlce cesty, jsem začal mít divný pocit. Jako by mě někdo sledoval. Radši jsem se ani neotáčel, ale malinko přidal do kroku.
Za chvilku mě ale někdo chytil za rameno. Prudce jsem se otočil a udeřil. Když jsem ale zjistil koho jsem to udeřil, rychle jsem padl k zemi. A začal se omlouvat. ,,Bolí to hodně? Je ti něco?" ,,Máš slušnou ránu, ti řeknu. Nic mi není." odpověděl Louis.
,,To jsem rád." ,,Jsem si myslel, že jsem zahlédl tebe, ale nebyl jsem si úplně jistý, tak jsem to chtěl zjistit." usmál se, na mě. V tu chvíli, mi došlo že mám na sobě ještě věci, z gay klubu. Začal jsem zmatkovat, uvnitř sebe. ,,Prosím, nikomu to neříkej, že si mě viděl takhle oblečeného. Prosím. Snažím se, to před těma debilama ze školy tajit. A do teď mi to i šlo." ,,Spolehni se. Nikomu to neřeknu."
Když se zvedl ze země, pořád mě chtěl doprovodit ke mně domů. Nebyl jsem proti, aspon si zapamatuje cestu, ke mně. Na zítřek, se mu to bude hodit.
____________
Už jsme stáli před mými dveřmi. Oba jsme se jen usmívali, na toho druhého, ale nevěděli co říct. Já se ujal slova, jako první. ,,Děkuju, za doprovod a promiň mi ještě jednou za tu ránu, ale lekl jsem se, že jsi nějaký úchyl." ,,To naštěstí nejsem." zasmál se. ,,Tak zítra." ,,Zítra, ahoj." vešel jsem domů a rychle zavřel dveře. Nemůžu se dočkat zítřka.
