Anyone can be a Princess - Regardless of its origin

~2~

I přesto že jsem mu do tváře neviděla, cítila jsem že mi věnuje jeho sladký úsměv, plný něhy a lásky. Přitiskla jsem se k němu a jemně jsme se políbili. Jeho ruka bloudila po mém boku a jemně mě hladil po obnažené paži. Takhle jsme tam chvíli zůstali než nám došel vzduch a my se od sebe museli odtrhnout.
"Jak dnes bylo na tom koncertě?" zeptal se zvědavě Mikael a já mezi tím zapálila malou svíčku a položila ji doprostřed domku na stromě.
"Ani se neptej, ani nevíš jak poníženě jsem se cítila.. Strčil mě za velký keramický květináč s kapradím abych nebyla vidět.. Nesměla jsem se napít prostě nic dokud v sálu nebude ani človíčka." povzdechla jsem si a sklopila pohled k podlaze. Mikael mi dvěma prsty jemně zvedl bradu a zadíval se mi do očí. Jak já miluji ty jeho jiskřičky v těch hnědých očích a jeho jizvičku nad horním rtem.
" Lio, to mě moc mrzí, pojď ke mě. "pobídl mě a nastavil mi svou náruč, vlezla jsem si k němu na klín a on mě začal kolébat a konejšit. Tak moc jsem ho milovala, ale již dva roky jsme to museli tajit, rodiče by mi nedovolili přítele z šesté kasty. Ano Mikael je z šesté kasty a je jeden z 9 sourozenců. Mikael je nejstarší a má osm sourozenců a jen matku. Je mu 19 let a nejvyšší čas aby si našel manželku a založil rodinu. Někde v duchu jsem stejně tajně doufala že jednou budu moct usínat po jeho boku a nebát se s ním vyjít na ulici v ruku v ruce. Po chvilce jsem se odtáhla a vytáhla z kapsy červené jablko a podala mu to.  "Na, dej si" usměju se.
"Lio.. Tohle je celé špatně, měl bych se o tebe starat já, nosit ti jídlo a dárky, jenže si nemůžu dovolit pomalu ani krajíc chleba.." řekl polohlasně a jeho úsměv byl ten tam.
"Já se o tebe starám ráda." usměju se a on se lehce také usměje. "Zazpívala by jsi mi, Lio?" zeptal se a já s radostí přikývla, našla jsem si pohodlnou polohu v jeho klíně a začala jsem mu tiše zpívat jeho oblíbenou písničku. Když jsem do zpívala tak mě jemně políbil a vytáhl z kapsy cent, který mi za mé zpívání vždy daroval. Přitiskla jsem si ho k hrudi a usmála se, i když moc peněz neměl, za mé zpívání pro něj mi vždy věnoval cent. Pak jsme se ještě chvíli líbali než jsme se museli rozloučit. Slezla jsem první a běžela přes dvůr k domu, vyškrábala jsem se ke svému oknu, vlezla si do pokoje a uložila cent od Mikaela do mé nádoby kde jich už několik leželo. Usmála jsem se, schovala ji zpět pod postel a lehla si unaveně do postele, peníze za koncert dám mamince ráno. Zavřela jsem svá unavená víčka a spokojeně oddychovala.

"Lio! Lio vstávej, hned!" začala se mnou cloumat moje mamka. "Co se děje?" zeptám se rozespale a spustím své nohy z postele na chladnou zem. "Zaprvé, snídaně a zadruhé musíš mi pomoct uklidit dům a dojít se mnou na trh, večer dávají Morrighanské zprávy." řekla mamka a zmizela z pokoje do kuchyně. Dopotácela jsem se ke skříní a natáhla na sebe staré džíny se záplatou na koleni a nohavici. Pak obyčejnou podprsenku a navlékla si na sebe vybledlé, avokádově zbarvené tričko, vlasy si svázala do vysokého culíku a šla za mamkou do kuchyně na snídani. Přišla jsem tam a u stolu už seděli, Regan, Bryn, Helen, Jessica I otec, mamka stála u plotny a vařila něco v hrnci, podle vůně jsem poznala že je dneska pátek a jako každý pátek mamka dělá zeleninovou polévku, abychom se již v chladných dnech aspoň jednou pořádně zahřáli uvnitř polévkou. Už jsem chyběla jen já. Šla jsem mamce pomoct se snídaní, upekla jablko u koláč z domácích jablek a k tomu udělala čaj. Nakrájela jsem koláč a na každý talířek položila jeden kousek a roznesla všem sedícím u stolu, mamka donesla konvici s čajem a všichni si nalili. Začali jsme mlčky jíst. "Lio, kolik ti dal pan Burian za koncert?" zeptala se po chvilce mamka. "Deset dolarů.." mamka s tátou si povzdechli, za deset dolarů si koupíme max půlku chleba, pytlíček mouky a dvě vajíčka.. Naštěstí jsme šetřili a jednou za měsíc nakoupili věci aby nám to vydrželo zase měsíc, museli jsme být skromnější než jiné rodiny z vyšších krajů. Po snídani jsme špinavé nádobí sklidili ze stolu, umyli a uklidili. Potom jsme se oblékli, vzali si peníze a šli na trh.
Koupili jsme bochník chleba, který nám vystačí minimálně na tři týdny. Kostičku másla, plato vajec, pytlík mouky, pytlíček cukru a soli, nějaké nejlevnější kousky masa, převážně kuřecí, zaplatili jsme a šli zpět domů.
Doma jsme vše uložili na svá místa a šli jsme dělat oběd, udělali jsme zapečené brambory s kousky masa a zeleniny. Za pekli jsme to a nandali na talíře. "Oběd!" křikla mamka z kuchyně a všichni začali scházet ze svých pokojů. Dali jsme to na stůl, semkli jsme ruce k sobě, zavřeli oči a odříkali modlitbu na lepší časy.
Začali jsme jíst a s úsměvem jsme si povídali. Jezelie, něco se chystá. Uslyšela jsem v hlavě hlas a na krku mě zamrazilo. Do konce oběda jsem už nic neslyšela. Během odpoledne jsme uklízeli. K večeři jsme měli polévku. Něco se chystá, Jezelie, připrav se. Opět jsem uslyšela a podívala se po ostatních u stolu, všichni vedli konverzaci o dnešních zprávách, takže nikdo z nich to říct nemohl. "Lio jsi v pořádku?" zeptal se táta. Já jen přikývla na souhlas a dojela poslední lžíci své polévky a odnesla talíř. Pomohla jsem mamce s nádobím a kolem osmé jsme se všichni sešli v našem málem obýváku, tatínek seděl v křesle, maminka společně s Helen a Jessicou na gauči a já, Bryn a Regan jsme si sedli na zem a zapli televizi.
V televizi se objevila bílá růže v modrém pozadí, znak Morrighanu.
"Dobrý večer, posluchači. Dnes je velmi významný den, dnes se jeho Výsost, král Jaxon IV. rozhodl že se obnoví tradice kdy se setkal se svou milovanou, královnou Dianou. Ano, starší generace určitě ví, je to Selekce! Ode dneška po tři dny se bude moct každá dívka z Morrighanu, přihlásit do této soutěže, ale jen 30 dívek bude vybráno na pobyt v paláci a bojování o srdce prince Jonathana I. a stát se tak budoucí manželkou prince a královnou Morrighanu. Každá rodina soutěžící bude každý měsíc dostávat odměnu za pobyt, tudíž každý měsíc rodina soutěžící dívky získá 10 000 dolarů. Této dívce může být pouze 15 až18 let. Budeš to právě ty? "mrknul do kamery a skončili Morrighanské zprávy. Koukala jsem jako tele na nový vrata.
" Lio, musíme tě přihlásit.. "hlesla mamka a já se na ni otočila...