Osamělá Zmijozelka / HPFF (Narcissa Black) Oneshot

Nebyla jedna, byly tři

Domem se rozléhal křik, ale matky majitelů těchto hlasů to nijak nevzrušovalo, jedna z postarších čarodějek mávla hůlkou a křik najednou utichl, minimálně v této místnosti, druhá čarodějka na konto tohoto činu elegantně pokrčila ramenem, "děti" ukšklíbla se a napila se z poloprázdného šálku, a že to byl krásný šálek, však to také byla jedna z nejbohatších a nejvážnějších rodin v kouzelnickém světě. Mezitím v podobně zabezpečené místnosti popíjeli jejich manželé whisky a trumfovali kdo získal pro své děti lepší a čistokrevnější polovičky.

Ale pojďme už do centra toho všeho křiku. Je to o jedno patro výš. V pokoji staršího z mladých pánů domu byla skupinka, která byla za tento křik odpovědná, pojďte já vás tedy představím .

Máme tu Siriuse Oriona Blacka, staršího ze dvou synů pána tohoto domu, kterému spolu s jeho sestřenicí, také nejstarší, avšak dcerou bratra Siriovi matky, Bellatrix Blackové vděčíme za tuto situaci, za situaci. Hádka vypadala asi takto, dva týmy proti sobě v sestavě, nám už známý Sirius má sestra Andromeda a proti těmto dvou stála Bellatrix která za sebou měla Siriova mladšího bratra Reguluse Arcturuse a svou nejmladší sestru, mě, Narcissu.

Hádka byla způsobená událostmi, které se navyšovaly už od rána, toho dne přišli čtyři dopisy, z Bradavic a jako už ostatní tři roky jsme vyrazili na nákupy bez matek, tak chodíme už od mého druhého ročníku, problém ale nastal, když se na nákupech v příčné ulici Sirius sešel se svými přáteli a opustil skupinu. centrum hádky je v tom že dva z jeho přátel nebyli čisté krve a jeden byl špinavý krvezrádce a to je vlastně všechno , aneb jak málo stačí k hádce, která otřásla celým domem.

,,Jak se s někým takovým můžeš stýkat, Siriusi, jsi špína našeho rodu, jako by nestačilo , že jsi se nechal zařadit do Nebelvíru!" celou větu zakřičela Bella s takovým opovržením, že kdyby byla mířena na mě asi se hned rozbrečím, to by ale neudělala, já se totiž držím pravidel. O mě a mých sestrách by vlastně snad každý řekl že jsme dokonalé dcery, žádná z nás snad nikdy neodporovala rodičům, nikdy jsme se nehádaly ani neptaly proč.

A to byl asi ten problém, možná by mi to všechno došlo dřív kdybych jim tak slepě nevěřila.

Cisso! Řekni přece něco. Vytrhla mě ze zamyšlení Bella, ta hádka mě už nebavila bylo to tak pokaždé když jsme se se Siriem viděli, on řekl něco společensky nevhodného, Bella na něj začala řvát a bylo to.,,Vždyť je to jeho věc, jestli chce být vyškrtnut z rodu ať si, nikomu chybět nebude je to jen Odporný špinavý Krvezrádce."

Kdybych jen věděla, co tou větou způsobím, nikdy bych to neřekla.

Šokovaný výraz Siriuse mě ale nerozesmál jako Bellu, která mě poplácala po zádech a s vítězným úšklebkem na tváři odešla z pokoje, měla jsem chuť ho obejmout, ale co kdyby to někdo řekl Belle, nebo hůř otci či tetě Wallburze, krvezrádce neobjímáme, s krvezrádci nemáme nic společného, ani když jsou z rodiny, NIKDY. A já se toho držela, protože být krvezrádce není nic příjemného a já jsem měla strach.

Teď zpětně vidím, jaký jsem byla zbabělec, co všechno jsem svým strachem způsobila sobě, kolika lidem jsem ublížila jen proto že jsem se bála něco udělat, nìco říct.

A pak se to stalo, chvíle, věta, která mi rozdrtila srdce na kousíčky.

Kdybych věděla že v průběhu několika týdnů bude ještě rozemleto a pár let na to už se jen rozmetá ten prach, asi bych si z toho nic nedělala.

Sirius se na mě podíval s takovým opovržením že by se za něj nemusela stydět ani jeho matka a to bolelo pak vyslovil ta slova která mě později pronásledovala, každý den, každý večer i ve snech,, Nechápu, jak by tebe mohl někdo někdy milovat, máš srdce asi jako kus šutru! Tváříš se jako miloučká, nestranná a ochotná princezna, přitom jsi ale mrcha největšího kalibru, rozmazlená princeznička, co si o sobě myslí kdoví-co a o všech ostatních přemýšlí jen jako o špíně na své porážce a tvoje maskování nahání strach, ještě před chvílí bych řekl že jsi jako Meda, neškodná , možná i milá ale jste moje rodina tak nepřehánějme"uchechtl se a pokračoval ,,ale to je lež, jsi stejně chladná jako Bellatrix, jako moje matka Narcisso! Nezasloužíš si lásku, neumíš milovat!"vyslovoval to s takovou nenávistí a přesvědčením že o tom přesvědčil i mě. A pak se otočil a spolu se svým bratrem odešel.

V jednom jsi se mýlil Siriusi já dostala lásku v mém malém Dráčkovi, který mé srdce znovu složil, já milovala jeho a on mě, ano milovala, uměla jsem to, ale trvalo dlouho, než jsem si přestala dělat starosti, než jsem se přestala bát, že to třeba není láska, že je to falešné, milovala jsem své sestry, ale ty jsi zasel ty pochybnosti a já jsem kvůli víře v tvá slova zatratila jednu ze svých sester, jednu ze tří lidí, které jsem opravdu milovala. Až později jsem pochopila že láska neobnáší jen milovat, ale také starat se, pomáhat, chránit.

Já jsem tam zùstala tváří v tvář Andromedě, dívala se na mě s takovým smutkem a zklamáním v očích, nechápala jsem to.,, Promiň , já nemůžu. "Řekla a otočila se taky k odchodu, to už jsem se neovládla a sjela na zem s očima plnýma slz.,, Co jsem udělala špatně Medy? Tak nás to přeci učí, je krvezrádce a ti jsou špatní, jako třeba strýc Alphard, teta Walburga ho vydědila, já, já to nechápu Medy já, já, já mu nechtěla ublížit, ale není tohle, co nám otec říkal, že se musíme smířit s tím že i v rodinách jako je naše jsou krvezrádci a my na ně budeme jednou muset zapomenout, aby nešpinili naši mysl?"

Škubla sebou a podívala se mi zpříma do očí plných slz,, Někdy se musíš rozhodnout sama Narcisso, nebo budeš vždycky jen opakovat co ti řekne otec? Budeš se muset rozhodnout co chceš ty, všechny budem." Řekla mi a odešla, zmizela, nechala mě zmatenou, zdrcenou, osamělou.

Trvalo dlouho, než jsem pochopila Medy, až moc dlouho. Jedno jsem si ale z toho dne vzala, nikdy nesmím ukázat, že jsem slabá, slzy ničemu nepomohou, nikoho u mě neudrží, stejně zůstanu sama. Od toho dne jsem je vypustila jen dvakrát, pro Medu a pro Bellu.

Ten den rozhodl o mém osudu, nešla jsem se omluvit Siriovi, byla jsem na to moc pyšná a přesvědčená o tom že jsem byla v právu. Přemluvila jsem sama sebe že to on, by se měl omluvit mě.

Kdybych jen věděla že Sirius nebyl jediný, komu jsem ten den ublížila , kdybych věděla že Andy to bolelo možná ještě víc protože je moje sestra a viděla, že se nezměním, že taková zůstanu , že se budu pořád bát, kdybych věděla že celou tu noc probrečela stejně jako já a cítila se stejně osamělá.

Kdybych byla lepí sestra a naslouchala Bellatrix možná jsem jí mohla zabránit, aby se přidala mezi Smrtijedy, aby tu noc nestanula před Temným pánem, protože když byla mezi Smrtijedy necítila se tak osaměle, necítila se tak slabá, tak přehlížená. Měla jsem jí to vymluvit anebo jít s ní, na obě možnosti jsem ale byla moc zbabělá, moc slepá abych o nich vůbec uvažovala.

Kdybych nemyslela jen na to, jak jsem já osamělá mohla jsem si všimnout, že Meda nosí už půl roku prstýnek, mohla jsem si uvědomit, že s Tonksem nechodí do knihovny jen dělat úkoly, že doma není spokojená. Kdybych nemyslela jen na to, že si budu muset za tři roky vzít Luciuse, mohla jsem si všimnout , že Bella není s Rodolfusem spokojená, že se cítí nemilovaná, mohla jsem jí ukázat, že já ji miluji, že já s ní budu vždy, mohla jsem jí říct, že se cítím stejně.

Mohla jsem jim říct , ze se cítím v pasti stejně jako ony. Mohla jsem Medu vyslechnout, neodsoudit ji, nebo se s ní alespoň spojit přes sovu, když jsem si uvědomila svou chybu, ne až teď, nemusely jsme být samy. Kdybychom se lépe dívaly, mohlo na světě být o tři osamělé Zmijozelky méně.

Miluji tě Andromedo.

Stýská se mi Bellatrix.

Je mi to líto.

Doufám že se líbilo, budu ráda za každou hvězdičku či komentář.
Vaše Rezi<3