Bolí to?

Návštěvy

Od toho co se u nás objevil Jakub už uběhlo šest dnů. Ležela jsem si v posteli. Máma začala zase chodit do práce s táta tam byl tak. Nechtělo se mi nic dělat. Máma byla ještě naštvaná. Otec zamlklý. Ozval se zvonek.,,Né" zaúpěla jsem a vstala z postele. Vydala jsem se ke dveřím. ,,Doprdele ten Kuba nekecal" otevřela jsem a ve dveřích stál Dominik.
,,Kdo vás sem pouští?" zeptala jsem se překvapeně. ,,Mě sem pustila nějaká čtrnácka" řekl. ,,Vaši jsou doma?" zeptal se. ,,Ne" ,,Super tak já se pozvu na návštěvu". Ach jo to je zas den. ,,Proč si přijel?" Nik chodil po obýváku a rozhlížel se.

,,Jak si daleko?" ,,Šestý měsíc" odpověděla jsem mu. ,,Hmm" vzal do ruky fotku z mého dětství. ,,Roztomilá". Sebrala jsem mu fotku a položila ji zpět. Sedl si na gauč a díval se na mě. ,,Tak proč si přijel?" zeptala jsem znovu. ,Podívat se na tebe" řekl mi. ,,Nechápu"., ,,Prostě jestli Jakub nekecal". ,,Tak jo, jsem těhotná a ano je to jeho a ano bude to syn" vychrlila jsem ze sebe. ,,Tři dny to musel zapíjet, byl úplně v píči" oznámil mi. ,,Já se taky nesmála když jsem se to dozvěděla, ale musela jsem se k tomu postavit aspoň já". ,,Myslíš že on by se nepostavil?" ,,Nevěřila jsem mu" ,,To mu nevěříš ani teď" ,,Nechápu tě, chceš mě jako obviňovat? Že mi začali pracovat receptory matky? ,,Ne ale měla si mu to říct". ,,Víš jak to bolí, když si řekneš že se nezamiluješ a pak si uděláš dítě?" ,,Jeho to taky bolí" obhajoval ho Dominik .,,I mě to bolí" .,,Takže oba v sobě máte bolest a bolí vás to" pronesl dramaticky Nik. ,,Jel si tak daleko aby sis dělal ze mě prdel?"
,,Ne abych ti řekl že tě má rád a že si ho zničila" .,,Já ho zničila protože pozdě vytáhl" zasmála jsem se. ,,Ty seš tak sprostá". ,,Jen upřímná zlato" prohlásila jsem ironicky.

,,Co máš v plánu dělat?" ,,Proč se na to ptáš ty a není tu Jakub aby se ptal?" ,,A kdo říkal že není?" ,,Co?",, Sedí dole ve svým autě a přemýšlí". ,,Děláš si srandu?"
,,Jdi se podívat",,A tebe tu nechám samotného to víš že jo" ,,Tak pojď". Zamkla jsem za sebou dveře. Ukázalo že Nik nelhal. Jakub seděl ve svým autě a nepřitomně hleděl před sebe. ,,Běž za ním" pobídl mě Dominik. Vydala jsem se k autu a otevřela dveře černého auta. ,,Ahoj" pozdravila jsem a usadila jsem se na místo spolujezdce.,,Čau" pozdravil zpět. ,,Zase si tu" oznámila jsem mu a taky jsem se dívala před sebe jako on.

,,Nemůžu už vůbec spát" řekl mi a konečně se na mě podíval. ,,Nevím co mám dělat". ,,Promiň mi" vydala jsem ze sebe. ,,Co chceš dělat?". ,,Porodit a nezbláznit se" odpověděla jsem mu .,,Kde chceš rodit?",, Tady v porodnici". ,,Mohl bych bejt u toho?" ,,Chceš?" ,,Přemýšlím o tom celejch šest dní, tři dny zapijim našeho syna a ten zbytek přemýšlím co teď". ,,Neměl jsem tě šukat bez kondomu". Ty jo on je fakt inteligentní, možná to že neměl šukat bez kondomu by si říkal kdyby ode mě něco chytl.
,,Už ale pozdě, narodí se mi, nám syn" ,,Nejsem připravenej bejt otcem, nevím jestli vůbec někdy budu chci být lepší než ten můj". ,,Já vím" chytla jsem jeho ruku co měl na palubce. ,,Tady jsem ti udělala ty cucfleky" přejela jsem mu druhou rukou po krku. Pustil mou ruku. ,,Chci aby si mě uvedla do rodnýho listu, tím pádem bude mít i mý příjmení chci aby jste bydleli blízko mě a chci se vám věnovat jak nejvíc to půjde, chci ti dávat dost peněz aby měl krásný dětství" dokončil svoji řeč. ,,Víš co byla první otázka na kterou se mě máma zeptala?" Jakub jen pokrčil rameny. ,,Jestli sem se zamilovala a já řekla že jo jinak že bych nebyla těhotná". Tímhle neotřepaným způsobem jsem mu vyznala lásku. ,,Nezkrotím tě, vím že ne že se necítíš být otcem ale jestli ty tohle všechno chceš já chci něco taky".,, A co?"
,,Na naši posranou lovestory se vysereme a budeme dělat co je v zájmu našeho dítěte" řekla jsem tvrdě. ,,Nikdy nedovolím aby tě šukal někdo jinej, si matka mýho dítěte". vyslovil přes zaťaté zuby. Je zkurvenej sobec, on může a já ne? ,,Tak já nevím jak to vyřešit, co si o sobě myslíš" řekla jsem naštvaně a opřela se o koženou sedačku.

,,Mám si tě vzít nebo co?" řekl frustrovaně Jakub když jsme v autě půl hodiny seděli bezeslova. Během toho se Nik asi šel projít protože mu došlo že tohle bude na delší povídání. ,,Nemiluješ mě nemělo by to cenu" pokusila jsem se o vtip. ,,Hledal jsem tě čtyři měsíce myslíš že tě nemiluju?" položil otázku kterou mě zaskočil. ,,Myslím že ne" opáčila jsem. ,,Miluju naše dítě". Odtrhl oční kontakt Jakub. ,,Ani jsem neviděl jak ti roste bříško" řekl. ,,Něco tak sladkýho bych od tebe nečekala" zasmála jsem se. ,,Ty netrpíš?" zeptal se mě na otázku kterou jsem už slyšela. ,,Na to se mě máma ptala taky a uvnitř umírám, vzdala jsem se všeho co jsem měla ráda a vydala jsem se cestou ze budu svobodná matka že tu bude někdo kdo mě potřebuje" řekla jsem a hrdě se na Jakuba podívala. ,,Občas si příjdu si ve třiceti jako zkurvený malý děcko co furt řve a teď jedno budu mít". ,,Pak se mi divíš že jsem to chtěla zvládnou sama, nechtěla jsem tě stavit do týhle situace a přitom jsem si to dítě chtěla nechat" vydechla jsem. ,,Není to tvoje máma?" zeptal se mě Jakub místo odpovědi. Máma stála u dveří a dívala se naším směrem. ,,Kurva" vydala jsem ze sebe když se máma vydala naším směrem. ,,Teď dostanu po píči" oznámil Jakub. 

,,Opravdu nechápu proč tu sedíte v autě místo toho aby jste šli nahoru" oznámila rozzlobeně když otevřela dveře Jakubova auta. ,,Ahoj mami" pozdravila jsem jí a zamávala. ,,Půjdete nahoru?" ,,Víš mami on už musí jet a předtím ještě najít jednoho vola" snažila jsem se z té situace Jakuba nějak dostat.  ,,Půjdeme" ozval se Jakub. ,,Kubo" šeptla jsem. ,,Tak pojďte" oznámila mamka a vyšla si napřed ke dveřím. ,,Právě vstupuješ do pekla" ,,Peklo je prázdné, všichni démoni jsou tady" oznámil ještě Jakub než zamkl auto a chytl mě za ruku. Vešli jsme do bytu. ,,Tak já se vám představím když to Nikola není schopna udělat" řekla mamka a podala Jakubovi ruku. ,,Mami" sykla jsem. ,,Anna Finkelsteinová". ,,Jakub Vlček" podal svou potetovanou ruku matce. ,,Těší mě" falešně se mamka usmála. Usadila nás v obývaku ke stolu. Ve trojici jsme seděli a pozorovali jeden druhého". ,,Podáš mi pastelku Niki?" zeptala se mě matka po chvíli ticha. Se zvedlým obočím jsem se podívala na Jakuba. ,,Něco má Jakub už vymalovaný" oznámila jsem jí. ,,Mají všechny význam?" ,,Samozřejmě" odpověděl. ,,Máte ještě vůbec místo?" ,,Ještě se nějaký najde" odpověděl pohotově. ,,Pokud to správně chápu jste autor tohohle" ukázala na mý břicho. ,,Ano" 

,,Nepředstavovala jsem si vás takhle" ,,To asi žádná matka nechce aby její dcera si přivedla domů někoho kdo je jako já" nevěděla jsem jestli myslí jeho vzhled nebo chování. ,,Takhle jsem to nemyslela" . Mlčky jsem sledovala něco jako studenou válku mezi Jakubem a mou matkou. ,,Neznám vás a nesoudím lidi podle vzhledu třeba jste dobrý člověk" ,,Nejsem" odpověděl jí Jakub. ,,Spíš jsem si nemyslela že by se mé dceři líbil někdo kdo vypadá jako vy".  Jakub potlačil úšklebek a pousmál se. ,,Taky nechápu co na mě vidí". Dobře jsem věděla že chtěl zavalit něco ve stylu že jde vidět že s ním ještě nespala. ,,Hádám že brát se nebudete" ,,Mami" vložila jsem se do toho. ,,Ne nebudeme". ,,Milujete jí?" ,,Mami, na tohle se nemůžeš ptát to je mezi námi". ,,Bojíš se snad do tady pan Vlček odpoví" ,,Mám Nikču moc rád" odpověděl Jakub. ,,Proto jste jí udělal dítě, protože jí máte rád?". ,,Já mám ráda chleba a taky jsem si s ním neudělala dítě". ,,Protože byla jiná než holky co jsem znal měla i v něco v hlavě" ,,Dobře jsem jí vychovala" ,,Tak dobře že mi na čtyři měsíce zmizela ze života  a já ji jak dement hledal" ,,Asi si nebyla jistá vaší reakcí na mého vnuka" 

,,Já nechtěla děti, chtěla jsem si žít po svým a pak jsem poznala Jakuba, řekla bych tu typickou větu že jak může někdo dítě přivést na tenhle svět když může z minuty na minutu vybouchnout kdyby to nebylo klišé, pak sem se zamilovala a otěhotněla a neřekla mu to abych mu nekurvila život". Oba se na mě dívali. Vstala jsem od stolu. ,,Tohle dítě je moje a já si budu rozhodovat jak to bude obou Vám do toho nic není, když jsem vás potřebovala nebyly jste tu pro mě a teď chcete nějaké nároky, nemáte právo" dořekla jsem a usedla si zpátky. ,,Fajn tak se tu klidně pomlaťte" oznámila mi matka a vstala od stolu a odešla. Původně jsem si myslela že půjde jen do ložnice ale pak se ozvala rána že odešla z bytu. ,,Tak to byla moje máma". ,,Myslela si to vážně co si řekla?" ,,Já myslím všechno vážně Kubo" odpověděla jsem mu.