johnlock - Cítíš něco?

Co se stalo

  „Mě by spíš zajímalo co se stalo v tý restauraci.” zeptal jsem se. Sherlock se na mě otočil „Nic zajímavého,” očima přeletěl byt „ještě musím něco zařídit.” řekl a vydal se ke dveřím.

   Když mě míjel dal jsem mu ruku na hruď, strčil ho před sebe a postavil se před dveře. „Nikam nejdeš, budeš odpočívat.” přikázal jsem. Zadíval se na mou ruku, která se prsty  letmo dotýkala jeho levého prsa. Poté přejel očima přes mou hruď až k mým...rtům? Přímo je propaloval pohledem.

   Párkrát jsem zmateně zamrkal. Udělal jsem dva kroky dozadu. Moje ruka opustila jeho hruď, ale stále jsem ji držel v prostoru mezi námi k případné obraně. Ani nevím proč. Podíval jsem se do země a hluboce jsem dýchal.

   Ruka mi spadla dolů. „Prostě budeš tady. Jsi zraněný a já tě nebudu mít na svědomí.” řekl jsem potichu, přesto dostatečně nahlas, aby mě slyšel. „Johne... Nic mi není!” vymlouval se. „Už toho mám dost běž do svého pokoje!” řekl jsem vztekle z toho zvláštního tepla na hrudi.

  „NE! Já jdu ven!” vztekal se jak malej fracek. Už toho bylo dost. Vzal jsem ho za předloktí a táhl ho přes kuchyň do jeho pokoje. Různě se kroutil a protestoval.

   Dotáhl jsem ho do pokoje a zavřel za náma dveře. „Ne, Johne... Pusť mě.” nepřestával Sherlock. „Fajn!” řekl jsem a učinil tak. Hned se podíval na své červené zápěstí. Uraženě se na mě podíval a ruku si dal blíž k sobě v náznaku že je jeho.

   Začal jsem se cítit trochu provinile „Promiň.” vylezlo ze mě nakonec. Jen mlčel a koukal na mě. Polkl jsem, přešel k němu a objal ho. Jen se narovnal a ruce dal podél těla. Byl jako socha. Přimáčkl jsem obličej k jeho hrudi a vdechoval jeho vůni. „Jsi v pořádku? Prosím mluv se mnou...” snažil jsem se.

   „Chci jít ven.” řekl bez emocí. „Vždyť já vím, jen se o tebe bojím.” vysvětloval jsem. „Tak pojď se mnou.” pronesl po chvilce ticha. Odtáhl jsem se a zadíval se mu do očí. „Chceš abych šel s tebou protože mě tam chceš?” zeptal jsem se. „Chci abys šel se mnou.” zdůraznil. Vymanil se z mého objetí, přejel mě pohledem a vyrazil z pokoje. „Tak jdeš?” vytrhl mě ze zasnění.

    Došel jsem si pro sako a běžel za ním. Dohnal jsem ho na schodišti zrovna když si upravoval kabát a musím uznat, že to je trochu sexy. Podíval se na mě, usmál se a hned zase šel.

     Taxík nás odvezl přímo před restauraci, která byla ještě před půl hodinou v plamenech. Policie už dělala poslední opatření, hasiči už odjížděli a záchranáři už tam nebyli vůbec. Sherlock rychle vystoupil a já běžel za ním. Šel rychle, ale zastavil se u policejní pásky. Nadzvedl jí a počkal až pod ní projdu. To bylo od něj hezké, zahřálo mě to u srdce.

     Dohnal mě a šli jsme bok po boku jako vždycky. S každým policistou, který měl nějaké námitky v podobě "hele to nemůžete" nebo "co si to dovolujete" to vyřešil. Došli jsme až ke dveřím, kde se Sherlock zastavil.

    Podíval se na mě a já z toho byl trochu v rozpacích. Prsty pravé ruky se dotkl mé tváře a já se snažil zůstat v klidu. Chvíli se na mě zamyšleně díval, pak se odtáhl a ruku dal pryč. „Máš červené tváře.” konstatoval. Nevěděl jsem co mám říct, teda jako věděl jsem proč se červenám, ale to jsem mu říkat nechtěl.

   Jen jsem mlčel a pohyboval rameny v náznaku, že nevím. On mi to fakt neulehčoval, jen se na mě zmateně díval. Povzdechl jsem si. „Je ti zima?” zeptal se. „Cože proč by mi měla být zima?” nechápal jsem. „Protože máš červené tváře.” vysvětlil. Hned jsem pochopil „Jo takhle, no ano je mi zima, proto mám červené tváře.” snažil jsem se znít co nejpřesvěčivěji.

    To co udělal poté mi vyrazilo dech. Sundal si šálu a dal mi jí kolem krku. Uvázal jí tak, aby mi byl vidět jen nos a oči. Usmál se a otevřel dveře. Ne nepodržel mi je, jen je otevřel o vešel. Ale na druhou stranu na jeho poměry už byl dneska až moc ohleduplný.

     Vešel jsem a jen jsem viděl Sherlocka jak si dává něco do kapsy. Nevěděl jsem co, ale docela mě to zajímalo. Vypadalo to jako nějaký papírek. Upravil si kabát a vyšel ven. Nastoupil do taxíku, který na nás čekal a odjel.

   No to si snad dělá srandu, ne? Jak mě tady může nechat. Povzdechl jsem si a zavolal další taxík.