~crrrrrr~
Celým pokojem se rozdrnčí můj budík a tím mi dává najevo že musím opět vstát. Vůbec se mi nechtělo zase budu muset poslouchat výsměch vyšších osob až jim budu hrát na večírku.. Asi si říkáte proč by se mi měli smát? Tak já vám to řeknu, nebo víte co? Řeknu vám něco o mě a mém domově, tak se pohodlně usaďte a poslouchejte.Jsem Jezelia Wheeler, ale všichni mi říkají pouze Lia, žiju se svou rodinou v království Morrighan a naše království je rozděleno na 8.kast. Asi si říkáte jaký je v tom rozdíl? Tak já vám to řeknu jednoduše - velký. V první kastě je královská rodina a jiná šlechta.
V druhé jsou rodiny dvorních dam a lidí co mají něco společného s královskou rodinou, ti si žijí jako v bavlnce, nemusí skoro vůbec pracovat a mají všeho dost- jídla, peněz i pohodlí, tento kraj patří také učitelům, které si mohou dovolit jen některé rodiny, za své hodiny si účtují neskutečně vysokou cenu.
Ve třetí kastě žijí rodiny podkoních, kuchařek a služek ze zámku + lidé kteří se do tohoto kraje proplatili za tučnou cenu a také lidé, kteří pracují jako kováři a další potřebná řemesla.
Ve čtvrté kastě jsou o něco chudší rodiny, ale stále mají i v zimě stále něco do pusy a netrpí hladověním. Zde žijí farmáři, kominíci a pár dalších už ne tak potřebných řemesel.
V páté kastě - kde žiju i já se svou rodinou- jsou už chudí lidé, ale stále se nemám úplně nejhůř, jídla máme vždy akorát a když padne zima jsme rádi i za suchý chléb s čajem. V této kastě jsou většinou mladí hudebníci, malíři a švadleny.. Nevydělávají si moc, takže nemají skoro ani na oblečení. Hrají, šijí a malují pro lidi z vyšších kast. V této kastě jsou dost početné rodiny.
V šesté a sedmé kastě, jsou lidé tak chudí že v zimě nemají pomalu co přinést rodině k jídlu. Jsou to horalové a některé dívky si vydělávají i jako prostitutky..
V osmé kastě jsou lidé bezdomovci.. Potkáte je na každém kroku a v zimě nacházíte i jejich mrtvá, zmrzlá těla... Věřte mi je to příšerný pohled..
To je vše co bych Vám mohla říct o krajích, teď vám mohu říct něco i o mé rodině.Jak jsem říkala žijeme v páté kastě, Teda téměř všichni. Mám šest sourozenců, dva starší a čtyři mladší. Jackson je nejstarší a za sochařství se proplatil až do druhé kasty a na nás se úplně vyprdnul a vymazal nás ze svého života. Pak mám starší sestru Grétu, která se provdala za syna kováře Walthera do třetí kasty. Pak jsem já, je mi 15 brzy 16. Pak mám o dva roky dvě mladší sestry Jessicu a Helen, jsou to dvojčata, obě jsou po otci a rády malují, pak tu mám o pět let mladšího bratra Bryna a o osm let mladšího bratra Regana. Bryn se začal věnovat hudbě jako maminka a Regan zatím neví, ale je ještě malý na to aby věděl jestli bude po otci nebo po matce, každopádně já se věnuji hudbě po mamince a mám už pár koncertů, vše co si vydělám přispívám rodině na jídlo a na zaplacení všeho co je potřeba. Zrovna teď se soukám do své jediné krásné černé sukně a bílé košile, kterou nosím jen a jen na koncerty nebo na zvláštní příležitosti. Vlasy si svážu do drdolu a běžím po schodech do kuchyně kde dostanu od mamky malé červené jablíčko ke snídani, pak popadnu housle a noty, v chodbě se obuju do botasek, které vypadají ještě vcelku v pořádku a jdu přes náměstí do jednoho domu, kde mám dneska hrát. Přede dveřmi se zhluboka nadechnu a zaklepu na dveře.
Chvíli se nic neděje, ale brzy mi přijde otevřít stará paní.
"Pojďte dál slečno Wheelerová" řekne žena skřehotavě a pozve mě dál do domu nějakého bohatého floutka. Dovede mě do sálu kde mě představí panu Fridrichu Burianovi, nebo-li zdejšímu lékaři. On se na mě opovržlivě podíval a chvíli se rozmýšlel kam mě strčí.. Nakonec mě postavil za velký květináč s překrásným kapradím aby na mě nebylo vidět.
"Extravagantní!" vykřikl nadšeně a pochválil se za krásně nalezené místo. Měla jsem sto chutí mu plivnout do tváře, ale musela jsem se krotit.. Přeci jen bych mohla skončit špatně..
"Zkusíme jak budeš znít, spusť!" přikázal mi a já začala hrát skladby, které si na poroučel. Hrálo se mi celkem obtížně, protože se mi stále pletlo pod prsty kapradí, vylézající z velkého keramického květináče přede mnou.
"Hm... Zní to dobře.." řekl zamyšleně pan Burian, ale stále na mě kouká jako na kus stěrku na cestě před domem.
"No nic, jdu se připravit, ty zatím hraj služkám u připrav." řekl rozkaz a zmizel ve dveřích. Já jsem si dala housle pod bradu, položila bříška prstů na struny a začnu hrát pomalé a klidné skladby služebnictvu jak řekl.
Ubyla přibližně hodina a do místnosti se začali hrnout davy lidí z druhého kraje. Já jsem celou dobu hrála skladby za květináčem s kapradím. Všichni popíjeli a já si nemohla ani odskočit na záchod a ani se napít, měla jsem zakázáno se hnout z místa dokud zde nebude ani noha. Už jsem se těšila až tento den skončí a já budu moct zase spočít v jeho objetí. Minuty se táhli a já neviděla konec koncertu.. Kolem jedenácté večer začali odcházet první lidi a v půl dvanácté večer již zde nabylo ani človíčka. Přestala jsem hrát, dala si housle do pouzdra a vylezla z mého úkrytu. Došla jsem na chodbu kde přišel pan Burian a dál mi do ruky 10 dolarů.. To se Teda předal.
"Děkuji, přeji hezký zbytek večera." popřeju, odpovědi se však nedočkám, vystrčí mě na rohožku před domem a zabouchl za mnou. Zamrkala jsem vykuleně a vydala se směrem domu. Domů jsem dorazila před půlnocí a rovnou zalezla do pokoje kde už klidně v postelích oddychovali Jessica s Helen. Já se převlékla do noční košile a přešla k oknu. Vzala jsem jablko a ujistila jsem se že opravdu všichni spí. Potom jsem otevřela okno a vylezla na římsu. Slezla opatrně níž a pak seskočila dolů na zahradu. Pod nohami jsem ucítila heboučkou trávu a rozběhla jsem se k velkému stromu v rohu zahrady a vylezla do domku na stromě.
"Už jsem se bál že nedorazíš." řekl a mně začalo srdce tlouct jako o život.
ČTEŠ
Anyone can be a Princess - Regardless of its origin
RomansaDívka jménem Jezelia, má dar, o kterém nikdo neví a i sama Lia se s tím darem učí zacházet a porozumět mu... Ke všemu se jí do cesty postaví soutěž, která by mohla jak jí, ale i celé její rodině pomoct k lepšímu životu než mají do teď, jenomže je tu...