Bolí to?

Je to tu

Bylo až k neuvěření že Jakuba jsem neviděla skoro šest týdnů. Blížil se mi termín a já byla naštvaná. Slíbil že se brzo vrátí. Jednou za týden mi zavolal a vyměnili jsme si pár esemesek. Nevěděla jsem stále co se děje. A už jsem z toho byla naštvaná protože mě to neskutečně sralo. Jednoho dne jsem seděla doma a zrovna si chystala oběd. Zazvonil zvonek a já s radostí téměř běžela ke dveřím protože jsem si myslel že Jakub konečně přijel. ,,To si jenom ty" řekla jsem na osobu která stála ve dveřích. ,,Prosím tě to je přivítání" řekl Dominik a políbil mě na tvář. ,,Kde máš Kubu" ,,Tobě jinak chybí" ,,Jsem s ním těhotná a za dva týdny mám mít termín" řekla jsem naštvaně. ,,Přijede snad za dva dny" ,,Co jste kurva řešili?" zeptala jsem když jsem Nikovi vařila kafe. ,,Píčoviny" odpověděl jednoduše. ,,Hm hned mi je to jasnější" šest týdnů tu čekám jako ta píča a ani nevím co řešili. ,,Kurva, miluje tě a já ho hlídám teda teď ne teď mám hlídat tebe " napil se zhluboka kafe. ,,Vole vždyť to pálí" ,,Jo ty myslíš to kafe co se teď dovařilo?" ,,Jo" ,,Promiň kafe horký protože se vaří" usmála jsem se. 

,,Věříš mu?" zeptal se mě když jsme spolu obědvali. ,,Miluju ho samozřejmě že mu věřím". Trvalo to sice dlouho mu věřit ale ano věřím mu. ,,Tak vidíš". ,,Jen mi slíbil že už se mnou bude". ,,Já vím mrzí ho to fakt" řekl Nik. ,,Proto poslal tebe?" ,,Ne poslal mě protože jsem kmotr" ,,Myslím že by tě ani do kostela nepustili" vstala jsem abych si natočila vodu. Najednou se ale něco stalo. Dostala jsem obrovskou křeč do břicha že jsem sklenici pustila a ta se rozbila. ,,Nikolo co je" zeptal se vyděšeně. ,,Nic" vydechla jsem a zpátky si sedla. ,,Proto ses pochcala?" zasmál se ale pak ho smích přešel. ,,Vole praskla mi voda debile začínám rodit" vyjekla jsem když jsem si toho všimla. ,,Co mám dělat?" v obličeji byl úplně zelený.  Byl snad víc vyděšený než já. ,,Nevím asi zavolej sanitku a Jakubovi" vyjekla jsem bolestí. ,,Kurva drát, měl by tu být Jakub" řekl a hledal mobil ,,Dominiku jestli nepřijede včas tak teď se mnou na sál" zařvala jsem. ,,A tu sanitku debile" začala jsem mu zase nadávat protože jsem trpěla strašnou bolestí. Nik vytočil číslo záchranky a začal do něco blekotat. ,,Budou tu do pěti minut máš nějakou tašku?". ,,V pokoji" vydechla jsem. 

,,Vy jste otec?" zeptal se záchranář Dominika když přijeli. ,,Ne já jsem kmotr" řekl vyděšeně Nik. ,,Jestli nepřijede otec tak ho chci u porodu můžu?" vydechla jsem z výkřikem bolesti. ,,Samozřejmě" usmál se záchranář. ,,Volali jste otci?" ,,Jo řekl že přijede ale jede až z Pardubic to je kurva daleko" vyjekl Dominik. ,,Tak jedeme a vy s námi když si to maminka přeje a vy budete otce informovat" řekl záchranář a naložil nás všechny do sanitky. ,,Bojíš se?" zeptal se mě Dominik když jsem mu svírala ruku. ,,Strašně" řekla jsem se slzama v očích. ,,Hele kdyby to nestihl nezlob se na něj budu tu pro tebe" vydechl. ,,Děkuju" řekla jsem a sevřela mu ruku. ,,Ona mi jí asi zlomí" ,,Divíte se jí rodí to bolí" řekl záchranář zpátky. ,,Bolí to?" položil otázku mě. ,,Ne lechtá" řekla jsem naštvaně. 

Potom už to šlo ráz na ráz a u porodu jsem měla Nika. Až na to že to sním málem švihlo byl statečný. A já taky. Bojovala jsem za sebe  malého a i Jakuba kterého jsem strašně chtěla mít u sebe. Rodila jsem pět hodin a ušetřím Vás nechutných detailů. Narodil se mi ale krásný zdravý kluk. Malý Nathaniel Jakub Vlček co měl čtyřicet devět centimetrů a tři kila. ,,Zavolej Jakubovi že je táta" zašeptala jsem s minimem sil když mě převáželi na lehátku do pokoje. ,,Nebudu muset" podíval se na na nemocniční židli a ukázal na ni. Seděl tam Jakub. ,,Niki" zakřičel. ,,Pane jste rodinný příslušník?" ,,Jsem její přítel a otec dítěte" řekl sestře a chytl mě za ruku. ,,Máš syna" zašeptala jsem a zavřela oči. Převezli mě na pokoj. Z vyprávění vím jen to že Jakub a Dominik se objímali a Jakub mu strašně děkoval. 

Když jsem se vzbudila Jakub mě držel za ruku. ,,Promiň že jsem to nestihl" řekl první věc. ,,To nevadí hlavní že si tu teď" usmála jsem se. ,,Máme krásného syna" prohlásil a usmál se. ,,Má oči po mě a tvůj nos" řekl se slzou v očích. ,,Viděl si ho?" ,,Jo strašně mě sralo že jsem to nestihl ale Nik mě zastoupil i když nesnáší krev". ,,Byl statečnej" usmála jsem se. ,,Ty si byla statečná" políbil mě. 

,,Prý se nám narodil vnuk" zakřičel táta když vytrhli do pokoje. ,,Ano" usmála jsem se. ,,Tohle je malý Nathaniel Jakub" usmála jsem se. ,,Je krásný" rozplývala se máma. ,,Moc vám gratuluju ať jste všichni šťastní" objal táta Kubu. 

,,Víš co chci?" zeptal se Dominik Kuby. ,,Co?". ,,Triko že když ti táta řekne ne běž se zeptat strejdy Nika" zasmál se. ,,Kmotra Nika" opravila jsem ho. 

Nakonec jsme byli šťastný. Ne celý život ale byli. Rodiče se přestěhovali taky do Pardubic a my s Jakubem měli šťastných deset let. Dělal hudbu a malý měl evidentně talent řvát to jeho eškeré po něm. Nakonec jsme spolu ale nezůstali celý život. Protože život není pohádka kde si princ najde princeznu a jsou spolu dokonce života. Přece jen neměl v povaze zůstat se mnou dokonce života. Měl se mnou ale dvě krásný děti který miloval a celý život miloval i mě a párkrát jsme se to snažili dát znovu dohromady. Celý život jsme se přátelili a  měli spolu krásný vztah kvůli našim dětem 

Ale to už je úplně jiný příběh. Příběh dospívání ve čtyřiceti a padesáti. Ten příběh o malý holce z Moravy co se zamilovala do největšího rapera na CZ a SK scéně skončil s posledním trackem který věnoval mě. Takže nakonec toho čeho jsem se obávala že o mě bude track se nakonec stalo. Byl to hezký život. Nebudu lhát, prožila bych si ho klidně znova , kdybych měla tu možnost. I přes kopance osudu, byla to fakt prdel.

Jednou až půjdu do nebe doufám že tam uvidím tebe. Miluju tě Jakube.