johnlock - Cítíš něco?

Je tak moc hloupý

A tak znovu dobro zvítězilo nad zlem. Sherlock Holmes vyřešil tuto čtyřnásobnou vraždu během deseti hodin za pomoci svého pomocníka Johna Watsona.

„Co to děláš?" zeptal se můj spolubydlící v modrém županu když procházel kolem mě. Odtrhl jsem oči od obrazovky a pozoroval ho jak si lehá na gauč. „Ále, jenom sepisuji co se dneska stalo, " on mě snad vůbec neposlouchal, jen civěl do stropu a v puse cumlal cigaretu. „Asi bych měl přestat, když tě to vůbec nezajímá..." žádná odpověď, „Tak se asi půjdu projít." řekl jsem trochu víc nahlas, ale pochybuji, že to vůbec slyšel. Povzdychl jsem si, vzal jsem hnědé sako, které bylo hozené přes židli a vyšel z bytu.

Schody jsem bral po dvou, už abych byl venku. „Kampak jdete Johne, takhle pozdě?" uslyšel jsem za sebou známý hlas. Pustil jsem kliku od dveří a otočil se. „Paní Hudsonová." usmál jsem se. „Sherlock vás zase zlobí?" zeptala se. „Ne, jen se jdu projít na čerstvý vzduch." zalhal jsem. „A, to je správný, člověk si občas potřebuje provětrat hlavu." usmála se. „Ano, přesně o tom mluvím." přitakal jsem. „A hlavně ti co žijí s Sherlockem." politovala mě paní Hudsonová. „Asi jo." usmál jsem se. „A jak dlouho že jste spolu?" zeptala se. „Prosím?" nechápal jsem. „Jak dlouho spolu chodíte?" zopakovala svou otázku. Povzdychl jsem si „Paní Hudsonová... my... se Sherlockem... nechodíme spolu." ujasnil jsem. Jen se usmála a odešla. Byl jsem zmatený, teda nebylo to poprvé co se mě na to někdo zeptal, ale tentokrát mě moje odpověď bolela. Asi bych měl jít už přemýšlím nad kravinama.

Vyšel jsem z domu a šel, šel jsem dlouho ani jsem se nezastavoval na přechodech. Celou dobu jsem přemýšlel jak dlouho my ten pohledný vysoký génius trčí v hlavě. Už takové dva nebo tři měsíce. Někdy bych ho nejradči vzal za ten jeho kabát, nebo bych ho zatahal za ty jeho kudrliny, neb-. „Hej dávej pozor! Sem nesmíš!" vzpamatoval jsem se a rozhlídl se kolem sebe. Byl jsem na staveništi a křičel na mě nějaký chlap ve žluté vestě. „Omlouvám se." zakřičel jsem zpátky a rychle jsem se vrátil za policejní pásku. Ani nevím jak jsem se tam dostal. Podíval jsem se na hodinky, byla skoro půlnoc. Zavolal jsem si taxíka, protože jsem ani nevěděl kde jsem.

Přijel jsem v půl jedný před kavárnu vedle našeho bytu. Zaplatil jsem za cestu a vystoupil jsem. Stál jsem před domovními dveřmi a nějak se mi ani nechtělo vejít. Nakonec jsem se přemohl a vytáhl jsem klíče z kapsy. Po schodech jsem šel pomalu abych neudělal nějaký rámus. Otevřel jsem dveře od bytu a vešel do obýváku... ten lenoch se ani nepohnul z místa. Ležel ve stejné poloze a na stejném místě jako jsem ho tu nechal. „Ts" ulevil jsem si a zavřel dveře.

Došel jsem ke stolu a podíval se na nedopsaný příběh v mém notebooku.
Sherlock Holmes vyřešil tuto čtyřnásobnou vraždu během deseti hodin za pomoci svého pomocníka Johna Watsona. Pche, beze mě by to zvládl za pět. Vymazal jsem poslední větu a notebook zaklapl. „Ty někam jdeš?" leknutím jsem nadskočil a prudce se otočil. „Co je ti vůbec do toho? Celý večer se se mnou nebavíš, nereaguješ a teď se o mě zajímáš? Co se stalo? Zase nějaká veledůležitá věc pro SHERLOCKA HOLMESE?" vyjel jsem na něj.

Možná se my to zdálo, ale vypadal trochu, ale vážně jenom trošičku vyděšeně. Podíval se na zem a pak opět do mých očí. „Ty si už někde byl." oznámil mi. „Rande to nebylo, ani nic kvůli práci, Mycroft už dávno spí, návštěva u paní Hudsonové by se netáhla tak dlouho, takže kde si byl poslední dvě hodiny a proč máš na botách písek?" zeptal se. Zkontroloval jsem si podrážku a opravdu byl na ní písek. Zamračil jsem se na něj a šel do svého pokoje, proč musí vždycky všechno vědět.

„Udělal jsem něco? Jsi na mě naštvaný?" zaslechl jsem. Zabouchl jsem dveře a uchechtl se. Někdy se chová jako malý děcko. Je to s ním strašně těžký. Jak může někdo tak chytrej být tak strašně hloupej. Jak může být muž, který v mžiku dokáže přečíst celé místo činu tak slepý? Copak si neuvědomuje, že je někdy lepší mlčet než všechno vysvětlovat.

Byl jsem až moc unavený na to abych si odpovídal. Radši jsem si jen lehl do postele a nechal se unášet do říše spánku, kde ho zas tak často nepotkávám. Alespoň tam není tak přechytřelý, nebo oblečený...

První kapitola, jak se Vám líbila?
Omlouvám se za chyby...